Virtuální svět má několik specifických kladů i záporů. Mezi sporné aspekty patří relativně vysoká anonymita a možnost vytvoření jedné či několika virtuálních identit libovolného uživatele. A této skutečnosti stále častěji využívají různí podvodníci, zloději, distributoři drog a sexuální zvrhlíci.
Internet je médiem, které svým záběrem přesahuje prakticky všechny hranice světa. Proto je při jeho využívání potřeba zachovávat přiměřenou ostražitost a obezřetnost. Boj s virtuální realitou má zpravidla stejný výsledek jako pokus o sestrojení perpetum mobile.
Bojovníci s kyberzločinem
Většina policejních sborů na celém světě již zřídila specializovaná pracoviště, která se s problematikou kriminality s využitím internetu zabývá. Jak to na takovém pracovišti vypadá a jak boj s tímto typem kriminality probíhá?
Např. v případě newyorského policejního ředitelství se jedná o jednu jedinou velkou místnost, naplněnou množstvím nezbytné techniky, jako jsou např. počítače, webové kamery, videorekordéry a identifikátory sloužících ke zjištění telefonního čísla volajícího. Samozřejmostí je kromě standardních aplikací i speciální programové vybavení pro analýzu síťového provozu.
Kromě toho je zde možné nalézt krabice s množstvím rozpracovaných spisů, a odpadkový koš plný kelímků od kávy. Zdá se vám to příliš obyčejné, nezáživné a čekali jste více? Ve skutečnosti toho kyberpolicisté moc nepotřebují. Základ místního oddělení pro boj s počítačovým zločinem tvoří tři detektivové, přičemž každý z nich má svoji specializaci. Zatím co první dva se specializují především na technickou stránku zjišťování identity uživatelů, ten třetí se věnuje spíše infiltraci do virtuálního světa – komunikaci s potencionálními pachateli a analytické práci.
Pozor na elektronické stopaře!
Ačkoliv se to běžnému uživateli internetu zdá být prakticky nemožné, dá se dříve či později při dobré spolupráci všech zainteresovaných stran spolehlivě identifikovat téměř každý kdo internet použil. Je to činnost náročná na koordinaci a mnohdy i čas, ale přináší své výsledky. Ze systémových logů, tj. záznamů o jednotlivých operacích, uskutečněných prostřednictvím toho či onoho serveru, lze získat poměrně velké množství informací o počítači pachatele. Mezi tyto informace patří např. IP adresa, což je číselný údaj, který identifikuje síť či přímo konkrétní počítač, ze kterého bylo k serveru přistupováno. Kromě této identifikace lze v některých případech zjistit i tzv. MAC adresu, unikátní alfanumerický řetězec, který téměř jednoznačně identifikuje přímo fyzické síťové zařízení, tj. LAN kartu – síťové rozhraní počítače. Zcela běžně lze ze systémových logů zjistit údaje jako např. operační systém počítače ze kterého bylo k danému serveru přistupováno, použitý prohlížeč webových stránek a samozřejmě i údaje o datu a času přístupu.
Pomáhají i mobilní sítě a satelity
Pokud jsou tyto údaje k dispozici, mají detektivové téměř vyhráno, a to i v případě, že se nejedná o domácí nebo firemní počítač. Využívání veřejných internetových kaváren kriminálními živly sice práci detektivům poněkud ztíží, ale ne zcela zhatí. V takovém případě se ke slovu dostává již standardní operativní technika jako jsou např. kamerové systémy či odposlechy. Informační a komunikační technologie bývají využívány i při sledování potencionálních pachatelů a nezřídka se jedná o technologie jako např. určování polohy podle pohybu mobilního telefonu či s využitím satelitní navigace.
Zločinci jsou nedůvěřiví
K usvědčení internetových podvodníků, zlodějů, nebo sexuálních deviantů však slouží i zprávy elektronické pošty či informace, které probíhají v diskusních fórech nebo on-line chatech. Ačkoliv se v takovém případě jedná o komunikaci dvou či více viruálních identit, nemají to rozhodně ve virtuálním světě policisté lehké.
Pachatelé trestných činů, zejména pokud se týká zločinů páchaných na ženách, pedofilie a dětské pornografie, jsou mnohdy velmi obezřetní a detektivům, kteří se za děti či ženy vydávají často kladou záludné otázky. Pokud není detektivem žena, musí být takový policista kromě bohaté fantazie vybaven i znalostmi, které u mužů nebývají standardně očekávány. Výjimkou nejsou např. ani otázky na značku užívaných menstruačních tampónů a jejich počet v balení či dotazy na značku užívané kosmetiky.
