Výzkumníci z kanadské John-Hopkins University provedli výzkum, který prokázal, že znečištěné ovzduší nejen že může způsobit, ale také skutečně působí některé změny v genovém fondu živých tvorů.

Výzkum kanadského týmu prokázal, že potomstvo myší, vystavených průmyslovému smogu, vykazuje genetické odchylky. Prozatím byly pokusy prováděny pouze na laboratorních myších, ale je téměř jisté, že účinky znečištění ovzduší mají stejný vliv na i další tvory, a tedy i na lidskou populaci. Největším nebezpečím jsou pravděpodobně mikroskopické částečky sazí, které jsou produkovány továrnami či elektrárnami, a exhalace vznikající provozem motorových vozidel. Ty jsou totiž častým původcem zdravotních obtíží, jako je např. astma nebo některé srdeční choroby. Cizorodé částice obsažené ve znečištěném ovzduší mohou být inhalovány hluboko do plic, kde pak mohou pronikat do krevního řečiště a následně putovat celým tělem. Popílek škodí genům Výzkum, který byl zahájen již v roce 2002, prokázal, že u potomků pokusných myší vystavených dlouhodobému účinku exhalací z ocelárenského provozu došlo ke změnám některých genů. Fakt, že u potomků těchto myší došlo k dvojnásobnému nárůstu genetických modifikací oproti potomkům pokusných myší, které byly umístěny v relativně čistém venkovském prostředí, je varující! Příčinu těchto změn odhalili další kanadští vědci, avšak tentokrát z McMaster University v Ontariu – původcem a viníkem je popílek, který je rozptýlen ve vzduchu!

Filtrace vzduchu pomohla!
V průběhu následných experimentů výzkumníci umístili na deset dnů dvě skupiny pokusných myší do blízkosti ocelárenského provozu. První skupina byla vystavena účinkům znečištěného ovzduší bez jakékoliv ochrany. Druhá skupina myší byla umístěna ve stejném prostředí, ale vzduch, který myši dýchaly, procházel přes tzv. HEPA filtry, což jsou vysoce účinné vzduchové filtry, schopné zachycovat i mikroskopické částečky různých látek. U potomků myší, které dýchaly filtrovaný vzduch, bylo zjištěno, že podíl zmutovaných genů je o 52 % nižší než u potomků myší, které byly vystaveny plnému účinku exhalací.
 

POMOCI MŮŽE FILTRACE VZDUCHU
Mnohá klimatizační zařízení mohou díky svému osazení filtry účinně zabránit vniknutí nebo cirkulaci různých biologických či chemických prvků. Filtrace by však měla být zajištěna nejen u venkovního, ale i u recirkulujícího se vzduchu. Pro filtraci vzduchu v klimatizačních zařízeních jsou často využívány tzv. HEPA filtry, které byly vyvinuty během druhé světové války ke snížení koncentrace radioaktivního prachu ve zkoumaném vzduchu. Dnes jsou využívány např. při nukleární kontaminaci, ke snížení koncentrace azbestu ve vzduchu, ve zdravotnictví, v čistých provozech a v místech s vysokými nároky na čistotu vzduchu. Filtračním materiálem je skládaný papír ze skelného mikrovlákna. Filtr je zpravidla opatřen plastovými nebo hliníkovými separátory k usměrnění proudu vzduchu a je vložen do dřevěné nebo kovové kazety, v níž je utěsněn. Tento typ filtru je použitelný v prostředí o teplotě do 120 °C a relativní vlhkosti do 100 %. Účinnost je 99,97 % v záchytu částic o průměru 0,3 um. V záchytu částic větších je tento filtr pochopitelně mnohem účinnější. Bakterie jsou poměrně velké a viry potřebují pro pohyb v ovzduší nosič, např. kapičky vody. Je tedy velmi pravděpodobné, že budou zachyceny na HEPA filtru. Tento typ filtrů je často využíván ve spojení s filtry z aktivního uhlí. Dalším často používaným typem filtrů jsou vysoce účinné filtry, označované jako HE Filtry.. Ty jsou vyráběny podobným způsobem jako HEPA filtry, ale nejsou vkládány do kazet. Jsou k dispozici jako tzv. kapsové filtry nebo jako filtrační patrony. Filtrační účinnost HE filtrů např. pro bakterie antraxu, které mají průměr 1 um, je 90 až 99 % a pro spóry, jejichž průměr je 2 mm, se blíží 100 %. Pro menší patogenní bakterie, vodní kapičky a viry s průměrem 0,2 až 0,5 um je účinnost 60 až 95 %.