Stále menší, lehčí a levnější digitální kamery, dokonalejší dálkové ovládání létajících modelů, vývoj moderních elektromotorů pro tichý pohon a uvolnění zákazu fotografování ze vzduchu, to vše otevírá modelářům prostor pro amatérskou leteckou archeologii.
Je to nedestruktivní metoda, která poskytuje informace bez toho, aby zničila zkoumaný areál, jak to činí výkopy. Důležité je, že tak otevírá renesanci archeologie amatéra, kteří tvořili hlavní základnu archeologie, ale dnes živoří ve stínu akademických profesionálů. Amatéfii se zajímají o svůj obor ze záliby. To nemusí znamenat menší odbornost. Pracují přitom na své náklady. Letecká archeologie využívá toho, že letecké snímky porostů na ucelených plochách někdy odhalují tvary podzemních útvarů. Nakreslí jejich tvar, rozměr a často i účel objektu, aniž by ho odkrýval pracný výkop. Ten přemístí množství zeminy a zachytí jen větší předměty. Převážná část objektů je pro případný další výzkum ztracena. Kůlové jamky a zahloubené chatky nebo jámy prozrazuje jen odstín zeminy.
Levná a operativní metoda
Doprovázející keramika a jiné předměty slouží především k datování objektu. Stejné objekty prozradí také obsah živin v půdě, který ovlivňuje zabarvení zeleně listové, a tak se v obilních lánech někdy objevují kresby chatek, pod zemí ukrytých příkopů nebo valů, staveb a třeba i římských pochodových táborů. Tyto nálezy jsou však více méně náhodné, protože během růstu se kresby na obilním lánu objevují jen v určitém stadiu a dozráváním mizí. Datování objektů může zajistit povrchový sběr keramických střepů, nacházených po orbě. Tím získáme všechny informace, které poskytuje výkopová archeologie, aniž porušíme areál. Pokud hodláme zkoumat určitou lokalitu, musíme sledovat její porost systematicky delší dobu. Někdy také roky čekat, až zemědělci zasejí vhodnou plodinu. Řepa, kukuřice, brambory a podobné plodiny jsou málo vhodné. Použití klasických letadel je pro takovou činnost nákladné a neoperativní. Výhodu mají dálkově řízené modely, kdykoliv připravené ke snímání miniaturní digitální kamerou. Snímky není nutno vyvolávat. Lze je vyhodnocovat pomocí počítače ihned po letu. Teprve když se objeví vhodné kresby terénních objektů, je vhodnější snímkování fotoaparátem na klasický film, který má vyšší rozlišovací schopnost. Velkou výhodou řízených modelů je, že mohou operovat z malé výšky bez omezení pozemními překážkami. Nevadí vedení vysokého napětí, stožáry, komíny ani skaliska a vysoké stromy. Můžeme zvolit velmi operativní start při vhodném počasí i poloze slunce na obloze.
Hledání velkomoravských železáren
Záměrem pátrání bylo objasnit záhadu předpokládaného železářského výrobního areálu na území jižní Moravy. Ten musel existovat, ale zatím nebyl nalezen. Písemné prameny popisují velké armády národů, žijících na území Moravy, dobře vyzbrojené železnými zbraněmi. Například keltské kmeny Bojů měly, podle popisu římského dějepisce Velleiuse Petercula, 70 tisíc pěších a 4 tisíce jezdců. Od Keltů převzali technologii výroby železa germánské kmeny, jejichž vojenská síla nakonec dobyla samotný Řím. Vojska v období stěhování národů také nebyla žádnými troškaři. Naši předkové měli armádu, která udivovala svou velikostí. Letopisec kláštera Fuldy píše k roku 884 že „.. vévoda Svatopluk v tažení do Panonie vládl takovým množstvím vojáků, že na jednom místě bylo vidět jeho vojsko přecházet od svítání do západu slunce…“ Všechny známé zbrojní železářské areály byly vždy blízko ústředí moci. Po pádu Velké Moravy hutnili Přemyslovci velké množství železa v Praze, ve čtvrtích Košíře a Kotlářka. Madarští Arpádovci sídlili u hutí Tarjápuszta, Šoproň a Imola, polští Míškovci u železáren Křižovických hor. Proto byly téměř jistě velkomoravské železárny nedaleko hlavního města, sídla panovníků. Ústředí Velké Moravy vymezují nálezy největších pevností, mečů a šperků z drahých kovů do prostoru mezi lokalitami Staré Město u Uherského Hradiště, Valy u Mikulčic a Nechvalín. Především nechvalínské nálezy mají pro otázku železáren velký význam. Nálezy mečů, šperků, ostruh jízdních družin i cenného hedvábí zařazují tuto lokalitu mezi nejvýznamnější již v nejstarším slovanském osídlení tzv. Sámovy říše. Bohatství nálezů v Nechvalíně se dává do přímé souvislosti s blízkými ložisky kvalitní železné rudy na vrcholu Babí Lom u Kyjova. Želelezářská výroba tam však nebyla