Domů     Vesmír
Pluto: planeta, nebo planetka?
21.stoleti 6.5.2004

Daleko od pestrého světa, na němž žijeme, na samé výspě slunečního systému, se zvolna mrazivým a pustým prostorem pohybuje poslední planeta Pluto. Daleko od pestrého světa, na němž žijeme, na samé výspě slunečního systému, se zvolna mrazivým a pustým prostorem pohybuje poslední planeta Pluto.

Jako by Vládce temnot od samého počátku poznání člověkem doprovázely omyly. Již roku 1834, tedy plných 12 let před objevem Neptunu, byla vyslovena domněnka, že za dráhou Uranu se musí pohybovat ještě dvě planety.

Teprve v lednu 1930 nalezl mladý asistent Lowellovy hvězdárny Clyde Tombaugh na jedné z exponovaných desek hvězdičku asi 15 magnitudy, která jevila zřetelný vlastní pohyb asi 2 stupně od předpověděné pozice. Po kontrolním pozorování byl objev oznámen až 13. března, v den výročí narození astronoma Lowella. Zpráva se rozlétla světem a již 18. března se uskutečnilo první pozorování na Evropském kontinentu – bylo to v Československu, ve Staré Ďale (dnešním Hurbanovu)!

Trpaslík mezi planetami
Dnes jsme si jisti, že objev byl učiněn náhodou, protože číselný materiál, který měl Lowell k dispozici, nestačil k získání přesných údajů o neznámé planetě. Skutečný Pluto nemohl působit tak rušivým vlivem, z jakého se vycházelo. Vždyť jeho hmotnost je 400x menší, než se původně soudilo…
Dráha Pluta kolem Slunce se vyznačuje mimořádnou excentricitou. Zpravidla je Pluto nejvzdálenější planetou od Slunce, ale v některých obdobích se pohybuje uvnitř dráhy Neptunu. Při oběžné době 249 let se na 20 let dostává do menší vzdálenosti od Slunce než Neptun. Nejvíc se ke Slunci přiblížil v roce 1989 a až 11. března 1999 se opět stal skutečně nejvzdálenější planetou sluneční soustavy (do 5. dubna 2231). Další zvláštností oběžné dráhy Pluta je její šikmost. Je o 17 stupňů odkloněna od roviny ekliptiky, v niž se pohybují ostatní planety – nejvíc ze všech.

Maličký ledový svět
Dlouho jsme nebyli schopni dozvědět se o Plutu podrobnosti. Až do počátku 50. let jsme se domnívali, že svou velikostí se řadí k obřím planetám. Poté jsme byli přesvědčeni, že jeho průměr je podobný Marsu, avšak teprve koncem 80. let jsme došli k překvapivým údajům: Pluto je mnohem menší, než jsme soudili. Na konci století, v němž pro nás začal existovat, se mezi astronomy rozvířila diskuse, co s Plutem. Zejména poté, co jsme začali objevovat ledové planetky za dráhou Neptunu. Diskuse prozatím utichla: Pluto zůstává planetou (nejspíš, abychom nemuseli přepisovat učebnice), i když právě tak dobře ho můžeme řadit mezi velké transneptunické planety.
Sklon rotační osy je 82°, takže Pluto se podobně jako Uran spíše odvaluje v rovině dráhy než rotuje. To vše nasvědčuje tomu, že Pluto s Cháronem jsou spíše velká tělesa z Kuiperova pásu než regulérní planeta s měsícem.

