Dno Severního moře mezi Britskými ostrovy a evropskou pevninou patří mezi nejlépe prozkoumané a popsané části světového oceánu. I ono ale může odhalit překvapivá tajemství. Teprve v roce 2002 zde byl v hloubce okolo 700 metrů pod hladinou odhalen obří kráter, pojmenovaný podle blízkých rybářských nalezišť Silver Pit neboli Stříbrná jáma. Vědci se od té doby přou o jeho původ..

Kráter odhalilo zkoumání mořského dna při hledání nových nalezišť zemního plynu a ropy v Severním moři, ve vzdálenosti zhruba 130 kilometrů od východního pobřeží Britských ostrovů. Jedná se o téměř pravidelný zahloubený kruhový útvar, který má ve svém středu vyvýšeninu a v pravidelných intervalech od středu kruhové valy.

Jako nejpravděpodobnější se jevila teorie o postupném vzniku kráteru sedimentací a posunem mohutných solných vrstev, které vytvářejí pravidelné shluky.

Objev obřího kráteru v Severním moři

Vedle toho existovala i možnost podvodní sopky, ale uvedená oblast nepatřila ani v dávné minulosti k vulkanicky aktivním. Jako nejméně pravděpodobná se jevila hypotéza o vzniku kráteru dopadem vesmírného tělesa, protože byl až příliš pravidelný.

Přesto se jednalo hned o první hypotézu, kterou jeho objevitelé, geologové Simon Stewart a Philip Allen, vyslovili. Chybějící důkazy nakonec vedli k hlasování Geologické společnosti v Londýně v roce 2009, kde valná většina odborné veřejnosti podpořila hypotézu o vzniku sedimentací solných vrstev.

Doktor Uisdean Nicholson z Heriot-Wattovy univerzity v Edinburghu znovu otevřel otázku vzniku kráteru Silver Pit na základě vzorků sedimentů, které byly nově odebrány z mořského dna v místě kráteru při hledání ložisek zemního plynu.

Tyto vzorky nebyly v roce 2009 ještě k dispozici. Jeho vědecká práce v průběhu let 2025 a 2026 možná poněkud překvapivě, ale bezesporně potvrdila hypotézu vzniku kráteru dopadem meteoritu a doplnila další chybějící detaily.

Za jeho vznikem stál dopad meteoritu

V odebraných sedimentech byly objeveny krystalické struktury, které mohou vzniknout jen při extrémních teplotách a tlaku. Identický byly již objeveny i na jiných místech dopadu meteoritů. Vyvýšený střed kráteru vznikl vymrštěním horniny v místě střetu až do výšky 1,5 kilometru a jejím opětovným navršením při dopadu zpět na zem.

Lehčí částice potom dopadaly v pravidelných intervalech od místa střetu v závislosti na své hmotnosti a utvořily tak soustředné kruhy až do vzdálenosti téměř 9 kilometrů.

Dle okolních sedimentů Nicholson dále zpřesnil datování samotného dopadu do období před zhruba 43 až 46 miliony let. Výpočet uvolněné energie odhadl velikost meteoritu na přibližně 160 metrů v průměru, pohybující se rychlostí jednotek kilometrů za sekundu.

Meteorit přilétl ze západu a dopadl do vody pod mírným úhlem. Způsobil tak vlnu tsunami o výšce přes 100 metrů, která během několika minut zpustošila pobřeží dnešní Anglie a Evropy do hloubky desítek kilometrů.

Zdroj: ScienceDaily