nalezena. Výrobní areál měl velkou spotřebu dřeva. Spotfřbovával tolik dřevěného uhlí, že jeho okolí muselo být velmi dávno odlesněno. Tomu vyhovuje prostor moravské Sahary, který leží ve středu »krystalizačního jádra« ústředí moci Velké Moravy, vymezené archeologickými lokalitami Staré Město – Nechvalín – Valy u Mikulčic. Předpokládá se, že železo produkovaly desetitisíce pecí, neboť jednorázová tavba poskytovala jen asi 3 kg železu. To stačilo na 50 šípů nebo 2 až 3 kopí či váléčné sekery. Desetitisícové armády bojovaly po celá staletí. Potřebovaly trvalý přísun S velkého množství výzbroje. Každá tavba potřebovala asi 200 kilogramů dřevěného uhlí a desítky kilogramů jílu. Obrovské odlesnění, vedoucí k ekologické katastrofě, je známo v oblasti tzv. moravské Sahary. Intenzivní těžba původních dubových porostů vedla k takovému odlesnění krajiny, že déšť a vítr obnažily povrch až na písečný podklad. Vznikaly písečné duny, které vytvořily skutečnou poušť. Tvořily se tu písečné bouře jako na Sahaře. Dnes již neexistuje, v 19. století ji zalesnil strážnický lesní adjunkt Bechtel kanadskou borovicí. Památku na jeho záslužnou práci zachovává dodnes pomníček u bzeneckého Přívozu. Prostor vyhovuje také předpokladu dostatku kvalitního jílu. Jeho ložiska dodnes využívají hodonínské cihelny. Prostor moravské Sahary leží v území strategické křižovatky dálkových cest k Dunaji, do západní Evropy a Poodří. Železářské strusky jsou známy z místa zvaného Rudník, ale nebyl zde proveden žádný archeologický průzkum.
Překvapivé výsledky
Většina plochy bývalé moravské Sahary je dnes pokryta vzrostlým borovým lesem. Takový porost není pro leteckou archeologii vhodný. Zemědělsky obdělávané plochy jsou soustředěny zejména na obou koncích Ratíškovického potoka. V části zvané Rudník je také země dělský dvůr, který je specializován na chov koní. Potok odtud pokračuje lesním porostem do osady Soboňky. Tam jsou na jeho toku tři chovné rybníky a zástavba s malými políčky, podobně jako v Rohatci, kde je rozsáhlá bytová zástavba i průmysl. Přesto jsme byli velmi příjemně překvapeni. Při leteckém průzkumu nám snímky ukázaly tisíce železářských pecí. Už to samotné bylo překvapivým objevem, dosud nikým nezdokumentovaným. Povrchový sběr keramiky zachytil střepy, pocházející z doby úplných počátků výroby železa asi 750 let př. Kr. Současně se zde nacházejí střepy z období laténu, halštatského,římského, z období stěhování národů, keramika nejstaršího slovanského osídlení i keramika velkomoravská. Nálezy skleněných slitků, přeslenů a destrukcí výpalků pecí umožňují předpokládat, že výrobní areál nebyl zaměřen jen na výrobu železa, ale měl širší výrobní sortiment.
POUŽITÉ ZAŘÍZENÍ
Létali jsme se dvěma modely, pro potlačení hluku poháněnými elektromotory. Oba byly vybaveny kontejnerem na fotografický aparát, zhotoveným z překližky. Gumovým svazkem byl uchycen pod křídlo. To byla velmi dobrá ochrana fotoaparátu při pádu modelu. Větší model o rozpětí 3,5 m měl kontejner pro klasický fotoaparát s automatickým zaostřováním a běžným servem ovládanou spouští. Automatika ostření má zpravidla dvě polohy. Při mírném stisku se fixuje stav zaostření. To může vyvolávat potíže při pomalém pohybu páky spouště. Rychlejší pohyb spoušťové ho mechanismu zlepšuje ostrost snímku. Ukázalo se také vhodnější používat filmy vyšší citlivosti (200 DIN), určené jinak pro snímání v místnosti. Při dobrém osvětlení (slunečno) jsou expoziční časy velmi krátké a snímky kvalitní i u levnějších přístrojů. Umístění fotoaparátu pod křídlo – podél trupu tak, že snímá směrem ke konci křídla – má několik výhod. Křídlo stíní expozici proti slunci. Náklonem letadla můžeme měnit úhel snímání, nastavený před startem. Menší polystyrenový model o rozpětí asi 1 m nesl rádiem ovládaný digitální fotoaparát Mustek G Smart Mini 3. 0vládá se jedním kanálem RC soupravy. Vyhodnocuje tři polohy. Impuls kratší než 1,2 ms vypíná fotoaparát, delší než 1,8 sec jej zapíná, a je-li signál ještě delší, exponuje se snímek. Držíme-li spoušť trvale, pak po 1,5 sec se spustí videosekvence o délce maximálně 120 sec. Fotoaparát se nabíjí připojením na počítač přiloženým kabelem na USB port. Stejný kabel slouží pro přenos snímků do počítače. Kapacita paměti fotoaparátu je dostatečná pro 30 snímků při jemném rozlišení 1600 x 1200 pixelů, nebo 180 snímků videosekvence 320×240 pixelů.
