Vědci jsou v úžasu nad objevem velkého savce v přelidněné Indii. K objevu došlo po více než sto letech od objevení posledního dosud neznámého druhu makaka v indonéské džungli roku 1903.

Nové druhy zvířat lze objevit i v tak lidnatých zemích, jakou je například Indie. Ve státě Arunachal Kradeš, v samém severovýchodním cípu země, byl objeven zcela neznámý druh opice, patřící do rodiny makaků. Vědci jej nazvali makak arunachalský (Macaa munzala). 
Jde o poměrně velkého zástupce primátů hnědé barvy s relativně krátkým ocasem. 

Poklady divokých hor
Oblast Arunachal Praduše je pověstná svou divokou krásou rozeklaných hor, rozsáhlých lesů a horských bystřin. Jde o skutečně vzácný kout, jedno z posledních civilizací nedotčených míst v Indii. V lońském roce na území pracovalo několik mezinárodních expedic, které zde objevily celou řadu vzácných zvířat a mezi nimi i nový druh opice. V expedicích se vystřídalo množství odborníků jak z Indie, tak z celého světa. Byli mezi nimi odborníci na indickou faunu z New Yorku, Paříže i Berlína. Nedávné expedice zde našly i vzácné druhy jelenů a horských koz. Vzhledem k jedinečnosti celého území a vzácným nálezům posledních expedic, byla lokalita vyhlášena chráněným územím, jako biosférická rezervace.

Makak jako lovná zvěř?
Makak je výrazný zejména ozdobou z tmavých chlupů na čele, obklopenou světlou výraznou skvrnou. Vědci se shodují v názoru, že jde možná o poslední objev neznámého primáta na naší planetě, nebudeme-li počítat silně fantastické teorie o existenci himalájského yetiho, nebo severoamerického opočlověka zvaného big foot, jenž čas od času čeří jako pořádná kachna vody bulvárního tisku. Ačkoliv arunachalský makak je pro vědce překvapením a velkou neznámou, místní obyvatelé jej prý znají až příliš dobře. Nazývají jej „mun zala“, což v  domorodém jazyce znamená pralesní opice. Mezi vědci dnes panují obavy o osud těchto opic, protože místní lidé je pronásledují a zabíjejí jako lupiče, kteří útočí na jejich plodinami osázená pole. Makak Macaa munzala je opičím druhem, žijícím v nejvyšších nadmořských výškách. Oblast jeho výskytu je mezi 1 600 až 3 500 metrů nad mořem.

Zimní spánek v tropech
Opice a poloopice určitě patří mezi nejsledovanější druhy zvířat a je zvláštní, že se na světě daří nejen objevovat nové a nové druhy, ale zjišťovat, že mají řadu podivuhodných vlastností, o kterých neměli lidé ani potuchy. Tak například nedávno zjistila expedice německých vědců na Madagaskaru, že tam žije zvláštní druh lemurů, schopných upadnout do zimního spánku i na celých sedm měsíců. Přitom poloopice, mezi které se lemuři řadí, patří k primitivnějším primátům a jsou mnohem méně inteligentní než opice. Možná je to ale právě proto. Lemuři totiž zimní období, kdy je méně vláhy a méně potravy, stráví celé v hibernovaném stavu a teplota jejich těla klesne někdy až pod 20°C. Dosud jsme znali zimní spánek jen u zvířat, např. medvědi či svišti, která žijí ve středních a severských polohách, kde panují mrazy. Na Madagaskaru však ani v zimě neklesá teplota přes den pod 25°C.