Čtyřhranky, mezi které patří i známá a smrtelně jedovatá “mořská vosa” (čtyřhranka Fleckerova), jsou mořští láčkovci podobní medúzám. Na rozdíl od nich jsou však čtyřhranky tvory podstatně sofistikovanějšími:

nechybí jim totiž skutečné oči. Švédští badatelé nedávno vypozorovali, že se čtyřhranky dokáží orientovat i podle stromů na březích vody.

Asi si řeknete – kde by vzal mořský tvor příležitost pozorovat zrovna stromy?  A přeci takové prostředí existuje. Jsou jimi tropické mangrovníkové bažiny, v nichž řadu typicky mořských tvorů skutečně objevíme.

Zvláštním obyvatelům těchto stále více ohrožených biotopů čtyřhrankám trojitým (Tripedalia cystophora) se dostalo skutečně slušné evoluční „nadílky“. Nejenže mají velmi slušně vyvinuté komorové oči (tedy oči, které svou stavbou značně připomínají oči hlavonožců či obratlovců), ale mají jich také velmi slušný počet – celých 24! Na druhou stranu jim však chybí centrální nervový systém, tedy analogie našeho mozku.

Vědci pod vedením Andrese Garma, který působí na univerzitě v Kodani, nedávno zjistili, že 4 z jejích očí se prakticky neustále upínají vzhůru, směrem k mangrovníkovým korunám. Při bližším pozorování vyšlo najevo, že čtyřhranky využívají pohled do korun stromů k tomu, aby lépe vmanévrovaly do oblastí, které jsou bohaté na jejich oblíbenou potravu – malé korýše klanonožce.

Z tohoto závěru je patrné, že čtyřhranky vyrazily ve svém vývoji  po úplně jiné evoluční koleji, než většina dalších a „vyspělejších“ živočichů. Namísto toho, aby informaci z očí namáhavě procezovali skrze mozek (a dopustily se tak případného omylu), vsadily na to, že informace z očí řídí přímo zcela konkrétní vzorec chování.