Efektivní způsob, který by mohl v budoucnu výrazně promluvit do boje s malárií, přišel nedávno nikoliv z laboratoře chemiků či farmaceutů, ale z laboratoře genetických inženýrů. Genová terapie však nezasáhne ani finálního hostitele prvoka krevičky (r.
Plasmodium), tedy člověka, ani parazita samotného. Cílem genové terapie má být její přenašeč, odborně řečeno vektor, tedy komár rodu Anopheles.
Vědci se snaží vytvořit „superkomára“, který dokáže vývoj parazitického prvoka ve svém těle přerušit a lidé či další tvorové již nebudou nakaženi. Jak to však zařídit, aby přírodou začali poletovat spíše superkomáři než běžní neupravení komáři? Možnou cestou je vypustit několik geneticky upravených mutantů do divoce žijící populace a nechat je, aby v ní šířili své geny.
Pro takového supersamečka je důležité, aby jej jeho speciální genetická výbava zvýhodňovala oproti konkurentům natolik, že se jeho geny v populaci nejen uchytí, ale časem i převládnou.
Vědci z Imperial College London a University of Washington se s tímto úkolem vypořádali velmi elegantním způsobem. Potřebný gen se jim totiž podařilo umístit do části DNA komárů, která se sama o sebe umí postarat velmi dobře.
Vložili je totiž do genu pro enzym endonukleázu I-Scel. Tento enzym má velmi zvláštní schopnost – dokáže totiž „přestřihnout“ vlákno DNA napůl. Když přispěchá baterie enzymů, aby tuto chybu opravila, použije gen pro I-Scel jako „záplatu“.
Tento proces má podivuhodný důsledek: kýžený gen je nakonec obsažen v naprosto každé spermii, kterou komár vyprodukuje. V populaci se proto šíří podstatě rychleji, než jakýkoliv jiný z jeho konkurentů. Takoví geneticky upravení nadsamci mohou proto hladce zaplavit komáří populaci svými potomky. Téměř geniální, co říkáte?