Zákony klasické fyziky omezují rozlišovací schopnost optických zobrazení. Podle Rayleighova difrakčního kriteria nelze vidět detaily zobrazovaného předmětu, které jsou menší než polovina vlnové délky použitého světla. 
Tento limitující faktor se týká nejen klasické mikroskopie, ale také optické litografie, která je rutinním nástrojem při výrobě elektronických čipů, a technologie záznamu informací na CD nosičích. Před několika lety bylo zjištěno, že zákony kvantové fyziky umožňují difrakční limit obejít. Pomocí propleteného, kvantově korelovaného stavu dvojice fotonů se do substrátu dají »vypálit« struktury, jejichž charakteristický rozměr je roven pouhé čtvrtině vlnové délky, tedy je dvakrát menší než Rayleighův limit při použití klasických stavů světla. Vyrobit a udržet kvantové propletené stavy je ale velmi náročný experimentální úkol i pro dva fotony. Nedávno bylo experimentálními kvantově-optickými týmy v Torontu a ve Vídni oznámeno úspěšné provázání stavů tří a čtyř fotonů, přičemž obě použité techniky nabízejí možnost vytváření ještě větších skupin kvantově korelovaných částic.
