Mezi vypínačem a spotřebičem už nemusejí vést žádné vodiče. Spojení můžete zprostředkovat bezdrátově. Siemens vyvinul novou technologie EnOcean, díky níž nemusí být v radiovém vypínači žádné baterie. Energii pro vysílání získají z čistě přírodních zdrojů.
Jak to funguje?
Moduly vybavené technologií EnOcean jsou na jedné straně vysílače, na druhé přijímače; pro složitější aplikace jsou určeny jednotky, které obsahují přijímací i vysílací část. EnOcean v praktickém použití si nejlépe představíte jako vysílač umístěný ve vypínači na zdi a přijímač zabudovaný v lampě připojené do sítě. Stiskem takového vypínače se uvede do pohybu malé táhlo spínacího modulu, pro vytvoření dostatečného množství energie stačí 5 Newtonů při zdvihu 1,5 mm. Samotná jednotka je velmi malá (40 mm x 40 mm x 11,2 mm), vejde se proto i do kolébkového spínače. Dosah signálu, který pracuje v pásmu 868 Mhz, je srovnatelný s dosahem bezdrátových telefonů, tj. cca 300 metrů na volném prostranství.
Různé typy modulů EnOcean mohou být díky nízké spotřebě napájeny z alternativních, tj. ne-bateriových zdrojů. Mohou to být piezoelektrické měniče nebo solární panely. Proto je sloganem loga EnOcean věta “Síla nevyužité energie“.
Vývojový tým měl konkrétní zadání
Vývoj této technologie se řídil jednoduchými a jasnými požadavky – moduly musí být napájeny z převodníků, které využívají dostupnou energii. U mechanických spínačů tedy mechanickou energií, u teplotních čidel rozdílem teplot prostředí. Vibrační čidla mohou využít energii z vibrací, světelná čidla zase světelnou energii. Zaznamenatelná změna rovnováhy energie se zde stává zdrojem pro nízkoodběrový vysílač. Přístroje jsou pak schopny bezdrátově podávat informace o stavu zařízení, které sledují. „Na vývoji této technologie se podílela řada odborníků z různých oborů, jmenujme materiálové inženýrství, ultranízkoodběrovou elektroniku či bezdrátové technologie,“ řekl pro 21. STOLETÍ Pavel Maruna, obchodní manažer pro oblast bezdrátových modulů společnosti Siemens.
Bez údržby
Tato zařízení jsou velmi šetrná nejen k přírodě, ale také k nákladům na údržbu. O moduly se není třeba starat, protože i ty, které jsou napájeny ze solární energie (např. model STM 100), umí díky vestavěnému akumulátoru pracovat i po několika dnech úplného zastínění.
Energie z doteku?
Elektrická energie, která je nutná k bezdrátovému přenosu informace ze spínače k přijímači, se vytváří díky vestavěnému piezoelektrickému senzoru vlastním stisknutím spínače. Piezoelektrický jev (piedzó, řecky „tlačit“) dobře znáte třeba z kuchyňských zapalovačů. Objevil jej francouzský fyzik a chemik Pierre Curie již v roce 1880, věnoval se výzkumu paramagnetických, diamagnetických a feromagnetických látek. Podstata jevu spočívá ve skutečnosti, že při mechanickém namáhání piezoelektrického krystalu vzniká elektrické napětí a mění se elektrická polarizace. Získané napětí bývá v řádu 10 – 7 V/Pa (Volt na Pascal). Piezoelektrický jev se projevuje pouze v krystalech, jejichž elementární buňky nemají elektrický střed symetrie. Ještě nedávno se piezoelektrický jev běžně využíval např. v gramofonových přenoskách – chvění hrotu se přenášelo na krystal, mechanické kmity se přeměňovaly na střídavé napětí, a to se po následném zesílení pomocí reproduktoru přeměnilo na zvuk.
