Ředitel pražského ARÚ, PhDr. Luboš Jiráň, CSc., nám řekl: „Mnoho lidí si práci archeologa stále spojuje jen s představou rýče a lopaty. To už dnes zdaleka neplatí. My dokážeme určité místo dokonale zmapovat, aniž, bychom tam jedinkrát kopli čije nějak jinak poškodili." Velmi důležitý je přechod od tradičních metod archeologického výzkumu k výzkumu, který daleko více využívá poznatky přírodních věd. „Mezioborová spolupráce umožňuje získat takové informace, jaké dříve nebylo možné mít, " připomíná zástupkyně ředitele, PhDr. Natalie Venclová, DrSc. Navštivme nyní některá důležitá pracoviště Archeologického ústavu a podívejme se na jejich nejnovější úspěchy.
PRAVĚK:
Dotáhli Římané až do středních Čech?
Vědeckou senzací by se stalo definitivní potvrzení čerstvých objevů poblíž Vliněvsi na Mělnicku. K tomu pomáhá i unikátní metoda – optická luminiscence. Podrobnosti nám poskytl vedoucí oddělení pravěku ARÚ, PhDr. Vladimír Salač, CSc: „V roce 1998 jsme při záchranném výzkumu na stavbě vodovodu zjistili u Vliněvsi množství pravěkých objektů. Ukázalo se, že místo bylo velmi intenzivně osídleno už v mladé až pozdní době bronzové (1250-750 př. n. l). Při výzkumu jsme objevili i dvojitý příkop, který se nápadně podobal opevnění římských pochodových táborů.“
K objasnění pomůže optická luminiscence
Případné zjištění římského vojenského tábora poblíž soutoku Labe s Vltavou by podstatně změnilo pohled na dějiny nejen našeho území, ale i střední Evropy v prvních staletích nového letopočtu. Hrozilo, že důležitou lokalitu pohltí blízká pískovna. Dr. Salač upřesňuje: „Proto jsme požádali kolegy z Akademie věd z německého Heidelbergu o nasazení unikátní metody – optické luminiscence. Tou lze zjistit, kdy naposledy na zemský povrch, přesně na hlinitou vrstvu, dopadalo denní světlo.“ Tato zcela nová metoda byla zatím kromě Německa použita jen v maloasijské Troji a v Peru. Vladimír Salač provedl nové řezy všemi příkopy, aby získal vzorky pro optickou luminiscenci. Tak byla na dně dvojitého příkopu nalezena spona z doby okolo roku 300 po Kristu. V okolí pomocí detektoru kovů dohledali kování opasku zhruba ze stejného období.
Přepíšeme historii?
Díky tomu se nyní jeví jako nejpravděpodobnější závěr, že výhodné místo kontrolující brod na Labi u Mělníka bylo opevněno v pozdní době bronzové, dále v pozdní době halštatské a patrně v mladší době římské okolo roku 300 našeho letopočtu. Doufáme, že tuto představu o stáří pravěkých opevnění potvrdí i výsledky optické luminiscence. Dvojitý hrotitý příkop z mladší doby římské by byl prvním svého druhu nejen u nás, ale i ve středoevropské svobodné Germánii a výrazně by promluvil do poznávání tohoto málo probádaného období. Zřejmě by přispěl i k problematice rozpadu římského impéria ve střední Evropě,“ zdůrazňuje archeolog Salač.
VÝZKUM PRAŽSKÉHO HRADU:
Objevují nové pravdy
Nečekané nálezy nyní přináší i výzkum Pražského hradu – nejvýznamnější národní kulturní památky. Přitom jde o nejdéle trvající projekt, kterým se Archeologický ústav zabývá. Začal 4. června 1925 a zatím se podařilo prozkoumat 10-15 % plochy Hradu. O aktuálním dění informuje vedoucí oddělení Pražský hrad, PhDr. Jan Frolík, CSc: „Končí další náročný projekt – soupis a vyhodnocení všech hrobových nálezů.“
Na Hradě se hojně pohřbívalo
Ve středověku a novověku se na Pražském hradě a v nejbližším okolí pohřbívalo na 29 místech. Jen s obtížemi si dnes představujeme III. hradní nádvoří jako hřbitov s více než 200 hroby. Jak jsme se dozvěděli od Dr. Frolíka, s některými pohřby je spojen detektivní příběh. „V roce 2002 jsme otevřeli gotický náhrobek, ve kterém od roku 1373 spočívaly ostatky knížete Břetislava II., zavražděného v roce 1100. Původně ho pohřbili na hřbitově u severní zdi románské svatovítské baziliky a nad hrobem byla postavena kaple zasvěcená svatému Tomáši. Zdánlivě by tedy měl být přenos ostatků bezproblémový. Antropologický průzkum kosterních pozůstatků z hrobky však ukázal, že náležejí nejméně šesti jedincům. Přitom ovšem ani jeden nebyl s jistotou muž,!“ Průzkum dokumentace z výkopů, které v 19. a počátkem 20. století doprovázely dostavbu katedrály, ukázal, že v kapli sv. Tomáše se nekopalo pod úroveň středověké podlahy. „Pravděpodobně se nikdy nedozvíme, čí ostatky spočinuly v hrobce knížete Břetislava II.,“ říká doktor Frolík. „Máme ale velkou naději na objevení autentického kosterního materiálu knížete přímo v kapli svatého Tomáše.“
Jejich práce není tabu
„Závěry z průzkumu této hrobky nyní také vrhají nové světlo na nepřesvědčivé a až, vášnivě diskutované výsledky antropologických průzkumů Přemyslovců ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století,“ upozorňuje PhDr. Frolík. „Největším problémem totiž bylo a zůstává potvrzení autenticity vícekrát přenášených kosterních pozůstatků.“ Za velký úspěch lze považovat, že 5. dubna 2004 byla ve Starém královském paláci zpřístupněna stálá expozice Příběh Pražského hradu. Více než polovina vystavených exponátů pochází z výzkumů a depozitářů oddělení Pražský hrad Archeologického ústavu AV. Většina z nich se veřejnosti představuje vůbec poprvé!
STŘEDOVĚK:
Víc než krumpáče slouží moderní počítače
Nejnovější současnost se od ustálených představ dost liší i v oddělení archeologie středověku. „Naše oddělení se dlouhodobě zabývá problematikou osídlení středověkých âech,“ poznamenává vedoucí oddělení archeologie středověku, PhDr. Ivana Boháčova. „ Významný posun ve výzkumu přinesly jak nové počítačové technologie, tak aplikace přírodovědných analýz- Platí to například v oblasti studia výroby keramiky nebo technologie výroby kovových předmětů. Jako názorné příklady uveďme dlouhodobé záchranné, ale systematicky pojímané archeologické výzkumy dvou středočeských lokalit – Libice nad Cidlinou a Staré Boleslavi.“
Metalografie prozkoumala prastarou zbraň
To dokazuje na konkrétním příkladu badatel oddělení archeologie středověku, Mgr. Jan Mařík: „Při stavbě kanalizační přípojky v Libici byl objeven hrob, k jehož honosné výbavě náležel meč. Již tento nález ukazuje, že v hrobě byl pohřben člověk, kterému v raně středověké společnosti příslušelo výjimečné postavení. Přírodovědné analýzy zkorodovaného železa a jedné keramické nádoby však přinesly další překvapující informace: metalografický rozbor meče prokázal, že se jednalo o nezvykle kvalitní zbraň. Na základě spektrální analýzy se dovídáme, že v hrobě byly uloženy také ostruhy, jejichž povrch byl alespoň částečně pozlacen. „
ARCHEOBOTANIKA:
Odhaluje nejen prastarý jídelníček
V archeologických vrstvách se dochovávají objekty biologického původu – kosti zvířat, pozůstatky řas a hmyzu, semena, pylová zrna… Současnou archeologii stále více zajímá prostředí, ve kterém se dávní lidé pohybovali, a způsoby, jakými přetvářeli okolí. „Jedním z nejpoužívanějších nástrojů je pylová analýza, která se zabývá určováním a interpretací souborů fosilních pylových zrn, “ říká Mgr. Petr Pokorný z přírodovědného oddělení Archeologického ústavu AV âR upřesňuje: „ Obrovská množství těchto tělísek každoročně létají vzduchem a usazují se na zemském povrchu. Ve vhodném prostředí se dochovají po dlouhé miliony let. Podle Životních potřeb jednotlivých druhů můžeme rekonstruovat minulou krajinu.“
Vědcům pomáhají včely
Zájem archeologů o přírodní prostředí minulosti přispívá k překvapivým objevům informačního potenciálu některých netradičních nálezů.
