Německo-americký vědecký tým v těchto dnech rozluštil záhadu fungování hmyzího respiračního ústrojí, která trápila odborníky mnoho desítek let.

Přírodovědcům vždy zůstávalo tajemstvím, proč hmyz, například luční kobylky, motýli, moli, štěnice, octomilky nebo některé druhy brouků, běžně zadržují na několik minut dech. Doposud se jako nejpravděpodobnější jevily dvě možnosti. Buď to hmyz dělá proto, aby nepravidelným dýcháním redukoval úbytek vody, nebo se tak zbavuje oxidu uhličitého v případě, že žije v podzemí. Nyní ale odborníci z kalifornské univerzity Irvine a z německé Humboldtovy univerzity prokázali, že hmyz prostřednictvím „dýchacích přestávek“ cíleně reguluje množství kyslíku ve svém těle a předchází tak poškození vlastní tkáně v důsledku jeho nadměrné koncentrace v organismu.
Při testu vědci pomocí speciálních přístrojů měřili, jaké množství oxidu uhličitého hmyz uvolňuje a jaká bývá obvyklá koncentrace kyslíku v jeho průdušnici. Zjistili přitom, že hmyz za normálních okolností dokáže ve svém těle zadržet 4-5 kilopascalů kyslíku, což je 4 až 5krát nižší hodnota než normální koncentrace tohoto plynu v atmosféře. V prostředí s nízkým obsahem kyslíku v ovzduší pak hmyz přestával dýchat velmi krátce, zatímco v místech s vyšší koncentrací kyslíku zadržoval dech častěji a na delší dobu.