Planeta dusíku a metanu
Povrch Pluta je svým způsobem v Kuiperově pásu ojedinělý. Je to dáno především jeho velikostí, díky které si dokáže udržet řídkou atmosféru. Proto je povrch neustále v kontaktu s těmito plyny, které se z něj vypařují a opět se srážejí. Pozorování zákrytu hvězdy Plutem v roce 1988 dokonce naznačují, že by se u jeho povrchu mohly vyskytovat mlh
Pluto má na snímcích z HST skvrnitý povrch se světlými a tmavými oblastmi a s náznaky polárních čepiček. Povrch je tvořen dusíkovým ledem se stopami metanu. Pravděpodobně je na Plutu i voda, CO2 a CO. Jak se vzdaluje od Slunce, jeho téměř neznatelná atmosféra zamrzá a padá na povrch.
První spektrální analýzu povrchu jsme získali až v polovině 70. let s tím, že je zřejmě pokryt metanovým ledem. Fotometrická pozorování o 11 let později naznačují, že povrch není metanem pokryt rovnoměrně. Konečně roku 1993 bylo zjištěno, povrch je tvořen dusíkovým ledem se stopami metanu a oxidu uhelnatého. Dusík tvoří pravděpodobně i největší část řídké atmosféry, která nyní – jak se Pluto vzdaluje od Slunce – zvolna zamrzá, nicméně v plynné podobě se v ní zatím podařilo detekovat pouze metan. Zatímco v rovníkových oblastech je pokrytí dusíkem menší, v oblasti pólů, kde teploty klesají až k -233 stupňů Celsia, se vytvářejí polární čepičky z dusíkového ledu, což bylo potvrzeno jak na základě infračervených pozorování z družice ISO, tak pomocí HST.

Charakteristické údaje

Hmotnost  0,0025 hmotnosti Země
Průměr 2390 km
Hustota 1700 kg/m3
Povrchová teplota -215 °C
Doba otočení kolem osy 6,39 dne
Sklon rotační osy 122,5°
Přitažlivost na povrchu 0.066 (Země = 1)
Doba oběhu kolem Slunce 248,54 let
Velká poloosa dráhy 39,48 AU (5,906,376,200 km)
Excentricita 0,25
Inklinace 17°
Počet měsíců 1

Předchozí článek
Další článek
Související články
Vesmír bude opět na dosah ruky. Od 20. do 26. října ožije Praha, Brno i další města festivalem Czech Space Week – největší přehlídkou kosmických aktivit v Česku. Česko má vlastní družice, podílí se na mezinárodních misích a brzy vyšle astronauta Aleše Svobodu na Mezinárodní vesmírnou stanici. To a mnoho dalšího oslaví 8. ročník Czech […]
Vesmír Zajímavosti 4.10.2025
Saturnův měsíc Enceladus znovu dokazuje, že i v končinách Sluneční soustavy, kde vládne chlad a mráz, může probíhat něco, co připomíná děje vedoucí ke vzniku života. Vědci znovu analyzovali data ze sondy Cassini a našli v nich dosud neznámé organické molekuly, které mohou vznikat v oceánu pod jeho ledovou krustou. Enceladus měří jen necelých 500 […]
Vytvořit alternativu k plastům, jež zatěžují životní prostředí svým tisíce let trvajícím rozkladem, se podařilo vědcům z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Přesněji řečeno úspěšně vyvinuli biodegradovatelný materiál. Sám jeho název napovídá, že se bude rozkládat mnohem rychleji. Konkrétně pouhé týdny Experti brněnské univerzity dělají z tohoto materiálu tvořeného polysacharidy speciální bio-folie, podobné klasickým […]
Vesmír 21.9.2025
Pod hladinou Severního moře se ukrývá kráter o průměru přes tři kilometry. Nový výzkum potvrzuje, že nevznikl pohybem solných mas, jak se dříve soudilo, ale dopadem asteroidu před 43 miliony let. Kráter známý jako Silverpit se nachází asi 130 kilometrů od pobřeží Yorkshire a leží sedm set metrů pod mořským dnem. Geologové ho objevili už […]
Vesmír 20.9.2025
Andromeda a Mléčná dráha, dvě galaxie, které v současnosti dělí z lidského hlediska propastných 2,5 milionů světelných let. Ale vzhledem k tomu, že se obě galaxie přibližují rychlostí asi 110 až 300 kilometrů za sekundu, kolize se zdá být neodvratná… Místy bouřlivě, místy v klidu by ke srážce mělo dojít za pět miliard let. Výsledkem […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz