Výzkumníci z Curtinovy univerzity používají inovativní techniky k datování impaktního kráteru v oblasti Pilbara v Západní Austrálii, který za sebou zanechal meteorit, jež na Zemi dopadl před třemi miliardami let..

Ve starověkých skalách v oblasti Pilbara v Západní Austrálii lze nalézt důkazy, že k této události během nejstaršího geologického období Země, tak zvaného archaika (před 4 až 2,5 miliardami let), kdy se na ní teprve začaly tvořit tektonické desky a vznikat raný život, opravdu došlo.

Aby vědci z Curtinovy univerzity v Perthu stanovili, kdy přesně k dopadu meteoritu došlo, analyzovali stáří vzácných geologických útvarů v oblasti známé jako North Pole Dome.

Meteorit dopadl před 3 miliardami let

Profesor Chris Kirkland, geolog z Curtinovy skupiny Timescales of Minerals Systems Group a hlavní autor článku, vysvětluje, že dobře zachované skalní útvary jsou extrémně vzácným a globálně významným archivem geologického času a nabízejí vzácný pohled na procesy, které formovaly ranou Zemi.

„Existuje jen velmi málo míst, která jsou těmito hlubokými časovými schránkami a umožňují nám nahlédnout do formativních procesů naší planety. Proto jsou tak výjimečná,“ podotýká.

Zjištění odhalila, že kráter North Pole Dome je starší než Yarrabubba, další kráter v západní Austrálii, který byl dosud považován za nejstarší s odhadovaným stářím 2,2 miliardy let. Vědci použili dvě odlišné metody k určení, kdy k dopadu meteoritu došlo.

Nejprve určili stáří drobných ‚záblesků‘ zirkonu uzavřených v čedičové hornině. Tato miniaturní zrna se při extrémním žáru meteoritického nárazu znovu přeuspořádala a vytvořila bizarní kosterní struktury – typické pro impaktní krátery na Měsíci, ale na Zemi mimořádně vzácné.

Zirkon i apatit pomohly určit, kdy meteorit na Zemi dopadl

Stáří těchto zirkonových krystalů bylo změřeno pomocí přístroje s názvem Sensitive High-Resolution Ion MicroProbe, který určil, že k rázové vlně, která změnila jejich tvar, došlo asi před 3 miliardami let.

Vědci pak samostatně analyzovali také stáří apatitu – minerálu fosforečnanu vápenatého, který vznikl v puklinách hornin, které vytvořilo horko a horké proudy po dopadu meteoritu – a dospěli k podobným závěrům.

„Země byla v době dopadu meteoritu zcela odlišným místem, než je dnes,“ uvádí Kirkland.

Byl to převážně „vodní svět“ s několika kusy kontinentální kůry. Slunce tehdy bylo slabší, Měsíc blíže planetě a raný život se na Zemi se vyskytoval ve formě stromatolitů, což je druh sinic podobný řasám.

Bruce Schaefer, geochemik z Macquarie University, doplňuje, že Země byla během archaika doslova bombardována meteority – jejichž dopady jsou stále viditelné v kráterech na povrchu Měsíce, ale na zemské souši byly většinou vymazány procesy eroze, subdukce (podsouvání jedné litosférické desky pod druhou) a deskové tektoniky.

„Nalezení důkazů o stejných impaktních událostech na Zemi je opravdu vzrušující. Víme, že se to muselo stát, ale skutečně to vidět a mít to v rukou, je velmi významné,“ dodává Schaefer, který se na studii nepodílel.

Zdroj: The Guardian