Dokážete si přestavit, že místo dvou nohou budete mít rovnou čtyři? Bohužel, k tomu musíte v podobě huňatých hlodavců pobíhat po různých temných koutech či třeba po ulici?
Odborníci v americkém prestižním vědeckém časopisu Nature nyní zveřejnili genetickou mapu myší. Podle ní lidé a myši mají na 99 % totožný genom – soubor genů organismu obsažených v chromozomech buněčného jádra. Uvedené zjištění nadšeně přivítali zastánci pokusů na zvířatech.
Co to pro ně znamená? Především důkaz, že myši jsou ideálními živočichy, na kterých lze testovat nové medikamenty, ale i různé operační zákroky, které by se časem mohly využívat
v humánní (lidské) medicíně. „Sdílíme 99 procent všech genů. Dokonce máme i ty, díky nimž může vyrůst ocas,“ zdůraznila Jane Rogersová z Welcome Trust Sanger Institute v Cambridgi.
Tato skutečnost se tak stala další dost účinnou zbraní v nekončící – tiché i halasné – válce zastánců a odpůrců experimentů se zvířaty. Každá z bojujících stran zarytě tvrdí, že pravdu má pouze ona. Někdy však nezůstane jen u slovních přestřelek, ale dojde i na zastrašování fyzickou likvidací, ani přímé napadení není výjimkou. Chceme vám alespoň ve zkratce na konkrétních faktech přiblížit, jaký válečný arzenál obě strany konfliktu používají.
Zastánci: Nejsme krvelační vrazi!
Hlavním argumentem experimentátorů je, že testování zvířat pomáhalo vyvinout životně důležité vakcíny proti smrtelným nemocem. Připomeňme jen vzteklinu, obrnu, spalničky, tuberkulózu…Operace na zvířatech umožnily vyvinout transplantaci orgánů, výrazně přispěly k rozvoji srdeční chirurgie.
Z výše uvedeného genomu se dá vyvodit, že vznik různých zhoubných chorob bude mít velmi podobný průběh u hlodavců i lidí. Stačí prý tedy jen sledovat, jaké geny přispívají například k rakovině u myší.
Pokud se genetickou příčinu podaří odstranit,stačí pak aplikovat stejný postup u člověka. Experiment na několika myších by tak pomohl vyléčit stovky milionů lidí.
Je humánnější při pokusech obětovat zvířata než aby později umírali lidé, zejména děti, i když každou sekundu zahyne ve vivisekčních laboratořích na celém světě na 33 zvířat.
Pamatují na to i zákony
V mnoha zemích legislativa vyžaduje, že nový lék nesmí užívat člověk, pokud medikament nebyl úspěšně – a to mnohonásobně – testován na zvířatech. (Například britské právo dokonce přikazuje pokusy na dvou různých druzích živých savců, přičemž jeden z nich musí být velikostí blízký člověku.) Samozřejmě ani pro většinu vědců není potěšením trápit a zabíjet.
Bezbranné oběti
Například Horst Spielmann z Německého centra pro testování na zvířatech (ZEBET) zdůrazňuje:„ Jestliže pokusy s myšmi a krysami průkazně prokážou jejich citlivost na určitou chemikálii, pak již není nutné to znovu zkoušet na psech.“
Výzkumníci se snaží nahrazovat pokusné savce živočichy, kteří pocity bolesti nebo nepohodlí dokážou (pravděpodobně) vnímat s mnohem menší intenzitou. Tak v Kanadě nyní používají ryby. Místo krys chtějí využít bakterie, v USA se osvědčují uměle pěstované buňky.
Kmenové buňky jsou nadějí
Značnou šanci znamenají kmenové buňky. Právě laboratorní experimenty se zvířaty
v různých zemích mnohokrát potvrdily, že ty jsou schopny přeměny v buňky jakékoli, tedy i nervové tkáně. Dají se využít rovněž pro mozek a míchu.
Světové renomé má Ústav experimentální medicíny Akademie věd ČR. Jeho ředitelka prof. MUDr. Eva Syková, DrSc., která rovněž vede Centrum buněčné terapie a tkáňových náhrad, vysvětluje: „U zvířat kmenové buňky po implantaci doputují na místo poranění, zde se přemění v nervové buňky nebo alespoň produkují látky, které napomáhají obnově poškozené tkáně. Zda tomu bude i u pacientů, zda je bude možné využít i pro léčbu, nemůžeme zatím s určitostí tvrdit.,“
Roli kmenových buněk mohou vědci prokázat jen na velkém souboru pacientů a za delší čas.
„I malé zlepšení by byl úspěch. K účinné léčbě však budeme muset využít kombinace více
možností,“ upřesňuje prof. Syková.
Podle výzkumů Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad by to mohly být i růstové faktory, látky, které podpoří růst výběžků buněk. Dále látky, které zabrání vzniku nefunkčních jizev, či umělé materiály na bázi hydrogelů, které přemostí vzniklé defekty. V mnoha případech to však nebude možné bez využití pokusných zvířat. Ostatně ta využívali a využívají i mnozí nositelé Nobelovy ceny.
