V posledních letech přibývá v pobřežních vodách Velké Británie případů zabíjení sviňuch delfíny. Britští vědci nyní zřejmě odhalili příčinu.

Pod pojmem sviňucha si většina z nás představí nemotorné, zavalité a už samotným vzhledem nepřitažlivé zvíře, koneckonců sviňucha zní i jako nadávka. Kupodivu však jde o elegantního mořského savce, příbuzného delfínům. Jde především o druh, známý jako sviňucha přístavní, což je vlastně sviňucha obecná (Phocoena phocoena), vyskytující se na celé severní polokouli. Delfíni a sviňuchy jsou však odvěcí nepřátelé a právě sviňuchy jsou nejčastěji obětí delfíních rypáků. Jejich úder do měkkých tkání sviňuchy je často smrtelný, působí jako rána ocelovým kladivem. Svědčí o tom desítky vyplavených mrtvých sviňuch, na nichž jsou patrné známky po útoku delfína. Britští vědci nyní přišli s teorií, že mezi oběma soupeřícími druhy jde především o boj o potravu.

Je to boj o přežití druhu
Snižující se počet ryb ve světových mořích a oceánech, zejména v blízkosti evropského teritoria, má podle odborníků za následek zostřující se boj o přežití mezi druhy a klasickým příkladem mohou být právě útoky delfínů na vlastní příbuzné. Pitevní nálezy zabitých sviňuch ukazují na rozsáhlá zranění, způsobená delfíními rypáky, jako vnitřní krvácení, zlámaná žebra, roztržené plíce či rozdrcené páteře. Sviňuchy dosahují dvoutřetinové velikosti  delfínů a jsou mnohem méně pohyblivé. Každoroční zprávy o nálezech zabitých sviňuch vykazují prudce narůstající tendenci. V roce 1995 bylo nalezeno 40 takto zabitých sviňuch a v loňském roce už více než 120. Převážná většina jich byla nalezena na pobřeží britského Walesu. Během čtyř let došlo tedy ke trojnásobnému zvýšení. „Jsem přesvědčen, že hlavní příčinou tohoto jevu je boj o potravu. Jde o násilný boj dvou druhů o přežití,“ říká Rod Penrose, vědecký pracovník Britského přírodovědeckého muzea.

Není za vším jen sex?
Analýzy žaludků delfínů a zejména sviňuch ukazuje, že v poslední době konzumují pro ně nezvyklé druhy potravy. To naznačuje, že jejich obvyklá potrava se stává stále více nedostatkovou a zprávy rybářů i výzkumy mořských biologů to potvrzují. Vody kolem britského pobřeží jsou na ryby stále chudší. Vedle této teorie se však vynořily i další. Jedna z nich tvrdí, že nejde ani tak o boj o potravu, jako o určitý způsob vybíjení pohlavních pudů u delfínů v době, kdy pociťují nedostatek samic. Delfíní samci se pak snaží zlikvidovat svou konkurenci, za kterou považují samce sviňuch. Proti této teorii ovšem silně hovoří fakt, že byly zpozorovány i útoky delfíních samic na sviňuchy. Další z teorií hovoří o tom, že u delfínů jde o určitou formu tréninku, při kterém rozvíjejí své lovecké dovednosti. Zastánci této teorie jako hlavní argument uvádějí skutečnost, že oběti útoků nejsou nikdy delfíny konzumovány.

Co nevíte o sviňuchách
Sviňucha obecná žije ponejvíce v mělčích vodách kolem přístavů do hloubky 150 metrů, výjimkou není ani její výskyt v ústí řek. Některé populace sviňuch jsou stěhovavé a tak se může stát, že po jejich dlouhodobém výskytu u konkrétního přístavu náhle celá kolonie zmizí a objeví se o desítky, nebo stovky kilometrů dál, kde stráví zase řadu let. Je to patrně důsledek jejich hledání potravy. Pokud v místě svého působení vyčerpají  zásoby ryb, přestěhují se prostě jinam. Jde o jedny z nejmenších kytovců, o průměrné délce 1, 55 metru a hmotnosti 55 kilogramů. Samice jsou obvykle větší než samci.  Dožívají se stáří až dvaceti let. Sexuálně dozrávají mezi třetím až pátým rokem svého věku a poté samice rodí jedno mládě každým rokem. Jejich hlavním zdrojem potravy jsou sledi (Clupea harengus), hejk (Merluccius bilinearis) a další menší druhy ryb. Sviňuchy ovšem nepohrdnou například ani chobotnicí a mláďata konzumují i drobné mořské korýše. Jsou to velmi schopní potápěči, kteří loví i v hloubkách kolem 200 metrů.

