Vědci, kteří pozorovali tuleně při lovu, došli k zajímavým závěrům. Tento savec, jenž na souši působí dojmem neohrabaného tvora, je velmi šikovný lovec a dokáže hledat potravu ve velkých hloubkách i v puklinách ledu.
Odborníci připevnili k tělu několika tuleních jedinců kamery, které snímaly průběh jejich výprav za potravou. Prvním překvapením pro badatele byla hloubka, do jaké se ploutvonožec ponořil. Někteří tuleni se potápěli až do hloubky 600 metrů. Navíc byli schopni vydržet pod hladinou neuvěřitelných 40 minut. V určitém momentu totiž přestali plavat a dál sestupovali nehybně, aby ušetřili energii potřebnou k lovu.
Dalším objevem byl pro vědce fakt, že tuleni dokázali vylákat rybky – svou potravu, ukryté v puklinách ledu, z jejich skrýší. Tuleni mezery zaplnili vzduchem, který vypouští z nozder, a zmatené ryby vyplavaly ven z úkrytu přímo k nim.
O tuleně je stále zájem
Nejznámějším druhem tohoto ploutvonožce je tuleň grónský, který žije v oblasti Severního ledového oceánu a Atlantiku. Dospělý jedinec dorůstá délky 1,6 metru, váží zhruba 150 kilogramů a dožívá se až čtyřiceti let. Živí se drobnými rybkami, krevetami nebo olihněmi. K lovu pod mořskou hladinou je vybaven ploutvemi, přední ploutev mu slouží k udržování směru, a pod vodou se díky nim může pohybovat rychlostí až 20 km/h. Když moře zamrzá, dokáží si tuleni prorazit hlavou otvor v ledu. Před chladnou vodou je chrání silná tuková vrstva.
Na souši se tuleni pouze plazí a neurazí velkou vzdálenost. Mezi sebou se dorozumívají prostřednictvím zvuků – vrčí nebo bručí. Nemají mnoho přirozených nepřátel. Největší nebezpečí jim hrozí ze strany člověka. Některé státy, mezi nimi například Norsko nebo Kanada, dokonce umožňují lov tuleňů, o které je zájem především kvůli jejich kvalitní kůži.
