Když se řekne kolibřík, představí si každý ptáčka, jehož velikost si příliš nezadá s velikostí hmyzu. Mohli by však existovat kolibříci o velikosti dejme tomu havrana? Vědci měli dlouho za to, že nemohli.
Jejich způsob letu, při němž křídlo opíše křivku podobnou znaku pro nekonečno až 200x za vteřinu, je totiž obrovsky energeticky náročný a vyžaduje velmi efektivní metabolismus. Největší ze současných druhů kolibříků, kolibřík velký (Patagona gigas), by měl podle vědců narážet na samotnou hranici možností.
Vědci pod vedením María José Fernándeze z univerzity v kalifornském Berkeley se rozhodli ukončit dohady tím, že energetický výdej tohoto ptáka o velikosti asi našeho špačka přesně změřili.
Zjistili, že tito ptáci jsou sice většími „žrouty energie“, než jejich menší příbuzní, stále se však bohatě vejdou do hranic, vymezených efektivitou metabolismu. Kolibřík o velikosti havrana sice neexistuje, ale je tomu tak jistě z jiných důvodů, než že by nedokázal zásobovat své tělo energií.