Redakce magazínu 21. století přijala pozvání italské Vicenzi, do nádherných vzdušných prostor Fondazione Bisazza, což je kulturní instituce zaměřená na současné umění, design a architekturu. Legendární hodinářská značka Citizen si zde v pondělí 5. října připomněla 50 let uplynulých od odhalení prvních solárních článků umístěných přímo na číselníku hodinek..

Od prvních kreací se solárními články na ploše číselníků v roce 1976, až po kalibr 0100 s přesností jedné sekundy za rok z roku 2018 či kalibr E036 s roční rezervou chodu, jenž byl představený v letošním roce.

Technologie Eco-Drive za pět desetiletí zásadně změnila možnosti quartzovým oscilátorem regulovaných hodinek. Právě její vývoj nyní Citizen připomněl technicky zaměřenou výstavou 50 historických a současných modelů v italské Fondazione Bisazza sídlící v přestavěném průmyslovém areálu a proslulou zejména monumentálními díly využívajícími skleněnou mozaiku.

Energie ze slunce

Historie revoluční technologie Eco-Drive začala ještě před vznikem samotného názvu. V březnu 1973 podala japonská značka Citizen patentovou přihlášku na náramkové hodinky napájené světlem. Cílem bylo odstranit jednu ze slabin tehdejších quartzových strojků, což byla nutnost pravidelné výměny baterie.

Funkční a futuristicky vyhlížející prototyp vznikl už v roce 1974. Čtyři minuty přímého slunečního záření mu tehdy stačily na jeden den provozu a po úplném nabití vydržel pracovat tři měsíce. Pro běžné používání však ještě nebyl vhodný.

Průlom přišel v září 1976 s legendárním modelem Crystron Solar Cell, prvními sériově prodávanými analogovými náramkovými hodinkami napájenými světlem. Jejich číselník obsahoval osm monokrystalických křemíkových solárních článků.

Deset minut na přímém slunci poskytovalo energii na jeden den provozu, měsíční odchylka činila přibližně patnáct sekund. Elektrická energie se ukládala do stříbrooxidového akumulátoru.

Spotřeba energie rozhoduje

Vývoj technologie Eco-Drive se následně soustředil na tři vzájemně závislé oblasti, v nichž byla nejdůležitější účinnost fotovoltaických článků, ale také kapacita akumulace a spotřeba elektronického strojku.

V osmdesátých letech přešla značka Citizen k využívání amorfního křemíku, který poskytoval lepší výsledky při slabším vnitřním osvětlení. Současně se prodlužovala doba provozu bez dalšího nabíjení. Ale zásadní konstrukční změnu přinesla od roku 1994 řada kalibrů značená číslem 78. Jejich solární článek totiž nemusel být viditelný na číselníku, ale mohl být ukryt pod jeho plochou.

Ve stejném roce se poprvé objevilo dodnes využívané komerční označení Eco-Drive poukazující svým jménem na udržitelnou stránku technologie.

Právě propustnost světla se stala jedním z nejdůležitějších parametrů celé technologie. První konstrukční řešení vyžadovaly, aby plochou ciferníku prošlo přibližně 80 % dopadajícího světla. To je samozřejmě dávná minulost.

Některé současné hodinky s technologií Eco-Drive totiž zvládnou fungovat při propustnosti nižší než 15 %. Tento pokrok umožnil používat kovové povrchové úpravy, perleť a nově také materiály vytvářející strukturální barvu nebo dokonce, v případě nové prémiové linie hodinek The Citizen, tradiční japonský papír waši.

Cesta za přesností

V roce 2009 prezentovala značka Citizen tehdy nejmenší strojek Eco-Drive na světě. Dalším významným výsledkem byl kalibr 0100 z roku 2018, dosahující autonomně přesnosti ±1 sekundy za rok. V roce 2023 následovala technologie Luna Program, umožňující automatické zobrazování měsíčních fází v analogových hodinkách napájených světlem.

Výstava ale poukázala na to, že v současnosti navržené strojky dokáží hospodařit s energií natolik úsporně, že vybrané hodinky vydrží na plné nabití přibližně rok bez dalšího přístupu ke světlu. Během padesáti let se tak podařilo postupně snížit energetickou náročnost hodinek na téměř absolutní minimum.

Jan Lidmaňský