Domů     Vesmír
Merkur: strážce Slunce
21.stoleti
od 21.stoleti 6.5.2004

Merkur je první planetou v pořadí od Slunce. Tento malý, kamenný svět známe přinejmenším od 3. tisíciletí př. n. l., ovšem pro staré Sumery nebyl tělesem, nýbrž bohem. Od Řeků dostal hned dvě jména: Apollo při svém zjevování se jako ranní hvězda a Hermes jako hvězda večerní.Merkur je první planetou v pořadí od Slunce. Tento malý, kamenný svět známe přinejmenším od 3. tisíciletí př. n. l., ovšem pro staré Sumery nebyl tělesem, nýbrž bohem. Od Řeků dostal hned dvě jména: Apollo při svém zjevování se jako ranní hvězda a Hermes jako hvězda večerní.

Okolo Slunce totiž obíhá nejrychleji ze všech planet sluneční soustavy. Má ze všech vnitřních, tzv. terrestrických planet (což jsou dále Venuše, Země a Mars) nejmenší průměr – je dokonce menší než Jupiterův měsíc Ganymed a Saturnův Titan a jen tak tak se vejde do pomyslného žebříčku „top ten“ velikostí ve sluneční soustavě.
Vzdálenost od Slunce se pohybuje v rozmezí 46 až 70 milionů kilometrů. To znamená, že vzdálenost mezi Merkurem a Zemí se pohybuje od 78 až 218 miliony kilometrů a během této doby se fáze planety mění od novu po úplněk. Jasnost během této doby kolísá zhruba mezi jasností hvězd Sirius a Aldebaran.

Co neviděl Kopernik
Blízkost u Slunce nedovoluje, aby se Merkur na pozemské obloze vzdálil od Slunce na víc než 28,5 stupně. Pokud využijeme všech příznivých období, máme šanci Merkura pozorovat prostým okem zhruba jednou–dvakrát do roka. Nejsnáze ho uvidíme kolem období maximálních elongací (úhel Slunce–Země–planeta), kdy je úhlově nejvíce vzdálen od Slunce, a to při západní elongaci za svítání nad východním obzorem jako jitřenku, nebo při východní elongaci za večerního soumraku nad západním obzorem jako večernici.
Obojí označení, jitřenka a večernice, se sice používá zejména pro Venuši, ale správné je i v případě Merkura, protože obě tělesa patří k tzv. vnitřním planetám, které obíhají uvnitř zemské dráhy a pozemský pozorovatel je vidí vždy jen blízko Slunce.

Na prahu pekla
Ani největšími dalekohledy pozorovatelé na Merkuru neodhalili víc než několik neurčitých skvrnek. Až v první polovině 60. let nám podstatně přispěla nová metoda – radarová astronomie.
Na sluneční straně dosahují nejvyšší teploty +500 °C, ostatní místa na rovníku v subsolárním bodě (bod planety, který má Slunce v zenitu) nejméně +375 °C. Proto nás překvapilo nedávné (1991) zjištění, že v oblasti obou Merkurových pólů by se mohl vyskytovat vodní led. Předpokládáme, že stejně jako v případě našeho Měsíce ho do oblastí věčného stínu a tedy i chladu v minulosti zanesly komety. Noční strana se vyznačuje hlubokým mrazem asi -180 °C.
Střední sluneční den na Merkuru se rovná 176 dnům našeho pozemského času.