Velkým nepřítelem je člověk
Je třeba přiznat, že na vině prudkého poklesu stavu sviňuch nejsou jen delfíni, ale i člověk a jeho stále se zvyšující aktivita v oblasti rybolovu. Mnoho sviňuch uvízne a zahyne v rybářských sítích. Jde především o vlečné sítě jejichž spodní části nezřídka zachytí právě sviňuchy. V oblasti severoamerického pobřeží tak přijdou o život stovky sviňuch ročně. Na světě se jejich ochranou zabývá celá řada organizací a sviňuchy figurují i v tzv. Červené knize na seznamu zvláště ohrožených druhů. Dalším nebezpečím pro sviňuchy je rostoucí chemické znečištění pobřežních vod a zejména hluk způsobovaný námořní dopravou. To je předmětem nejnovějších vědeckých výzkumů, které dokazují, že kytovci jsou na hluk, vydávaný lodními motory, ale i zvukové projevy rybářských echolotů (přístrojů sondujících výskyt rybích hejn na principu odražených zvukových vln) velice citliví a mnohdy je právě tento hluk příčinou hromadných úhynů kytovců, či jejich sebevražd na pobřežních mělčinách.

Jak se liší sviňucha od delfína?
Odlišná klasifikace delfínů a sviňuch z biologického hlediska je založená na mnoha kritériích. Ačkoliv původní klasifikace vycházela z morfologických (vzhledových) rozdílů, jsou moderní biologické techniky stavěny na fylogenetických nebo evolučních parametrech. Zdá se, že existují nejméně tři podstatné morfologické rozdíly mezi sviňuchou a delfínem.
1. Sviňuchy mají ploché zuby lopatkovitkého tvaru, kdežto delfíni mají zuby více zašpičatělé, kónické.
2. Sviňuchy mají ve srovnání s jejich delfínimi příbuznými menší hřbetní ploutev trojúhelníkovitého tvaru, připomínající ploutev žraloka. To bývá často i jejich neštěstím, když si je nezkušení lovci pletou se žralokem. Naproti tomu hřbetní ploutev delfína je vyšší a směrem k zadní hraně je zakřivena do oblouku.
3. Sviňucha má obecně kulatější tělesné tvary, což zahrnuje i velmi výrazný rozdíl, jimž je chybějící zobákovitý rypák, který je u delfínů velmi výrazný.

Na světě žije jen 6 vzácných druhů sviňuch
Čeleď: Sviňuchovití Phocoenidae (Porpoises)
Sviňucha obecná Phocoena phocoena (Common porpoise)
Tělo je poměrně zavalité 1,5 až 1,7 m dlouhé s hmotností 45 až 60 kg s krátkou tupě kuželovitou hlavou. Hřbetní ploutev je nízká. Rozšířena je pobřežních vodách severní polokoule. Novorozené mládě dosahuje téměř poloviny délky těla své matky.
Sviňucha kalifornská Phocoena sinus
 Je popsána pouze na základě jediné lebky, vyskytuje se v Kalifornském zálivu.
Sviňucha černá Phocoena spinipinnis
Patří k nejmenším  kytovcům, hmotnost nepřesahuje 50 kg a délka je od 1,3 do 1,5 m. Žije od ústí La Plata až k Ohňové zemi a podél pacifického pobřeží až k peruánským vodám. 
Sviňucha hladkohřbetá Neophocoena phocaenoides (Finless porpoise)
Malý druh se zavalitým tělem délky 1,5 až 1,8 m dosahující hmotnosti 85 kg. Vyznačuje se tím, že úplně chybí hřbetní ploutev a má krátkou polokulovitě zakončenou hlavu. Často se vyskytuje u pobřeží a byla zastižena daleko od ústí řeky.
Sviňucha Australophocoena dioptrica (Spectacled porpoise)
Vyskytuje se u pobřeží Uruguaye, Argentiny a Falkandských ostrovů, Nového Zélandu. O jejím životě je málo známo.
Sviňucha běloploutvá Phocoenoides dalli (Dall porpoise)
Největší ze sviňuch dosahující hmotnosti kolem 100 kg a délky až 1,9 m. Rozšířena je v severním Pacifiku.