„Jako příklad může sloužit letošní objev hrobu velmože u slavníkovského hradištěv Libici nad Cidlinou, rodišti svatého Vojtěcha,“ uvádí Mgr. Pokorný. „V bohaté výbavě hrobu byla i zdánlivě bezvýznamná keramická nádoba. Při její konzervaci jsme na dně objevili záhadný povlak. Pylová analýza prokázala, že se jedná o ovesnou kaši slazenou medem. Prozradila to četná pylová zrna ovsa a pyl vzácných rostlinných druhů, které se do nádoby mohly dostat jedině jako včelí potrava. Podobné nálezy můžeme v Evropě zatím spočítat na prstech jedné ruky. Máme tak mimořádnou příležitost detailně rekonstruovat krajinu 10. století na základě včelího jídelníčku.“
Co chutnalo našim předkům?
Podobných nálezů z poslední doby lze uvést celou řadu. Připomeňme alespoň objev bývalé studánky na Pražském hradě se zachovalými rostlinnými zbytky z doby počátků knížecího sídla. Na svazích hradní ostrožny byly tehdy stepní porosty a hojně tu kvetl například koniklec. Pozoruhodný je i nález zuhelnatělých rostlinných semen v ohništi dávných lovců: téměř devět tisíciletí starý jídelníček mj. zahrnuje lískové oříšky, maliny a černý bez.
Pozoruhodných výsledků dosahuje také oddělení prostorové archeologie pražského Archeologického ústavu, jehož součástí je letecká archeologie a dálkový průzkum. Od svého vzniku až po dnešek je to jediné archeologické pracoviště v Evropě, které využívá i vlastní průzkumný letoun.
PŘEDSEDKYNĚ AKADEMIE VĚD ČR, DOC. RNDr. HELENA ILLNEROVÁ, DrSc.: AKADEMIE SE MĚNÍ
V současné době má Akademie věd České republiky 57 vědeckých ústavů, 7 servisních pracovišť, na 6500 pracovníků. Více než polovina z nich jsou badatelé s vysokoškolským vzděláním. První žena v čele této významné instituce – doc. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. – byla předsedkyní AV ČR zvolena v březnu 2001. „Jsem ráda, že v České republice přibývá příznivců vědy nejen mezi odborníky,“ říká. „Ostatně o mnohém svědčí i velký zájem o revui 21. STOLETÍ, jejíž čtenářkou jsem i já.“
Paní předsedkyně, jaká je přítomnost a hlavně budoucnost Akademie věd?
Naše vědecká pracoviště se liší už velikostí. Největší je Fyzikální ústav s pěti sty zaměstnanci, v nejmenších bývá do třiceti pracovníků. Ústavy experimentální bývají větší, humanitní menší – třeba u historiků může stačit méně vědců. Mohu prozradit, že asi do dvou let se pracoviště změní z příspěvkových organizací na veřejné výzkumné instituce. Myslím, že si to vyžádá určitou restrukturalizaci ústavů, nejmenší ústavy se spojí podle příbuznosti ve větší celky. Tak se zvýší množství vědců, kteří řeší určitý problém.
Akademie věd – to jsou především renomovaní vědečtí pracovníci. Jaké šance tady mají mladí vědci?
Pro mladé badatele v Akademii věd jsme zavedli juniorský program, který by je měl podchytit. Mladší pracovníci ve věku do čtyřiceti let, kteří skutečně něco ve vědě dokážou, mohou získat významné ocenění- Prémii Otto Wichterleho – spojenou po tři roky vždy s částkou 60 tisíc korun. Do programu patří též juniorské granty. Umožňují, aby zájemci požádali naši grantovou agenturu o prostředky na práci. To využívají nejen mladí jednotlivci, ale i celé skupiny – jak z Akademie, tak například z Univerzity Karlovy. Máme i programy pro ty, kteří se vracejí ze zahraničí, chtějí nějakou vědeckou práci dokončit, ale nemají ještě vlastní grant.