Procházka po Merkuru
Představme si, že jsme na této podivuhodné planetě přistáli. Kolem nás je černá tma, jen mrazem praskající skalnatý povrch s ostrými skalními vrcholky nedaleko od nás. Ale dlouhá noc končí. Náhle se nad východním obzorem začíná šířit světlo, ale bude trvat několik pozemských dní, než se nad obzor vyhoupne celé Slunce, dvakrát větší, než ho známe ze Země.
Teplota rychle stoupá, skály se brzy rozpalují horkem. Čeká nás dlouhý den, trvající 176 pozemských dní. Slunce se den za dnem pozvolna sune oblohou, aby nakonec zapadlo na západě a nastala opět mrazivá noc. Avšak pokaždé, když Merkur prochází periheliem a planeta je ke Slunci nejblíž, se kromě toho Slunce na Merkurově obloze zastaví a po dobu asi 8 dní se pohybuje opačným směrem, než se zase začne Slunce posouvat směrem k západu.
Příčinou tohoto neobvyklého jevu je skutečnost, že v té době úhlová rychlost oběhu převyšuje úhlovou rychlost rotace kolem osy. Hlavní dávku informací máme od jediné kosmické sondy – Mariner 10, která v letech 1974 až 1975 třikrát prolétla kolem planety a zmapovala asi polovinu jeho povrchu.
Povrch je posetý impaktními krátery, planinami různého stáří a zlomy. Snímky z kosmického prostoru už z dálky ukazují, jak jeho povrch pokrývá mnoho kruhových kráterů, různá pohoří a tektonické brázdy.
Žhavý a souběžně mrazivý svět rozpukaných skal, pustý a drsný, na jehož jedné straně by se tavilo olovo a na druhé straně by železo zkřehlo jako sklo… Jaká tajemství asi skrývá?

Charakteristické informace
Hmotnost  0,055 hmotnosti Země
Průměr 4880 km
Hustota 5427 kg/m3
Povrchová teplota -180 až +500 °C
Doba otočení kolem osy 58,646 pozem. dne
Odklon rotační osy od kolmice k dráze 0,01°
Přitažlivost na povrchu 0.38  (Země = 1)
Doba oběhu kolem Slunce 87,97 pozem. dne
Velká poloosa dráhy 0,3871 AU (57 909 175 km)
Excentricita   0,21
Inklinace   7°
Počet měsíců  0 

reklama
Související články
Od vesmírného teleskopu Jamese Webba si vědci slibovali mnohé. A výkonný teleskop umístěný 1,5 milionu kilometrů od naší planety tyto naděje naplňuje. Nyní prozkoumal planetu, která se nachází v podstatě za humny, a objevil na ní řadu pozoruhodných ingrediencí. Pozemská atmosféra si s námi leckdy umí zle pohrát, ale proti jiným planetám má pořád povahu […]
Většina dosud známých planet svůj život tráví v rodinném kruhu s mateřskou hvězdou a mnohdy i s planetárními sourozenci. Ale jak to tak někdy bývá u lidí, tak i mezi planetami může dojít ke konfliktu, v tomto případě gravitačnímu. Právě gravitační síly mohou některou z planet, která dosud spokojeně obíhala svou hvězdu, udělat planetárního bezdomovce. […]
Evropská vesmírná agentura (ESA) potvrdila pokračování mezinárodní mise Lunar Geology Orbiter (LUGO), tím se projekt přesouvá do další fáze, během které mezinárodní tým vedený brněnskou společností TRL Space detailně zpracuje přesný design celé mise. LUGO chce odpovědět na nejasnosti ohledně stáří měsíční vulkanické aktivity, a zároveň jako první zmapovat jeskynní systémy na Měsíci. Sonda bude vážit […]
V roce 2028 by měla na oběžnou dráhu Země vystoupat česká družice SOVA. Zkoumat bude procesy ve středních a vyšších vrstvách atmosféry, které dosud nebyly dostatečně studovány, což by mělo pomoci přesněji předpovídat extrémní jevy počasí. S váhou okolo 100 kg bude SOVA (anglicky Satellite Observation of waVes in the Atmosphere) největším českým satelitem letícím […]
Až se astronauti poprvé po více než 50 letech vrátí na Měsíc v rámci mise NASA Artemis III, budou mít na sobě skafandr nové generace. Lepší, flexibilnější, odolnější, pohodlnější. Pokročilý speciální oblek zajistí, že astronauti budou vybaveni vysoce výkonným a robustním vybavením a že se do něj vejde mnoho typů lidských postav. Nový skafandr Axiom […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz