Mezinárodní organizace Institute for Color Research nedávno zveřejnila závěry rozsáhlého výzkumu. Dokázal, že dojem o určitém předmětu si vytváříme na základě informace, kterou prostřednictvím zraku přijmeme v průběhu počátečních 90 vteřin pozorování. Přitom 62 – 90 % těchto potřebných údajů se nějakým způsobem týká barev. 
Jen doslova slepý by tvrdil opak, když se rozhlédneme kolem sebe. Co na tom, že pravé barvy nikdo z lidí neuvidí! Nejvíce sugestivních optických klamů nabízí příroda. – .
Žijeme všichni na velké skalnaté kouli, která se s námi otáčí kolem vlastní osy a obíhá okolo životodárného Slunce. Země se zrodila z obrovského oblaku plynu a vesmírného prachu před pěti miliardami let. Od té doby do žhavé současnosti přežívají některé mnohobarevné úkazy.
Nebe nabízí kouzelná představení
První oheň, který lidé poznali, zažehl blesk. Při něm se dva stejně velké nesouhlasné elektrické náboje ruší přeskočením obrovské jiskry (mezi spodní částí mraku a zemským povrchem) při napětí až milion voltů. Převažují čárové blesky – úzký pás žhavý až 30 000 C.
Většinou se předvádí v bílé či růžové podobě.Mnohem menší nebezpečí představují plošné blesky – tiše svítící elektrické výboje v oblacích. Nehlučně vznikají a zanikají s barvou modravou či fialovou. Burácením výbuchů se hlásí vzácný perlový blesk. Skládá se z několika jednotlivých svítících těles připomínajících perly na šňůrce.
Záhadou zůstává kulový blesk – vzduchem plující červenkavá koule obklopená modravou vrstvou. Tento létající kulový blesk většinou neškodí. To neplatí o jeho příbuzném, který si oblíbil elektrické vedení a hrozí popálením. Na povrchu předmětů září modře či bíle.
Slunce dokáže zázraky
Bizarní tvary dokážou na obloze vykouzlit různé druhy mraků – od neškodných bělavých „beránků“ až po zlověstně fialové bouřkové kumulonimbus, tyčící se až do výšky 18 km. Příjemnější je pohled na červánky. Vznikají, když na prachové částice v ovzduší dopadají sluneční paprsky.
Někdy nás překvapí několik sluncí najednou: Když je sluneční kotouč nízko na obloze a zahalují ho vysoko plující oblaka, objevují se po jeho stranách dva přízraky (nazývané sluneční psi).Tato vedlejší slunce vznikají při odrazu a lomu slunečního světla v ledových krystalcích obsažených ve vysoko plynoucích mracích.
Obdobně vzniknou kolem slunečního disku či jasného Měsíce v úplňku světelná kola, oblouky či skvrny. Tyto tzv. halové útvary mají zbarvení od bělavé až po duhový nádech. Mysticky působí halový sloup – světelný pruh procházející vertikálně Sluncem.V okamžiku, kdy Slunce zapadá, může vyslat zářivý paprsek smaragdově zeleného světla. Vzniká v klidných vrstvách vzduchu , které ohýbají světlo jako hranol.
Duha je obloukem naděje
Ovšem asi největší barevné zážitky vyvolává opravdová duha. Vzniká (obvykle k večeru), když paprsky slunečního světla procházejí závojem deště. Každá kapka jako maličký hranol ohýbá a rozkládá sluneční světlo na barvy spektra. Od vnějšího okraje k vnitřnímu září tyto barvy: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá až fialová.. Při silném dešti se občas nad touto primární duhou zjeví druhá (sekundární). Je méně výrazná – a má obrácené pořadí barev! Přírodní spektrum bylo vzorem i pro barvy používané v počítačích či barevných televizorech.
Už se soumrakem se (u nás na jaře a na podzim) objeví nad horizontem mohutný mléčně průhledný kužel světla. Přichází až z vesmíru, kde prach, který se vznáší ve sluneční soustavě, odráží poslední sluneční paprsky.
Lákavá je i Mléčná dráha – mléčný pás s více než 200 miliardami hvězd. Vůbec nejjasněji září kvazary, o kterých se vědci domnívají, že jde o galaxie s výjimečně masivní černou dírou ve středu. Z kosmických dálav přilétají různé komety. Polární záři se daří v polárních oblastech, kam magnetické póly Země nejvíce přitahují elektricky nabité částice ze Slunce.
Rostliny známe jako parádnice
Ještě pestřejší barevnou nabídku poskytuje flóra. Dosud známe asi 700 tisíc rostlinných druhů . Z toho je 160 tisícovek druhů vyšších kvetoucích rostlin. První z nich vyrostly asi před 150 miliony let. Přenášení pylů – záruku existence – nechtěly ponechat jen na nespolehlivém větru. Proto se rozmanitými barvami a vůněmi snažily přilákat živočichy. Rekordmankami ve zbarvení jsou orchideje, které se pestří 500 rody a až 20 tisíci různobarevnými druhy. Za královnu květin se od pradávna považovaly růže; ty se vyskytují ve více jak sto podobách. Mnohé květiny mají i ultrafialové odstíny, které vidí pouze opylující hmyz… V přírodě převažuje zelená – i díky stromům a keřům. Nejméně častou barvou květů je modrá.
Namlouvání si nelze ani jinak představit
Do dnešních dnů badatelé objevili a popsali přes 3000 druhů obojživelníků, okolo 6000 druhů plazů a dokonce 23 000 druhů ryb. S tím souvisí nepřeberné množství zbarvení, mnohdy až neskutečných. Barvy často slouží k přilákání partnera, u mnohých druhů i při útoku, u jiných zase při obraně či ukrytí (mimikry). Například známý motýl babočka – paví oko užívá skvrn ve tvaru očí k oklamání predátora, který se tak poleká, že vyrušil velké zvíře. Žabka kuňka se otočí na hřbetní stranu a pestře zbarvenou kůží na bříšku varuje pronásledovatele před svou zdánlivou jedovatostí..
Originální způsob barevného maskování používá lenochod. Tomu přišly vhod řasy žijící
v jeho kožichu: Ve vlhkém počasí jsou zelené, takže maskují lenochoda v korunách stromů. Pokud vládne suché počasí, řasy zhnědnou – jako kůra, ke které se lenochod přimyká.
Mistrem převleků je sépie
Za pouhé dvě minuty mění barvu těla chameleón. Absolutními přeborníky jsou sépie, které se přebarví za méně než sekundu! Umožňují jim to tzv. chromatoforové orgány složené z buněk s různými barevnými pigmenty, které jsou obklopeny svalovými vlákny. Když se tato vlákna smrští, přemění se buňka v plochou destičku, takže pigment se zviditelní. Různě zbarvené pigmentové buňky v chromatoforových orgánech se nezávisle na sobě roztahují nebo smršťují. Tak vznikají barevné vzory, s jejichž pomocí spolu sépie i čile komunikují.
Barevností dominuje chobotnice diadémová. V temných hlubinách pod každým obrovským okem tohoto hlavonožce září jako diadém pět světélkujících orgánů. Na těle má dalších dvanáct světélkujících ústrojí – a každé z nich vydává světlo jiné barvy!
Četní vodní tvorové využívají bioluminiscenci (světélkování). Jejich zvláštní světelné orgány – fotofóry vyzařují světlo červené, zelené, bílé, modré i žlutavé. Něco podobného známe i u našich světlušek s bělavými světélky. Jejich velké tropické příbuzné při svatebních obřadech vytvářejí roje velké až 100 metrů a blikavě nabízejí červeň, zeleň a jiné barvy.
Stačí se jen pozorně dívat
Nesmíme zapomenout ani na pestrobarevné ptáky. Podle přírodovědců jich v různých koutech naší planety žije kolem 8600 druhů. Přitom se objevují stále noví. Hrubý odhad uvádí, že na planetě jich může být asi sto miliard exemplářů – od obrů větších než člověk až po ptáčky menší než můra.
Každý z nich má jiné zbarvení – od šedavé barvy až po pestrost, ze které přecházejí oči, a to nejen , když samečci mají tzv. svatební šat. U mnoha druhů ptáků není výjimkou dvojí vybarvení v jednom roce –pestré při hnízdění, střízlivější v ostatní době.Unikátem je růžová barva plameňáků, kterou způsobuje pigment získaný z korýšů, jimiž se tito vodní ptáci živí…
Příroda i na barevné paletě znovu dokazuje svoji moc – ať už je den či noc. Ostatně se o tom můžete přesvědčit v kterékoli roční době sami – doslova na vlastní oči!
Barva je pouhý optický klam!
Víte, že barva, kterou vidíte, ve skutečnosti jako taková vůbec neexistuje? Je to pouhý efekt, který vzniká kombinací tří prvků: světla, objektu, který toto světlo odráží, a do třetice vizuálního aparátu (zrakový orgán, mozek).
