Snížilo se riziko opakování havárie?

Po 27 měsících nucené přestávky se má letos na jaře znovu roztočit kolotoč startů amerických raketoplánů. Budou již bezpečnější?

NASA ujišťuje, že splnila všechny požadavky komisí, vyšetřujících havárii raketoplánu Columbia, k níž došlo 1. února 2003. Nicméně nikdo v tuto chvíli nemůže říci, že lety budou bezpečnější než v minulosti.

Vrátí se ztracená důvěra? V podobné situaci už kosmonautika jednou byla. Po tragédii Challengeru v lednu 1986 trvalo „uzemnění“ ještě o pět měsíců déle, 32 měsíců, ale tehdy byla příčina jednoznačná, stačilo modifikovat jeden systém a důvěra, že koncepce celého komplexu je správná, byla tehdy velmi vysoká.

Tentokrát to bylo horší. Po půlročním vyšetřování dospěla nezávislá komise k závěru, že příčinou katastrofy Columbie bylo poškození náběžné hrany levého křídla družicového stupně, k němuž došlo krátce po startu, kdy odpadl kus pěnové izolace vnější nádrže od jejího předního závěsu a narazil do spodní části náběžné hrany levé části křídla.

Při sestupu atmosférou pak tímto poškozením pronikl do křídla horký vzduch, který postupně zničil celou konstrukci. V závěrečné zprávě komise vydala 29 závazných doporučení pro snížení rizika podobné havárie v budoucnosti.

Protože nedostatky byly zjištěny i v etapě příprav a při rozhodování před i během letu, jsou doporučení technická i organizační; zhruba polovina musela být uskutečněna ještě před obnovením letů.

Jak zabránit poškození?NASA se pustila energicky do práce, ale předpokládaný termín obnovení provozu raketoplánů se stále vzdaloval. Až loni v prosinci bylo možné oznámit, že všechno podstatné je hotovo.

Především se jedná o odstranění odpadávání kusů ledu z vnější nádrže při startu. Nová verze nádrže ET-120 byla po mnoha zkouškách dopravena v prvních dnech letošního ledna na Floridu. Pěnová izolace závěsů nádrže byla odstraněna a nahrazena ohřívači, což spolu s dalšími modifikacemi zajišťuje, že kousky odpadávajícího ledu budou mít hmotnost jen několik gramů.

Pokud by přesto došlo k poškození družicového stupně, bude možné to odhalit již během letu. Start a první fázi letu budou sledovat kvalitnější kamery, nové kamery budou i na nádrži a startovních motorech, průběh odpojení vnější nádrže bude upraven tak, aby ho mohli kosmonauti detailně vyfotografovat a v náběžných hranách křídla jsou dopadové senzory.

V nákladovém prostoru raketoplánu je instalován patnáctimetrový adaptér k manipulátoru, vybavený televizní kamerou i laserovými čidly. A konečně při příletu ke stanici bude její posádka fotografovat spodní část družicového stupně.

Jestliže se zjistí poškození, vystoupí kosmonauti do prostoru a zkusí dlaždice tepelné ochrany opravit. A pokud bude závada neopravitelná, najdou dočasný azyl na stanici a na Zemi bude připraven druhý raketoplán k záchranné operaci.

Stárnoucí flotilaPříčiny havárie zahrnují příliš rozsáhlý komplex systémů a dokonale je odstranit by znamenalo de facto nový raketoplán. Kromě toho roste nedůvěra v koncepční řešení celého dopravního prostředku a nikdo netuší, jak se u družicových stupňů bude projevovat stárnutí a únava materiálu; byly stavěny s představou, že mohou startovat „snad až stokrát“, avšak během nejvýše 15 let.

Celkem bylo vyrobeno pět exemplářů raketoplánu pro lety do vesmíru. OV-102 Columbia byl zničen při havárii roce 2003, OV-099 Challenger byl zničen při havárii už r. 1986 a nyní zůstávají již jen tři exempláře.