Odpůrci: Životy nelze zachraňovat obětováním jiných!
Leptání kůže, sliznic a očí nejrůznějšími chemikáliemi, umělé vyvolávání rakoviny, leukémie a jiných chorob, lámání kostí atd. – se všemi těmito praktikami se dnes běžně setkávají tzv. pokusná zvířata v laboratořích. To, že trpí jak stresem, tak těmito bolestivými zákroky, je nepopiratelné. Vedle důvodů etických však existují i další příčiny, proč je třeba tyto kruté metody odmítnout. Takové jsou hlavní argumenty odpůrců pokusů na zvířatech.
Myš má k člověku daleko!
Předseda celostátní organizace Svoboda zvířat Tomáš Popp 21. STOLETÍ řekl: „Tyto testy představují především velké riziko pro samotného člověka. Mezidruhové rozdíly jsou natolik propastné, že nelze například výsledky získané pokusy na jednom druhu hlodavce s jistotou aplikovat na druh jiný, často není ani možné převádět výsledky získané na jedné myši na myš jinou. V žádném případě není možné používat výsledky získané v pokusech s myší u člověka.
Kdybychom se spoléhali na výsledky z pokusů na zvířatech, ještě dnes bychom například věřili, že kouření nezpůsobuje rakovinu. Contergan měl pomáhat těhotným ženám proti ranní nevolnosti. Úspěšně prošel testy na zvířatech, u člověka však fatálně selhal a způsobil asi 10 000 defektních porodů. A následovaly další omyly: Mexaform, který zapříčinil ochrnutí dolních končetin u více než 200 000 lidí, Eraldin, jenž u člověka zapříčiňuje slepotu, Clioquinol způsobující slepotu a obrnu …
Naproti tomu jiné léky, které by testy na některých zvířatech neprošly, může člověk bez problémů využívat. Penicilin zabíjí morčata, Aspirin je smrtelný jed pro kočky a způsobuje rození deformovaných mláďat u krys, opic, prasat, psů a dalších druhů zvířat. Insulin je příčinou deformací u králíků a myší…
Zvířata nejsou alkoholici, nejsou kuřáci, nejsou drogově závislá, netrpí na deprese a ani se nemusejí léčit kvůli obezitě. Přesto jsou u nich zcela nesmyslně tyto fenomény uměle vyvolávány a posléze léčeny…“
Etika se jich netýká?
Dr. Robert Sharp z Velké Británie, reprezentant sdružení Lékaři proti pokusům na zvířatech, upozorňuje, že vivisektoři při pokusech používají techniky vhodné spíše pro středověkou mučírnu než pro laboratoř z 21. století: „Citlivost na bolest je ještě stále měřena metodami, při nichž jsou zvířata posazována na horké pláty, jsou jim ponořovány ocasy do vařící vody nebo jsou vystavena tzv. pokřivujícímu testu, při kterém je jim vstříknuta kyselina octová do žaludku. Dále jsou zvířata vystavována stresu tím, že jsou nucena plavat ve vodních nádržích. Aby bylo dosaženo požadovaných způsobů chování při psychologických testech, používají vědci elektrické šoky a drogy nebo nechávají pokusná zvířata hladovět Nutí je vdechovat potenciálně jedovaté páry v inhalačních komorách, jsou naučena závislosti na drogách. Na kůži či oči jsou ji nanášeny různé dráždivé látky. Utrpení zvířat souvisí často už se samotnými podmínkami, ve kterých jsou zvířata držena, a se špatným technickým vybavením laboratoří. A u mnohých primátů začíná utrpení již chycením a transportem ze země původu.“
Kdo má tedy pravdu?
Pilní zastánci i stateční odpůrci testů se samozřejmě asi nikdy neshodnou. Není to zdaleka jen tím, jak tvrdí ochránci zvířat, že pro mnohé strůjce pokusů je to velice výnosný byznys (třeba i při výrobě krmiva). Vždyť v naší zemi jsou údajně v laboratořích usmrceny stovky tisíc zvířat ročně.
V ČR existuje několik výborně prosperujících soukromých firem, které vyvážejí pokusná zvířata i do zahraničí. Předseda Svobody zvířat Tomáš Popp upozorňuje:„Je jisté, že situace, která v České republice je, není obvyklá. Na každém stupni schvalování toho pokusu jsou lidé, kteří buď ty pokusy provádějí, nebo dokonce profitují z těch pokusů na zvířatech.“
Uvádí jméno J. B. – ředitele podobné firmy: „Ten je členem nejvyšší ústřední komise na ochranu zvířat. Má tu funkci předsedy výboru.“ Komise spadá pod Ministerstvo zemědělství. Od jeho mluvčího Martina Severy jsme se dozvěděli: „Berme to takto: na jedné straně člen komise pro ochranu zvířat – a na druhé straně člověk, který je vědecký pracovník v oblasti pokusů na zvířatech. Tady je otázka, jestli to střet zájmu je, nebo není. Z hlediska ministra zemědělství musím konstatovat, že to střet zájmů není!“
Hledají se náhrady
Podle odborníků řadu pokusů na zvířatech lze nahradit tzv. alternativními metodami. Mezi ně patří buněčné a tkáňové kultury, populační studie, studie na lidských dobrovolnících, počítačové simulace apod.
