Skalnaté sopečné pobřeží vypadá jako poseté draky. Tvorové, kteří jsou tu namačkáni hlava na hlavě, působí opravdu strašidelně – šedá kůže, velké zahnuté drápy, výrazné hřbetní hřebeny. Ve skutečnosti jde ale o leguány, jejichž potravu tvoří převážně mořské řasy.
Nejmohutnějšími ještěry světa jsou varani komodští, takzvaní komodští draci. Tito impozantní tvorové, vyskytující se přirozeně na několika indonéských ostrovech, skutečně připomínají mytické tvory z pohádek a legend.
Nejen je bychom však mohli přirovnat k bájným drakům. Koneckonců i jiní varani dosahují úctyhodných rozměrů. Za zmínku rozhodně stojí rovněž velikáni mezi leguány, k nimž patří například leguán zelený nebo leguán mořský.
Predátoři ve vodě i na souši
Varani náleží k živočichům, kteří dokážou u člověka vyvolat husí kůži. Podobně jako hadi kmitají ve vzduchu rozeklaným jazykem – a stejně jako hadům jim tato činnost slouží k „čichání“. Sbírají totiž pachové vjemy, které jsou následně vyhodnocovány v takzvaném Jacobsonově orgánu, umístěném v oblasti horního patra.
Obecně se jedná o ještěry, kteří se vyznačují štíhlou hlavou a dlouhým ocasem, zatímco jejich tělo je spíše robustnější. Na rozdíl od býložravých leguánů jde z valné části o predátory. Na lov jsou skvěle vybaveni, navíc se zvládají pohybovat v různých prostředích – jedná se o zdatné běžce, skvěle plavou i šplhají po stromech.
Na lovu prasat a jelenů
Komodští draci jsou bez diskuse nekorunovanými králi mezi ještěry. Nutno ovšem říci, že věda je nezná nijak zvlášť dlouho. Oficiálně byli pojmenováni až v roce 1912. Jejich druhový název odkazuje na ostrov Komodo, jenž je jim domovem.
Vyskytují se ovšem i na dalších ostrovech Indonésie jako Flores, Rintja nebo Gili Motang. O těchto kouscích pevniny lze skutečně mluvit jako o dračím království.
I s ocasem dorůstají až přes tři metry a bez jakýchkoli pochyb jde o nejtěžší zástupce podřádu Sauria. Ostatně mohou vážit i více než metrák – byť hmotnost v přírodě žijících jedinců obvykle nepřesahuje 80 kilogramů.
Jejich mohutná těla jsou nesena na silných sloupovitých nohách, opatřených hákovitými drápy, které jsou jako háky také ostré. Jejich proporcím odpovídá i kořist, na niž se coby jediní vrcholoví predátoři mezi ještěry zaměřují.
Dokážou skolit divoké prase, jelena, nebo dokonce i buvola. Za zmínku stojí, že se nezastaví ani před útokem na příslušníka vlastního druhu a rozhodně se neštítí kanibalismu.
Zuby potažené železem
Jak nedávno zjistil mezinárodní tým vědců, mají tito dravci zuby částečně potažené železem – kvůli zachování jejich ničivého potenciálu. Navíc při kousnutí vpravují kořisti do ran jed, který brání srážení krve a způsobuje jí stav šoku a ochromení.
Že touto zbraní skutečně disponují, bylo rovněž potvrzeno relativně nedávno. Když tedy pilovitými zuby trhají velké kusy masa, zároveň předávají zhoubný „pozdrav“ z jedových žláz. To je pro lovené zvíře fatální kombinace.
I když jde o obávané predátory, neohrnují nos ani nad mršinami, koneckonců v dospělosti jsou zdechliny běžnou součástí jejich jídelníčku. Mladší ještěři obratně, i z obav před dospělci s jejich kanibalistickými choutkami, lezou do korun stromů, kde vybírají hnízda či požírají hmyz.
Více se dočtete v čísle 9/2026
