Domů     Medicína
Zvrat v boji s malárií
21.stoleti
od 21.stoleti 21.6.2004

Světovou senzaci znamená čerstvý objev dvou genů v organismu komárů, kteří přenášejí malárii. Geny bezprostředně reagují na přítomnost parazita známého jako Plasmodium, který ničivou nemoc způsobuje. Světovou senzaci znamená čerstvý objev dvou genů v organismu komárů, kteří přenášejí malárii. Geny bezprostředně reagují na přítomnost parazita známého jako Plasmodium, který ničivou nemoc způsobuje.

Po tuberkulóze je malárie druhou nejrozšířenější smrtelnou chorobou na světě. Podle nejnovějších údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) jí každoročně onemocní přes 200 milionů lidí. Z toho až pro dva miliony postižených (hlavně dětí do pěti let) znamená smrt. Největší nebezpečí hrozí mezi 40. rovnoběžkou jižní a severní zeměpisné šířky. V 90 postižených zemích vyvolaly nové naděje nedávné významné objevy.

Imunitní systém přenašečů dostává šanci
Plasmodium přežívá uvnitř organismu komárů rodu Anopheles maculipennis (je jich přes 70 druhů, některé vegetují i v ČR). Ukazuje se, že komára lze vhodně podnítit k tomu, aby parazitického vetřelce zničil ještě dřív než dostane šanci při komářím bodnutí proniknout do lidského těla. Výzkumníci Evropské molekulární biologické laboratoře v německém Heidelbergu teď objevili pár komářích genů, o kterých se domnívají, že řídí imunitní odpověď hmyzu na přítomnost parazitů. Jeden z genů komárů – pojmenovaný CTL 4 – dokáže zničit až 97 % parazitů vyvíjejících se v komářím těle. Ovšem, když se z organismu odstraní další gen označovaný jako LRIM1, dochází k opaku: Plasmodium se začíná velice rychle množit. „Mezi akcí těchto dvou genů existuje jemná rovnováha,“ upřesnil Georgie Christophides z heidelbergského výzkumného týmu. Dodal, že lze vytvořit látky, které by uvedenou rovnováhu zvrátily ve prospěch genu vyvolávajícího smrt parazitů. Vzniklé nové chemikálie by šlo používat jako pesticidy k postřiku v oblastech ohrožených malárií. Dají se využít i k napouštění povrchu moskytiér – ochranných sítí proti komárům (moskytům), k preventivní dezinfekci různých místností.

Z laboratoří do přírody?
„Závažnost toho roste přímo úměrně s odolností plasmodia proti antimalarickým lékům. Navíc samotní komáři získávají odolnost vůči insekticidům,“ říká expert na malárii Klister Craig z Liverpool University. Upozorňuje, že chemická látka, která by zachraňovala lidské životy, ale nevznikne ze dne na den. Někteří vědci věří geneticky upraveným komárům jako nositelům vhodně změněných verzí genů CTL4 a LRIM 1. To však vyvolává rozporuplnou diskusi, zda je vhodné geneticky modifikovaný hmyz z laboratoří volně vypustit do přírody, kde by možná ani nepřežil.

Co je to malárie?
Malárii jako infekční parazitární onemocnění vyvolávají čtyři druhy prvoků rodu Plasmodium (cizopasníci červených krvinek). Nejhorší z nich je Plasmodium falciparum – původce maligní terciány. Oběť sužuje vysoká horečka, zimnice, pocení, kašel, průjem, bolesti hlavy. Často se vyskytují mj. poruchy koagulace(srážení krve), šok, selhání jater a ledvin, edém (otok) plic a mozku, kóma (hluboké bezvědomí). Jen v subsaharské Africe zemře na tzv. tropickou malárii každých 30 vteřin malé dítě!(Méně nebezpečnější druh malárie býval i u nás – například na Hodonínsku, kde se nemoc nazývala “hodonka.“) Plasmodium prodělává část životního cyklu v samičce komára rodu Anopheles, aniž by jí nějak škodil. Komářice ho pak při kousnutí přenáší na člověka. (Nákazu z postiženého jedince na jiného však nerozšiřuje každý komár!) V lidském organismu se parazit vyvíjí v játrech a zejména v červených krvinkách, které se jeho působením rozpadají.

Jsou tu i další úspěchy
V období po 2. světové válce byla nejúčinnějším prostředkem proti malárii bílá krystalická látka DDT, která hmyz účinně ničila. Pak se však zjistilo, že působí jako jed i na člověka.
Vědci z německého Tübingenu vyrobili antibiotikum fosmidomycin, které zabraňuje parazitu vytvářet chemické látky nezbytné pro jeho přežití. Nyní lék úspěšně testují na skupině Afričanů trpících malárií.
Tým Institutu molekulární biologie univerzity ve skotském Edinburghu objevil strukturu proteinu DHFR, který způsobuje odolnost přenašeče malárie na většinu antimalarik. Tento protein je schopný mutovat tak, aby na něj nepůsobil pyrimethamin – hlavní složka léků proti malárii. Změna zjištěné struktury DHFR negativně ovlivní schopnost plasmodia přežít.
Jihokorejští rybáři našli všežravou rybu Misgurnus mizolepsis, která při dostatečném množství dokáže za jediný den vyčistit rýžové pole od všech larev moskytů. Podobně i v Indii do řek, rybníků i vodních nádrží, kde komáři kladou vajíčka, nasazují vhodné rybky (především paví očka). Ty bezpečně zlikvidují vylíhnuté larvy komárů.

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
Virus HIV způsobuje u lidí onemocnění AIDS neboli syndrom získaného selhání imunity. Jen několik lidí se podařilo vyléčit, léčba však byla bolestivá a obtížná. Nadějí pro lidstvo by se mohl stát léčebný postup aplikovaný na opice, trpící obdobnou nemocí. V loňském roce žilo s virem HIV v těle celkem 43 milionů lidí na světě. Virus […]
Syndrom náhlého úmrtí kojence je postrachem všech rodičů malých dětí. Zdravé dítě do jednoho roku zemře ve spánku, a to bez zjevné vnější či vnitřní příčiny. Nyní se však vědcům přeci jen podařilo najít u postižených dětí anomálii, která je činí k náhlému úmrtí náchylnějšími. SIDS neboli syndromu náhlého úmrtí kojence, z anglického sudden infant […]
Trochu to připomíná béčkový horor. Vědci zkoumali prastaré viry, které odebrali ze zmrzlé půdy v severské tundře. Ke svému překvapení badatelé zjistili, že viry se nejen navrátily k životu, ale dokázaly být i infekční. Tedy, jen vůči jednobuněčným organismům, možnost, že by napadly i lidi je nejasná, ale i tak by viry z tajícího permafrostu […]
Říká se, že malé děti jsou jako houby, dokáží si velmi rychle osvojit nové dovednosti. Učení se novým věcem, zejména jazykům, je pro ně mnohem snazší než pro dospělé. Vědcům se nyní podařilo objasnit, co za tím stojí. Schopnost dětí rychle se učit novým věcem zaujala vědce, kteří se snaží přijít na to, proč tomu […]
Alexander Fleming a historka o plísni na jeho stole, která likvidovala bakterie, není celý příběh o objevu penicilínu. Fleming udělal první krok, ale nebyl chemik, takže nedokázal penicilín izolovat a dlouho nevěřil, že by se dal vyrábět jako lék. Tím, kdo účinnou látku z plísně získal, byl až Ernst Chain. Jeho jméno jste přitom mohli […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz