Pátrání po prastarých civilizacích v Jižní a Střední Americe je jedním z nejnapínavějších dobrodružství archeologie a přináší neustále nové a nové objevy.
Zejména v posledních letech došlo díky novým technologiím a využití nejmodernějších vědeckých disciplín k výraznému posunu v poznání života původních obyvatel těchto krajin. Díky nejnovějším objevům už dnes víme, že například už před rokem 300 našeho letopočtu, kdy v Evropě teprve začínala éra významnějších městských aglomerací, byla v dnešním Mexiku, Peru, Guatemale či Chile obrovská městská uskupení, čítající často i přes 200 tisíc obyvatel. Vysoce rozvinuté bylo zemědělství, na vysoké úrovni byla astronomie (mayská civilizace měla na tehdejší dobu nejmodernější a nejpřesnější kalendář), země byly protkány hustou sítí dokonale stavěných silnic, umožňujících zejména rozvoj obchodu, ale plnících i strategický účel. Jak to všechno víme? Díky moderní archeologické disciplíně, zvané nedestruktivní archeologie, umožňující bez zásahů do krajiny a bez těžké techniky pohled hluboko pod povrch země.
Objevy infračerveného oka
V listopadu loňského roku vzrušila odbornou i laickou veřejnost Zpráva, že anglo-americký tým archeologů podporovaný Královskou geografickou společností, objevil v hlubinách peruánských deštných pralesů ztracené město Inků. Vědecký tým pod vedením Američana Garyho Zieglera a Angličana Hugha Thomsona poprvé využil infračervené kamery, namontované v letadle, a pustil se do mapování obrovského území v okolí legendárního Machu Picchu. Na létání měli pouze dva dny. Zkoumanou oblast rozdělili do sítě a při pravidelných přeletech mapovali příslušná pole. V první fázi si vědci odzkoušeli schopnosti infračervených kamer na známých místech s výskytem staveb a inckých zřícenin v oblasti Vilcabamba a Choquequirao. Přístroje přesně zaznamenávaly skryté stavby a husté koruny stromů nebyly pro ně žádnou překážkou. Infračervená kamera pracuje na principu odlišného tepelného vyzařování různých předmětů a dokáže rozlišit i teploty rozdílné o 0,1 °C. Tak například kamenné základy si podrží své teplo jinak než duté vlhké prostory. Infračervená kamera tak podrobně ukáže nejen půdorys objektu, ale i místa, kde jsou dveře a okna, čímž ulehčí práci pozemním týmům. Ve druhé fázi, při jednom z přeletů východních And, dokonce nedaleko Machu Picchu, zaznamenala infrakamera pod příkrovem vegetace obrysy kamenných budov. Město Llactapata, jehož existenci vědci předpokládali, protože o něm existovaly již záznamy z prvních výzkumů oblasti v roce 1912, bylo objeveno. Oba vědci dali dohromady sedmnácti-člennou pozemní výzkumnou výpravu a za pomoci mačet v rukou místních domorodců se probojovali až ke zříceninám. Dnes jsou tato místa předmětem dalšího výzkumu.
Tajemný exodus Mayů?
Archeologům nedá spát otázka, proč se najednou patnáctimilionový národ Mayů zvedl okolo roku 800 n. l. ze svých výstavných měst, opustil dokonale vybudované civilizační vymoženosti, kvetoucí sídla s výstavnými paláci a chrámy i obdělaná pole, a vydal se na nebezpečnou pouť na sever, kde v panenské džungli pracně budoval nová civilizační centra, navíc přesné kopie původních staveb! Do opuštěných měst se už nikdy nikdo nevrátil a vše zmizelo v hlubinách pralesů. Dokladem toho může být nádherné město Tikal v severní Guatemale, kde bylo nalezeno na 15 000 výstavných budov a 14 pyramid. Podle rozluštěných záznamů na zdech chrámů můžeme dokonce přesně určit data, kdy byla mayská města opuštěna. Tak například Co-pán v roce 830, Palenque v roce 835, Tikal v roce 869 a Uxmal v roce 909 našeho letopočtu. Pro představu si vezměme situaci, kdy se náhle rozhodne veškeré obyvatelstvo tehdy mocné Římské říše, sbalí si jen nejnutnější věci a opustí výstavná města jen proto, aby založilo jejich kopie kdesi na severu, v divoké kotlině mezi Krkonošemi a Šumavou, plné nepřátel. Je to nepředstavitelné a nevysvětlitelné. Teorií o tomto exodu je celá řada. Hovoří se o vyhnání Mayů jiným agresivním národem, ovšem to je značně nepravděpodobné z hlediska toho, že Mayové vládli v té době nejmocnější vojenskou silou. Navíc města byla opuštěna bez boje. Neuspěla ani teorie o morové nákaze, protože národ, který se přestěhoval a vybudoval obrovská sídla, jakým bylo například Chitzen Itzá, byl stejně početný a silný. Nejpravděpodobněji zněla teorie, založená na nedokonalosti původních mayských zemědělců, kteří neznali pluh. Nejrozšířenější plodina – kukuřice – se sela do prostých jamek, vypíchaných tyčemi, a povrchové vrstvy půdy se velmi rychle vyčerpávaly. Později sice využívali zemědělci i terasovitých polí a pokrokového systému zavlažování, ale ani to pravděpodobně nestačilo zajistit plně obživu.
Král je zajat! Prchejme!
V závěru loňského roku se však objevily dvě nové silně soupeřící teorie. S první z nich přišel archeolog Stephen Houston z Brighama Young University v Utahu. Při rozsáhlých archeologických pracích odkryl celé ztracené město v Piedras Negras v Guatemale, nedaleko mexických hranic, o kterém tvrdí, že bylo korunním klenotem mayské civilizace, a to už asi od roku 400 před naším letopočtem. Katastrofický zánik města datuje Houston zhruba do roku 800 n. l., kdy byl při náhlém útoku zajat jeho král a uvězněn v sousedním království. Vládnoucí dynastie se náhle rozpadla, odešel královský dvůr, do paláců se nastěhovali nájezdníci a národ ztratil víru v hierarchii. Podle rozluštěných nápisů a řady archeologických nálezů šlo o náhlý, překvapivý útok, o čemž svědčí stopy bojů v královském paláci. Podle Houstona byla tehdejší města na svých králích značně závislá, představovali pro lid bohy, symboly moci i pořádku. Jakmile přišlo město o krále, znamenalo to jeho konec a lidé je opustili. Podle našeho názoru však pokulhává i tato teorie. Masový exodus zasáhl v jednom okamžiku celou říši Mayů, a že by všichni králové najednou padli za oběť nájezdníkům, se zdá být přece jen přitažené za vlasy.
Bylo na vině sucho?
Druhá a řekněme si hned v úvodu, že nejpravděpodobnější a nejnovější teorie uvádí jako důvod masového stěhování sucho. „Změna klimatu je na vině nejtragičtějšího zhroucení jedné civilizace v lidské historii,“ tvrdí Gerald Haug, profesor geologie na Potsdamské univerzitě v Německu. Pomocí nejnovějších metod analyzovali geologové usazeninové vrstvy v pohraničních oblastech Venezuely. Zřetelně se jim podařilo odlišit skupiny vrstev, odpovídající suchým a vlhkým obdobím. Podle jejich výzkumů došlo v oblasti k celé řadě velmi suchých období, opakujících se cyklicky po 208 letech, která vyvrcholila mezi roky 810a910n. l. Protože Mayové byli velmi vzdělaní v astronomii, dali si je do souvislosti se svým známým kalendářem ve tvaru slunečního kruhu, podle kterého je slunce nejintenzivnější každých 206 let. Odborníci tak věří, že Mayové už dokázali další katastrofální sucha předpovědět a raději blížící se pohromě předešli odchodem na sever. Období sucha odpovídají periodickým poklesům v mayské civilizaci, a to s odrazem jak v opouštění měst, tak snížení aktivity stavebních či řezbářských prací v kameni. Experti tvrdí, že mayská civilizace byla na sucha velmi citlivá, protože 95 % jejích populačních center záviselo pouze na jezerech, rybnících a řekách, obsahujících jen 18měsíční zásoby vody pro potřeby zemědělství a pro pití.
Rozluštíme letos tajemné kipu?
Na první pohled to vypadá jako pestrobarevné vlněné řetízky s mnoha uzlíky. Ano, jde skutečně o uzlíkové písmo, které podle stále rostoucího počtu expertů skrývá tajemství ztracené říše Inků. Někteří badatelé uvádějí, že kipu sloužily jako každoroční rozpočty, které plánovaly aktivity a pak mapovaly dosažené výsledky. Jiní tvrdí, že jde jen o jakási počítadla, která známe u nás v podobě kuličkových počítadel. Podle Garyho Urtona, antropologa z univerzity v Harvardu, používá kipu binární matematický postup, tedy zakódování příběhů do čísel, jaký známe například z moderních počítačů. Většinu kipu zničili španělští dobyvatelé, ale přinejmenším na 600 kipu se v muzeích i celého světa zachovalo. Urton jich zatím prostudoval a zmapoval 450 a došel k závěru, že pro vázkové písmo má na 1536 různých kombinací, které reprezentují slova či celé příběhy. Spolu s počítačovým specialistou a matematikem Carie Brezinem shromažďuje postupně všechny údaje z kipu a je připraven v letošním roce 2004 přijít s rozluštěním písma, objevit ztracený jazyk Inků a otevřít skrytá tajemství tohoto národa. K tomu by měl přispět i nejnovější objev, který učinil Frank Salomon z univerzity ve Wisconsinu v USA, který nalezl v malé vesnici Tupicocha uprostřed And, den cesty od peruánské Limy, dosud neznámá kipu. Zatím je však tajemství nedostupné, protože náčelník vesnice předává svazek kipu každý nový rok svému nástupci, který jako jediný má právo na posvátné kipu pohlédnout.
TECHNIKA VE SLUŽBÁCH ARCHEOLOGIE
K těmto a dalším nejnovějším teoriím a objevům přispívají nemalou měrou i nové vědecké disciplíny a technologie. Zjistit, co se nachází pod povrchem země bez drsných zásahů krumpáčů a lopat, o tom snily celé generace archeologů. Stejně tak bylo jejich snem určit přesně místo, kde má výzkum začít, a to zejména tam, kde se jedná o tzv. záchrannou archeologii, která má zmapovat co nejrychleji místa, jež budou zastavěna. Základem moderní archeologie je dnes ve světě vedle leteckého snímkování i snímkování družicové. To se má ještě více rozšířit. Dnes se využívají například družice typu Landsat-7 nebo Quickbird, které jsou schopny předávat dobře rozlišitelné detaily zkoumaných míst. Jde vesměs o komerční družice, a tak mnohé vědecké týmy pochopitelně bojují s nedostatkem financí. Ovšem přesnost určení hledaných objektů či předmětů je na takové úrovni, že zůstává až rozum stát. Tak například snímky z Quickbirdu dokážou rozlišit pod korunami hustých porostů i objekty o velikosti půl metru. v letošním roce má být využívána ke zkoumání starověkých civilizací v Kostarice komerční i družice Ikonos, s jejíž pomocí se mají zmapovat prastaré obchodní cesty, což může přinést i další důkazy k tajemnému stěhování národů. i Při pozemním i průzkumu jsou i dnes v archeologii využívány zejména i magnetometrické metody a měření elektrického odporu, případně obě techniky zároveň. Tak například při posledních výzkumech ve zříceninách inckého města Tiwanaku v Bolívii je využíváno těchto technik v plné míře a na zobrazení jsou přesně viditelné nejen základy staveb, ale i jejich vnitřní struktury a dochované součásti zařízení jako pod rentgenem. Výsledky se pak zpracovávají na počítačích, které umožní modelovat přesné kopie staveb. Navíc je využíváno i pozemního radarového průzkumu, kdy jsou elektromagnetické impulsy o vysoké frekvenci přenášeny mezi kovovými pruty sond zapuštěných do země. Změny radarového signálu rovněž upozorňují na nejrůznější podpovrchové anomálie. Jednou z nejmodernějších technik je využití mikrovlnného záření při leteckém průzkumu, se kterým experimentuje například Dan Blumbergz Ben Gurionovy univerzity v Izraeli. Tyto mikrovlnné sondy umístěné v letadlech odhalují velmi přesně kovové předměty pod povrchem. V současnosti Blumberg experimentuje s částí krátkovlnného spektra, zvaného P-band, které má poněkud delší vlnovou délku a umožňuje proniknout hlouběji pod povrch země. Při pokusech ukryl v různých hloubkách v Negevské poušti v Izraeli malé hliníkové destičky a při přeletu letadlem s mikrovlnným radarem byly všechny přesně identifikovány. V nejbližší době by měly být radary se systémem P-band umístěny i na průzkumných družicích, které pak přinesou detailní pohledy na poklady skryté celé věky lidským očím.
PODIVNÉ VĚŽE MLČENÍ
Tyto záhadné až devítimetrové kamenné věže stojí v zapadlém severním cípu Nového Mexika, ve žhavém rozpáleném kraji. Nebyla to obvyklá puebla indiánů. Byly to úplně neznámé stavby, připomínající obranné věže středověkých hradů. Ve skalnatém a pustém údolí jich bylo objeveno na 500! Věže byly přístupné jen shora po žebřících a uvnitř měly bohatou výzdobu, kresby rostlin, ptáků, květů. Našla se v nich spousta předmětů denního použití, od keramiky, přes části kožených oděvů, po zbraně a umělecká díla. Vše ve stavu, jako by to náhle původní obyvatelé odložili a zmizeli. V některých věžích byly nalezeny i lidské pozůstatky, oběti děsných masakrů. Pomocí dendrochronologických metod bylo zjištěno, že věže vznikly v průběhu let 1143 – 1248, tedy 250 let před příchodem Španělů. Kdo je postavil a kam jejich obyvatelé zmizeli, je dodnes záhadou.
