Podle nově zveřejněných údajů, největší katastrofu způsobenou živými tvory za posledních patnáct let, mají na svědomí miliardy nenasytných sarančat v horké Africe.
Ničivá mnohamiliardová hmyzí armáda však rychle postupovala do mnoha jiných krajin. Zasáhla už i Evropu. Sarančata se množí také u nás.
Africká sarančata zcela sežrala třináct milionů hektarů polí a výše škod na úrodě se vyšplhala k hodnotě 245 milionů dolarů. Obyvatelé chudých zemí se tak náhle ocitli na samém okraji hrozivé katastrofy, smrti hladomorem. Z mnoha druhů sarančat je nebezpečné hlavně saranče všežravé (Schistocerca gregaria ) a stěhovavé (Locusta migratoria).
Dietní doplněk stravy
Někomu může připadat až romantické, když v africké vesnici vidí domorodce, jak pobíhají s velkými plátěnými pytli, do kterých loví stovky tvorů připomínajících naše zelené luční koníky. Čerstvý úlovek se většinou promění ve voňavou osmaženou či opečenou pochoutku chudých lidí. Gurmáni zas nedají dopustit na sarančata naložená v pikantním nálevu. Dietologové by mohli spokojeně říci, že tento pro nás poněkud nezvyklý pokrm splňuje požadavky zdravé výživy: Saranče má necelých 17 % tuku, obsahuje 62 % proteinů, neobyčejně mnoho minerálů: draslík, sodík, mangan, železo a četné stopové prvky.
Místní lidé nijak netají, že si na sarančatech pochutnávají. Čas od času se však dostávají do hrozivé situace: Vzájemné role lidí a sarančat v přírodě se poněkud změní!
Všechno se mění s deštěm
Normálně žije v suchých savanách, kde se jedinci řídce rozptýlí na velkém území. V té době nikomu neškodí. Bohužel vždy po několika letech, v souvislosti s příchodem vhodného vlhkého počasí, se tento hmyz začne chovat úplně jinak. Proč? V období dešťů se zvyšuje hojnost potravy, takže se vylíhne a přežije velké množství jedinců. Samice, které mají dostatek energie, začnou ve velice rychlém sledu klást mnoho dávek vajíček rychle za sebou. Brzy pak můžeme vidět hemžící se bílé nymfičky, ze kterých časem dorůstají dospělci.
Na rozdíl od rodičů, kteří žili spíše osaměle, nové početné generace spojuje snaha být v kontaktu s ostatními. Proto se shlukují do velikých hejn – odborná literatura popisuje hejno sarančat stěhovavých, které mělo 35 miliard jedinců a vážilo 50 000 tun. Není divu, že brzy všechno kolem sežerou.
Pokud zas přijde čas sucha, nabídka potravy se zmenší, ale sarančat zůstává víc než obvykle. Při hledání obživy se shlukují na místech, kde ji mohou najít, a zároveň jsou vlivem sdružovacího pudu náchylnější k vzájemnému následování. Zajímavé je, že taková hejna jsou pestřeji zbarvená a mají pozměněné chování než jedinci v usedlých fázích. Odborně to nazýváme princip fázového polymorfismu.
Kam letí sarančata?
Tak se vydají za deštěm, přičemž likvidují veškerou zeleň, která se jim dostane do cesty. Takové hejno má stejnou spotřebu potravy jako 30 milionů lidí. Dospělé saranče zkonzumuje denně tolik, kolik samo váží – jeden až dva gramy. Jak odborníci zjistili, již malé hejno, která má půl milionu jedinců, spase za jediný den na polích úrodu, která by nasytila 2500 lidí respektive by stačila pro 10 slonů či 25 velbloudů.
Osmdesát milionů sarančat sežere 160 tun vegetace denně. Biomasa pak chybí domácím i volně žijícím zvířatům, která hromadně hynou hlady. Létající vetřelci však spásají i vrchní části typických plodin – kukuřice, prosa, čiroku (bylina i obilnina), manioku (má až 10 kg těžké kořenové hlízy) a podzemnice olejné (z plodů pocházejí arašídy). V převážně zemědělských zemích tím přivolávají hladomory, případně zadlužení země při nákupu potravin v cizině. Není proto divu, že se domorodci vylekají, když slunce skoro zatemní hlučný mrak nenasytného hmyzu.
Jakmile se hejno sarančat zvedne ze zpustošené krajiny, vítr ho zavane většinou do oblasti nízkého tlaku. Větry také občas sarančata zanesou nad rozlehlé otevřené moře, kde hynou.
Hejno hlučného poletujícího a poskakujícího hmyzu může dosahovat až do výšky čtyř kilometrů nad zemí a pokrývat plochu 250 km2. Vědci loni u jednoho mohutného hejna nad Madagaskarem odhadli jeho délku na 20 km, šířku na pět km, s průměrnou hustotou asi 300 sarančat na 1m2. To odpovídá až 100 miliardám jedinců v hejnu!
Přitom za den překonají – samozřejmě s pomocí větru – vzdálenost až 130 km. V tzv. větrném tunelu experti zjistili, že saranče dokáže letět nepřetržité až 17 hodin. Z roku 1954 pochází doložený rekordní přelet z Kanárských ostrovů na britské ostrovy.
Prokletí znala už Bible
Vyobrazení podobné zhouby objevili archeologové na basreliéfech v egyptských hrobkách z XI. dynastie (2400 př. n. l.). Bible zas popisuje „egyptskou ránu“, silný nálet sarančat, která měla pomoci při odchodu Izraelitů z Egypta. České země obdobnou tragédii zažily v letech 1336-38.
