Prohledávat každou kapku ze získaného spermatu – to je mravenčí práce, vyžadující spoustu času a úsilí, a přitom s nejistým výsledkem. Co ale jít na to jinak? Třeba jako astronomové – způsob, jímž objevují nové hvězdy, by se dal aplikovat i na hledání spermií!

Umělá inteligence je v dnešní době využívána v různých oborech lidské činnosti. Mimo jiné je schopna pomoci mužům, kteří trpí poruchou zvanou Klinefelterův syndrom a kvůli tomu se u nich vyskytuje minimum spermií.

Systém založený na AI je totiž schopen odhalit ty pohlavní buňky, jež si u postižených mužů s nadsázkou řečeno hrají na schovávanou. Jak k vývoji téhle fascinující metody vlastně došlo?

Desítky milionů, nebo taky nic!

Obyčejně bývají v jediném mililitru spermatu desítky či stovky milionů miniaturních nositelů genetické informace. Ovšem někdy v tom samém množství není nic, anebo třeba jen jeden osamělý „průzkumník“. Pokud muž s mizivým počtem spermií řeší problém s odborníky, bývá kapku po kapce zkoumán jeho ejakulát pod mikroskopem.

To je však nesmírně zdlouhavý, náročný a nákladný proces, navíc s nejistým výsledkem. Stává se i to, že v daném vzorku žádná pohlavní buňka, schopná oplodnit vajíčko, nalezena není. Koneckonců i u zdravých osob má takový potenciál jen několik procent spermií v ejakulátu. Nutno dodat, že lidský technik může spermii prostě přehlédnout.

Inspirace u astronomů

Přijít s lepší metodou se rozhodl Zev Williams, ředitel kliniky asistované reprodukce na Kolumbijské univerzitě v americké metropoli New York. Inspiraci našel poněkud překvapivě v astronomii. Psal se rok 2020, když četl zajímavé pojednání o tom, jak experti nasazují umělou inteligenci při objevování nových hvězd, respektive protohvězd, což je de facto rané stadium vývoje hvězdy.

Jde o to, že moderní dalekohledy mají značný potenciál, co se týče odhalování dosud neznámých vesmírných objektů. Není však v lidských silách všechna získaná data důkladně a zároveň rychle prostudovat.

Astronomové tak začali zapojovat AI, která je schopná ona data detailně zpracovat – za využití algoritmů strojového učení.

Metoda STAR

Williamse napadlo aplikovat stejný způsob i při hledání „zatoulaných“ spermií. Čelit této výzvě mohl díky moderním technologiím, které už měl k dispozici. Jednalo se zejména o špičkový zobrazovací systém.

Tým z Kolumbijské univerzity začal pracovat na pilování metody, jejímž cílem mělo být nejen vyhodnocení stovek naskenovaných snímků za vteřinu, ale také bezpečné extrahování nalezených pohlavních buněk. Usilovná snaha odborníků se ve finále setkala s úspěchem.

Metoda dostala název STAR, což do jisté míry odkazuje na inspiraci u astronomů. Fakticky se ovšem jedná o zkratku, tvořenou počátečními písmeny slov Sperm Tracking and Recovery, což v zásadě vystihuje proces vystopování a získání spermií.

Více se dočtete v čísle 9/2026