Po 27 měsících nucené přestávky se má letos na jaře znovu roztočit kolotoč startů amerických raketoplánů. Budou již bezpečnější?

NASA ujišťuje, že splnila všechny požadavky komisí, vyšetřujících havárii raketoplánu Columbia, k níž došlo 1. února 2003. Nicméně nikdo v tuto chvíli nemůže říci, že lety budou bezpečnější než v minulosti. 

Vrátí se ztracená důvěra?
V podobné situaci už kosmonautika jednou byla. Po tragédii Challengeru v lednu 1986 trvalo „uzemnění“ ještě o pět měsíců déle, 32 měsíců, ale tehdy byla příčina jednoznačná, stačilo modifikovat jeden systém a důvěra, že koncepce celého komplexu je správná, byla tehdy velmi vysoká.     
Tentokrát to bylo horší. Po půlročním vyšetřování dospěla nezávislá komise k závěru, že příčinou katastrofy Columbie bylo poškození náběžné hrany levého křídla družicového stupně, k němuž došlo krátce po startu, kdy odpadl kus pěnové izolace vnější nádrže od jejího předního závěsu a narazil do spodní části náběžné hrany levé části křídla. Při sestupu atmosférou pak tímto poškozením pronikl do křídla horký vzduch, který postupně zničil celou konstrukci. V závěrečné zprávě komise vydala 29 závazných doporučení pro snížení rizika podobné havárie v budoucnosti. Protože nedostatky byly zjištěny i v etapě příprav a při rozhodování před i během letu, jsou doporučení technická i organizační; zhruba polovina musela být uskutečněna ještě před obnovením letů.

Jak zabránit poškození?
NASA se pustila energicky do práce, ale předpokládaný termín obnovení provozu raketoplánů se stále vzdaloval. Až loni v prosinci bylo možné oznámit, že všechno podstatné je hotovo. Především se jedná o odstranění odpadávání kusů ledu z vnější nádrže při startu. Nová verze nádrže ET-120 byla po mnoha zkouškách dopravena v prvních dnech letošního ledna na Floridu. Pěnová izolace závěsů nádrže byla odstraněna a nahrazena ohřívači, což spolu s dalšími modifikacemi zajišťuje, že kousky odpadávajícího ledu budou mít hmotnost jen několik gramů. Pokud by přesto došlo k poškození družicového stupně, bude možné to odhalit již během letu. Start a první fázi letu budou sledovat kvalitnější kamery, nové kamery budou i na nádrži a startovních motorech, průběh odpojení vnější nádrže bude upraven tak, aby ho mohli kosmonauti detailně vyfotografovat a v náběžných hranách křídla jsou dopadové senzory.
V nákladovém prostoru raketoplánu je instalován patnáctimetrový adaptér k manipulátoru, vybavený televizní kamerou i laserovými čidly. A konečně při příletu ke stanici bude její posádka fotografovat spodní část družicového stupně. Jestliže se zjistí poškození, vystoupí kosmonauti do prostoru a zkusí dlaždice tepelné ochrany opravit. A pokud bude závada neopravitelná, najdou dočasný azyl na stanici a na Zemi bude připraven druhý raketoplán k záchranné operaci.