Mezi oblíbená kontrolní témata patří též orientace v ženských a dětských velikostech, a to nejen pokud se týká ošacení. Pokud se detektiv vydává např. za třináctiletou dívku, musí počítat s tím, že se jej jeho virtuální protějšek může zeptat nejen na velikost a značku spodního prádla, ale také třeba na obvod prsteníčku. Zajímavé je, že zatím co v případech týkajících se např. drogové problematiky trvá vzájemné navázání komunikace týdny až měsíce a někdy se vůbec nezdaří, v případech týkajících se pedofilie a dětské pornografie je situace úplně jiná. Zkušenosti detektivů potvrzují, že tři z pěti mužů se pokusí o sjednání fyzické schůzky v co nejkratším termínu v případě, že se detektiv vydává za nezletilou dívku.
Rada Vacátko by se asi divil
V České republice se tzv. informační kriminalitou zabývá speciální odbor Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezídia, který prostřednictvím Interpolu spolupracuje se zahraničními policejními jednotkami.
Spolupráce s poskytovateli internetu a provozovateli jednotlivých serverů, je však podle policistů velmi různorodá. Zatímco některé společnosti vycházejí policii bez problémů vstříc, někteří poskytovatelé se k žádostem o spolupráci staví přinejmenším laxně a prakticky tak průběh vyšetřování maří.
Pravděpodobně nejzávažnějším problémem, se kterým čeští specialisté na informační bojují, je pedofilie a šíření dětské pornografie. Známé distribuční kanály, jako jsou diskusní skupiny a on-line chaty čeští kriminalisté samozřejmě monitorují a často i infiltrují. V tom se jejich práce od činnosti zahraničních kolegů příliš neliší. Zásadní problém je však v tom, že na rozdíl od zahraničních kolegů, bojují čeští policisté často nejen se zločinci, ale také s nedokonalou legislativou, fatálním nedostatkem peněz a tím pádem i nedostatkem schopných expertů a potřebného množství techniky.
On-line aukce
Kriminální aktivity, který souvisí s on-line aukcemi a prodejem prostřednictvím virtuálních obchodů, je možné rozdělit na dvě skupiny. První jsou podvodníci, kteří v aukcích nabízejí neexistující zboží. Ti pak výhercům on-line aukcí místo vydražených komodit zasílají zpravidla formou dobírky zcela bezcenné předměty, jako jsou např. staré noviny, knihy či cihly. Druhou skupinou podvodníků, kteří internetové aukce často využívají, jsou zloději a překupníci kradeného zboží.
Kreditkáři
Specifická skupina internetových podvodníků, která pracuje s ukradenými platebními kartami, se soustřeďuje především na majitele internetových obchodů. Na rozdíl od běžných zákazníků si podvodníci zboží příliš nevybírají, v rámci katalogu se pohybují velmi rychle a zpravidla nakupují více identických kusů drahého zboží. Mezi další náznaky toho, že by se mohlo jednat o podvodníka patří používání více kreditních karet stejného typu při opakovaných objednávkách, uvádění stejné adresy elektronické pošty jako jiný zákazník, či shodná IP adresa s jiným zákazníkem.
Kupónoví podvodníci
Ve většině případů se jedná o virtuální identity vytvořené podvodníky, kteří se pod různými záminkami snaží přesvědčit uživatele internetu aby mu zaslali peníze nebo čísla dobíjecích kupónů pro předplacené karty mobilních operátorů. Podvodné lákání dobíjecích kupónů je především doménou různých internetových seznamek, kde údajně lepé děvy nabízejí různé úsluhy, převážně sexuálního charakteru – ovšem podmínkou je zaslání platného dobíjecího čísla pro předplacenou kartu specifikovaného operátora. Pokud takové virtuální identitě, za kterou se většinou neskrývá krásná dívka, ale pěkně mazaný rošťák, číslo kupónu odešlete, pravděpodobně vám nikdo nezavolá.
Devianti a ti druzí
Stejně jako v reálném životě se i v prostředí internetu pohybují lidé, jejichž sexuální orientace poněkud vybočuje z normálu. Objektem jejich zájmu jsou buď relativně malé děti ve věku od osmi do desíti let, nebo děti v období dospívání, především dívky ve věku 12 – 15 let.
K rozpoutání diskuse na sexuálně orientovaná témata a k navázání komunikace bývá často využíván pornografický materiál. Devianti v této souvislosti často nabízí materiály obsahující dětskou pornografii, aby ve svých potencionálních obětech vzbudili dojem, že sex mezi dětmi a dospělými je běžnou záležitostí.
V České republice zatím není znám případ, kdy by došlo ke zneužití či usmrcení dítěte poté, co se s pachatelem seznámilo prostřednictvím internetu. To ale neznamená, že se podobné případy nedějí nebo se nemohou stát. V zahraničí byly podobné případy zaznamenány, přičemž bylo jednoznačně prokázáno, že spáchané zločiny mají přímou souvislost s aktivitami těchto dívek na internetu – především s aktivitami v různých diskusních fórech.