Dnes u nás běžně žijí různé druhy sarančat – především saranče čárkovaná. Žádná z nich se naštěstí dramaticky houfně nepřemnožuje tak jako jejich teplomilnější příbuzní.
Více se dozvíte:
100 divů přírody, Reader’s Digest Výběr, 2002
http:/www.rozhlas.cz/hlas/rovnokridli
http://vesmir.msu.cas.cz/Madagaskar/fs18.html
http://www.zoopraha.cz/lexikon.php?i 95
Seznamka:
Saranče stěhovavá (Locusta migratoria)
Třída: hmyz. Řád: rovnokřídlí. Čeleď: saranče
Tento hmyz, jehož dospělý reprezentant má délku těla 3,5-6 cm a váhu 1 – 2 g, se dá označit za světoběžníka: Nejvíce se mu líbí v teplé Africe, hojně se však vyskytuje i v Asii a Austrálii, kam byl zavlečen..
Loni zasáhla obrovská hejna západní část USA, především stát Utah, kde sežrala dva a půl milionu hektarů úrody. Místní experti tvrdí, že to byl nejhorší nájezd sarančat od 2. světové války.
Před „návštěvou“ sarančat nebyla koncem roku 2004 ušetřena ani jižní a jihozápadní Evropa. Například na některých plážích Kanárských ostrovů Lanzarote a Fuerteventura se turisté brodili po kotníky vrstvou sarančích mrtvolek. Na 1m2 jich připadly až dva kilogramy. Odborníci předpovídali, že přiletí asi dva milionů sarančat. Ve skutečnosti jich přitáhlo až stokrát víc!
Pokud jde o biotop, tedy místo, které sarančeti svědčí, je jím otevřená krajina s rozmanitými porosty trav a bylin. Dravě požírá nadzemní části rostlin. Většinu jen okouše a nechá spadnout na zem. Tento druh je jediným, které žere i rýži, což představuje katastrofu zejména pro asijské země. Ničí pastviny pro dobytek.
Rozmnožování: Dobře živená samička klade hluboko do půdy vajíčka (až osmdesát najednou). Z nich se líhnou pohyblivé nymfy. V prvním larválním stadiu měří saranče asi 7 mm při průměrné váze 30 – 40 mg. Při snížené potravní nabídce po předchozím přemnožení se líhnou pestré stěhovavé larvy se silným sdružovacím pudem. Nahromadí-li se jich několik desítek tisíc, začnou se stěhovat – po zemi a za dne.
Vývoj: Dosti náročným – a jaksi i nebezpečným – procesem je vlastní dospívání. Saranče si totiž musí „převléknout pokožku“ – v tomto stadiu se nymfa nemůže bránit proti různým nepřátelům ani útěkem, natožpak útokem. Přitom doba dospívání trvá 3 – 5 měsíců.
Vzhledem se liší i dospělci, stěhovavá fáze je pestřejší a větší.
Saranče zdánlivě připomíná luční kobylku, kterou známe mj. z příhod Ferdy Mravence. Na rozdíl od ní má však saranče krátká tykadla.
Na vlastní oči můžete tento hmyz ve větším množství vidět i v Praze – v ZOO, pavilonu Africký dům. Saranče nabízí k adopci ZOO Praha za pouhou stovku.
Můžete ho však získat domů i jiným způsobem – většinou jen dočasně: Používá se totiž také jako chutná potrava pro opičky, různá exotická terarijní zvířátka – hlavně hlodavce. Jak jsme zjistili, za jedno vyspělé dospělé saranče stěhovavé v odborné prodejně zaplatíte necelé čtyři Kč, za střední velikost ještě méně. Paradoxem je, že jinde takových exemplářů létají miliardy naprosto bez užitku!
Jak se bránit pohromě?
Nejúčinnější obranou proti miliardám věčně nenažraných sarančat je rozprašování pesticidů z letadel. Tak se do boje s invazí sarančat v Alžírsku loni zapojily i tři posádky obřích letounů An – 2, které mají základnu v Ústí nad Orlicí.
Jak 21. STOLETÍ řekli odborníci, nejlepší je speciální letecké postřiky provádět ještě brzy po ránu, dokud je hmyz na zemi. Jedovaté postřiky tzv. organofosfáty se plně osvědčily.
Odpůrci využívání chemikálií, které podle nich mohou mít negativní účinky i na jiné tvory – včetně člověka, doporučují biologický útok. V něm by hlavní zbraní byly regulátory hmyzího růstu či sterilizace samiček, které by pak nemohly klást vajíčka schopná života. V některých zemích při nejvyšší nouzi ochránci proti vetřelcům používali plamenomety, obrovské vysavače, dokonce i laserová zařízení
Problémem je, že většinu postižených oblastí představují rozvojové země, které nemají dostatek finančních prostředků. Podle letošních odhadů k úspěšnému odvrácení invaze sarančat je údajně zapotřebí 80 milionů eur.
Samozřejmě přirozeným, a to finančně nenáročným, nepřítelem sarančat jsou i různé druhy hmyzožravých ptáků. Z našich domácích zástupců je to kavka obecná (Corvus monedula) či špaček růžový (Sturnus rozdus). Ovšem, i tito okřídlenci by asi zděšeně prchali, kdyby se dostali do blízkosti miliardového hlučícího hejna letících sarančat. To by nejspíš ohromilo i mistra hororu Alfreda Hitchocka!