Stárnoucí flotila
Příčiny havárie zahrnují příliš rozsáhlý komplex systémů a dokonale je odstranit by znamenalo de facto nový raketoplán. Kromě toho roste nedůvěra v koncepční řešení celého dopravního prostředku a nikdo netuší, jak se u družicových stupňů bude projevovat stárnutí a únava materiálu; byly stavěny s představou, že mohou startovat “snad až stokrát”, avšak během nejvýše 15 let.
Celkem bylo vyrobeno pět exemplářů raketoplánu pro lety do vesmíru. OV-102 Columbia byl zničen při havárii roce 2003, OV-099 Challenger byl zničen při havárii už r. 1986  a nyní zůstávají již jen tři exempláře. OV-103 Discovery poprvé startoval v srpnu 1984, je mu tedy 21 let a má za sebou nejvíce, tj. 30 úspěšných startů. Zatím naposledy letěl roce 2001 a poté prošel plánovanou modernizací. OV-104 Atlantis byl do provozu uveden v říjnu 1985, tj. před 20 lety a má za sebou 26 výprav. OV-105 Endeavour měl premiéru v květnu 1992, vzlétl 19x a od prosince 2003 je na pravidelné velké modernizaci, takže nyní ještě není k dispozici.
Krátce po havárii se šéf NASA nekriticky vyjadřoval o obnovení provozu “do roka a do dne”. Počátkem října 2003 se uvažovalo, že jako první (STS-114) poletí Atlantis v polovině září 2004 a další, dodatečně vložený let STS-121 se uskuteční v listopadu 2004. Jenže právě v té době se zjistilo, že konstrukce pod krytem přídě Atlantis zkorodovala a oprava bude náročná.

Kdo, kdy a čím poletí?
Volba padla na Discovery, tak jako roku 1988 a obnovená premiéra byla posunuta na březen 2005, ale v říjnu 2004 byl stanoven současný harmonogram dvou prvních letů.
Počátkem letošního roku se Discovery nacházel ještě v kóji č. 3 přípravné budovy OPF. Během ledna byl dokončen test záložního elektrického obvodu manévrovacích motorů, dokončovala se kompletace povrchové tepelné ochrany a byl instalován nový systém sensorů, umožňujících laserovou kontrolu dlaždic na oběžné dráze. V montážní budově VAB byly na mobilní startovní plošině vztyčeny startovní motory a počátkem února skončila prověrka elektrické instalace vnější nádrže. Montáž k motorům proběhla v druhém týdnu února. V březnu se Discovery přesunul do VAB a v dubnu celý komplex zamířil na rampu 39B.
Start byl stanoven na 14.5. a let má trvat 12 dní. Na první pohled standardní zásobovací výprava, výjimečná pouze velitelem, kterým je jediná žena této hodnosti – Eileen Collinsová. V listopadu jí bude 49 let, čtvrt století létá v USAF a od ledna 1990 je v týmu kosmonautů. Poprvé letěla roku 1995 jako pilotka Discovery, pak jako pilotka Atlantis a roku 1999 velela Columbii; celkem strávila na oběžné dráze 23 dní. Pilot James M. Kelly poletí podruhé, letovými specialisty jsou zkušený Stephen K. Robinson a nováček, Japonec Soichi Noguchi, který se na svou příležitost připravuje devět let. Jenže dodatečně byli jmenováni letoví specialisté, pověření testováním a opravami tepelné ochrany raketoplánu – veteráni Thomas a Lawrence s nováčkem Charlesem Camardou. A to je vlastně hlavní náplní celé expedice.

Krizový plán
Pokud by snad Discovery nebyl schopen návratu, bude na Zemi vše připraveno k urychlenému dokončení přípravy záchranné výpravy STS-300. Nejpozději do měsíce by odstartoval Atlantis s posádkou B. W. Jett, Ch. J. Ferguson, D. Ch. Burbank a J. R. Tanner. Havarovaná výprava by se vrátila připoutaná vleže na podlaze spodní paluby záchranného raketoplánu.

Kdy poletí další?
Jestliže let Discovery skončí úspěšně, bude ve 3. čtvrtletí následovat Atlantis (12.7. – 3.8.); vložená výprava STS-121 bude mít podobný charakter, kromě nákladového modulu bude dopraven též integrovaný nosič nákladu. Zatím není rozhodnuto, zda další, již standardní let STS-115 s konstrukcemi a panely slunečních baterií bude startovat ještě počátkem prosince, nebo spíše až v lednu příštího roku.
Kolotoč se bude roztáčet velmi pomalu…