Samozřejmě, že není možné ve zkumavce (in vitro) napodobit všechny experimenty na zvířatech. Například pokus, při kterém je uměle „vyrobena“ světélkující myš, by bez použití zvířete jistě nebylo možné provést. Zde však ochránci zvířat upozorňují, že by se mělo spíše pátrat po smyslu takového pokusu, než se ptát na způsob jeho náhrady…
Ovšem pro budoucnost se už nabízejí nadějná řešení. Není tajemstvím, že hlavní roli v tomto dramatu o zlepšení života sehrají nové technologie – třeba počítačové simulace. Odborníci se tak o nemoci dozvědí od lidských pacientů, bez potřeby testování na zvířatech, či tzv. útočné chirurgie, tedy bolestivých operačních zákroků. Ovšem již dnes stále více informací – bez nutnosti simulovat nemoc v laboratorním zvířeti – mohou přinést důkladné pitvy, ale i buněčná studia. Zdá se, že nastává éra co nejoptimálnějšího využívání zmíněných kmenových buněk. Hlásí se nanotechnologie…
Ke snaze o omezení pokusů se zvířaty dochází i v mezinárodním měřítku. Například Evropská unie roku 2003 zakázala takové testování pro potřeby kosmetiky.
Pokusná zvířata však ještě asi dlouho nebudou minulostí. Nejspíš mezi nejslavnější se zařadily fenky Bělka a Strelka, 40 laboratorních myší a dvě krysy, které úspěšně v srpnu 1960 podnikly úspěšnou výpravu do vesmíru na palubě Kosmické lodi 2 (nesprávně označovaná jako Sputnik 5). Bohužel, po desítky let úřady utajovaly, že krátce předtím fenka Čajka a Lisička zahynuly při explozi rakety 28.7.1960. I takové jsou dvě tváře experimentů se zvířaty.
Testoval koťata, dostal bombu!
„Pokusy se zvířaty nelze zcela zastavit. To by výrazně negativně ovlivnilo lidskou medicínu!“ zastává stanovisko experimentátorů Colin Blakemore z výzkumného centra neurovědy univerzity v anglickém Oxfordu.
On sám především experimentuje s koťaty. Za to se od ochránců zvířat dočkal po mnoho let četných výhrůžek a varování, aby nebohá zvířata netýral. Potom do jeho kanceláře dorazila nálož ukrytá v holicím strojku. Exploze zranila jeho sekretářku. Rozlícený dav potom zdemoloval vědcův dům, veřejný pořádek muselo zajišťovat 200 policistů. Tři Blakemorovy děti celodenně doprovázela ochranka, sám vědec ještě nemůže cestovat bez policejního doprovodu.
To je však pouze černá výjimka. Odpůrci pokusů na zvířatech se totiž v drtivé většině k násilí neuchylují. Válka však pokračuje!
Pokusný králík přece za nic nemůže!
Vědec Vladislav Teplý, jenž dříve pokusy prováděl, popisuje z vlastních zkušeností průběh tzv. Draizova testu na dráždivost očí. K tomu se používají nejvíc králíci, protože jsou velcí a poslušní. Hlavní však je, že mají velké oči, které navíc neznají slzy jako obranu.
„Pokusný králík se zavře do klece nebo do takového zařízení, kde má tlapky zkrátka a všechny končetiny znehybněné. Pak se mu do oka nakape testovaná látka. On si zasažené oko nemůže ani drbat, když ho to svědí, a teď se na oku provádí drastický test. Přitom jsou vyvinuty metody na náhradu Draizova testu bez použití zvířat. A co je nejhorší: králičí oko se ukázalo jako špatný model pro oko lidské!“ Jak 21. STOLETÍ zjistilo, nyní se místo zvířat používají různé alternativy – například zkumavková studia na lidských tkáňových kulturách. Jednou z nejúspěšnějších metod je Eyetex, který kontroluje vzájemné působení testované chemikálie s vysokomolekulární biologickou substancí, jako např. proteiny.
Nepřátelé testů si však stěžují, že ačkoliv člověk nyní může použít kombinaci in vitro (ve zkumavce) systémů k určení látek dráždících oko, někteří vědci tyto pokusy stále ještě považují pouze za předběžné testy k následujícímu ověření pomocí pokusů na zvířatech.
Více se dozvíte:
http://www.pokusynazviratech.cz/drsharpe.html
http://www.bbc.co.uk/print/science/hottopics/animalexperiments/print.shtml
Does animal testing help human medicine, Camberley, 2004