OV-103 Discovery poprvé startoval v srpnu 1984, je mu tedy 21 let a má za sebou nejvíce, tj. 30 úspěšných startů. Zatím naposledy letěl roce 2001 a poté prošel plánovanou modernizací. OV-104 Atlantis byl do provozu uveden v říjnu 1985, tj.

před 20 lety a má za sebou 26 výprav. OV-105 Endeavour měl premiéru v květnu 1992, vzlétl 19x a od prosince 2003 je na pravidelné velké modernizaci, takže nyní ještě není k dispozici. Krátce po havárii se šéf NASA nekriticky vyjadřoval o obnovení provozu „do roka a do dne“. Počátkem října 2003 se uvažovalo, že jako první (STS-114) poletí Atlantis v polovině září 2004 a další, dodatečně vložený let STS-121 se uskuteční v listopadu 2004. Jenže právě v té době se zjistilo, že konstrukce pod krytem přídě Atlantis zkorodovala a oprava bude náročná.

Kdo, kdy a čím poletí?Volba padla na Discovery, tak jako roku 1988 a obnovená premiéra byla posunuta na březen 2005, ale v říjnu 2004 byl stanoven současný harmonogram dvou prvních letů. Počátkem letošního roku se Discovery nacházel ještě v kóji č.

3 přípravné budovy OPF. Během ledna byl dokončen test záložního elektrického obvodu manévrovacích motorů, dokončovala se kompletace povrchové tepelné ochrany a byl instalován nový systém sensorů, umožňujících laserovou kontrolu dlaždic na oběžné dráze.

V montážní budově VAB byly na mobilní startovní plošině vztyčeny startovní motory a počátkem února skončila prověrka elektrické instalace vnější nádrže. Montáž k motorům proběhla v druhém týdnu února.

V březnu se Discovery přesunul do VAB a v dubnu celý komplex zamířil na rampu 39B. Start byl stanoven na 14.5. a let má trvat 12 dní. Na první pohled standardní zásobovací výprava, výjimečná pouze velitelem, kterým je jediná žena této hodnosti – Eileen Collinsová.

V listopadu jí bude 49 let, čtvrt století létá v USAF a od ledna 1990 je v týmu kosmonautů. Poprvé letěla roku 1995 jako pilotka Discovery, pak jako pilotka Atlantis a roku 1999 velela Columbii; celkem strávila na oběžné dráze 23 dní.

Pilot James M. Kelly poletí podruhé, letovými specialisty jsou zkušený Stephen K. Robinson a nováček, Japonec Soichi Noguchi, který se na svou příležitost připravuje devět let. Jenže dodatečně byli jmenováni letoví specialisté, pověření testováním a opravami tepelné ochrany raketoplánu – veteráni Thomas a Lawrence s nováčkem Charlesem Camardou.

A to je vlastně hlavní náplní celé expedice.

Krizový plánPokud by snad Discovery nebyl schopen návratu, bude na Zemi vše připraveno k urychlenému dokončení přípravy záchranné výpravy STS-300. Nejpozději do měsíce by odstartoval Atlantis s posádkou B. W. Jett, Ch. J. Ferguson, D. Ch. Burbank a J. R. Tanner.

Havarovaná výprava by se vrátila připoutaná vleže na podlaze spodní paluby záchranného raketoplánu.

Kdy poletí další?Jestliže let Discovery skončí úspěšně, bude ve 3. čtvrtletí následovat Atlantis (12.7. – 3.8.); vložená výprava STS-121 bude mít podobný charakter, kromě nákladového modulu bude dopraven též integrovaný nosič nákladu.

Zatím není rozhodnuto, zda další, již standardní let STS-115 s konstrukcemi a panely slunečních baterií bude startovat ještě počátkem prosince, nebo spíše až v lednu příštího roku.Kolotoč se bude roztáčet velmi pomalu…