Jde o část spektra viditelného záření odraženého určitým předmětem, jehož barvu posuzujeme okem pozorovatele. Co z toho plyne? Nemůžeme tvrdit, jakou barvu věci kolem nás opravdu mají, dokážeme jen uvést barvu, kterou vidíme. A to navíc závisí na mnoha okolnostech: spektrálním složení dopadajícího světla, směru jeho dopadu, směru pohledu pozorovatele, vlastnostech povrchu, fyzických dispozicích pozorovatele, zejména jeho zraku. (Odborníci nedávno oznámili, že asi 10% všech obyvatel trpí poruchami barvocitu). Vnímání značně ovlivňují barvy v okolí pozorovaného místa. Velice důležitá je i kvalita okolního osvětlení. Naše smysly se často nechávají oklamat očekáváním a pamětí – při běžném pohledu nevnímáme skutečné změny známých předmětů v závislosti na změnách osvětlení kolem. Tak se nám zdá sluneční světlo bílé, neboť ho vytváří dokonalá směs všech barev viditelného spektra.
Každá z barev má jinou vlnovou délku. O tom se můžeme snadno přesvědčit při lomu paprsků v krystalu či pouhé kapičce vody, kde se bílé světlo rozkládá na jednotlivé barvy. Z pohledu fyziky je tedy barva směsí záření o různých vlnových délkách. Pouhým okem může člověk vnímat jen malou část viditelného světla – ve vlnové oblasti od 780 nanometrů (miliontin milimetru) u červené barvy po 400 nanometrů u barvy fialové.
Zbarvení nějakého předmětu vznikne tím, že jeho molekulární struktura propustí jednu část spektrálních barev a druhou odrazí. Pokud předmět odráží většinu světla (asi 75%), která na něj dopadá, vidíme ho jako bílý. Ovšem ve chvíli, když světlo odráží minimálně, považujeme ho za černý.
Jak vzniká přírodní zbarvení?
Mnoho barev i v přírodě se mění, neboť drobné struktury na povrchu i uvnitř rostlin a živočichů světlo vzájemně skládají či naopak rozptylují. Nejbarevnější chemické látky jsou často součástí obsahu, který leží těsně pod průhledným povrchem rostlin a živočichů. Tuky a oleje v živých buňkách odrážejí určité vlnové délky – obvykle červenou, oranžovou nebo žlutou. V rybích šupinách je zase guanin, který vytváří zrcadlové odrazy.
Důležitou roli hrají pigmenty – komplexy chemických látek, které odrážejí určité barvy. Často vznikají ve zvláštních buňkách. Většina buněk v zelených částech rostlin obsahuje zelený pigment chlorofyl.
Mnohé rostliny s příchodem podzimu zazáří odstíny oranžové, zlaté a žluté barvy. Dochází k tomu vlivem rozkladu některých pigmentů, které se přeměňují v živiny uzavřené v listech nebo převáděné na rozpustné látky ke skladování mimo list. Experti dokázali, že pigmenty obvykle odpovídají karotenoidům – barvivům, která mají živočichové – od jednoduchých prvoků až po vyšší obratlovce.
Určité živočišné druhy také mění barvy – někdy sezónně, jindy kdykoli podle potřeby. Například chobotnice náhle zčervená při hrozbě či zrůžoví, když uvidí možného partnera. K tomu slouží nervové signály.
Naopak u rostlin ke změně barvy může dojít jedině při rozkladu nebo tvorbě pigmentů. Proto je proces změny zbarvení u flóry mnohem pomalejší než u fauny.
Předvídáme počasí podle úkazů na obloze
Zkušení znalci přírody vědí, že mnohé informace o nejbližší meteorologické situaci naznačují už určité jevy na nebi. Platí to zejména o slunečním záření a rozkladu slunečního světelného spektra.
Hezké počasí:
Červená obloha při východu slunce.
Večerní červánky – zvláště když je obloha nad večerním obzorem zbarvena světle žlutě a postupně přechází do modrozelené.
Rudá barva nebo stříbřitý lesk nízko nad západním obzorem po západu slunce.
Oblačnost typu ploché kupy (cumulus humilis), pokud se ovšem dál nezvětšuje.
Špatné počasí:
Červená obloha při východu slunce.
Bělavá či šedivá barva oblohy při západu slunce (možnost deště).
Ranní červánky (vysoká oblaka ozářená sluncem zespodu) často předznamenávají dešťové přeháňky ještě téhož dne.
Nastávající déšť signalizuje i barvy v pořadí červená – oranžová – žlutá nad obzorem po západu slunce. Obdobně platí i o červeni či růžové barvě na spodní straně vysoko plujících mraků.
Zhoršení dohlednosti – především v horských oblastech.
Oblaka typu vysoká kupa věžovitá (tzv. cimbuří, altocumulls castellanus), která se objevují v jitřních hodinách (hlavně v létě) naznačují možnost bouřek a silného větru.
Rychlé narůstání kupovité oblačnosti signalizuje možnost přeháněk, bouří a větru
