Letošním hmyzem roku vyhlásila Česká společnost entomologická kudlanku nábožnou. Kdo ví, možná tak trochu ze strachu, protože kudlanka představuje téměř dokonalého hmyzího predátora, který se navíc od počátku milénia nebývale šíří Českou republikou.
Zároveň díky pověstnému kanibalismu, velkým očím a postoji, který připomíná modlící se postavu, přitahuje kudlanka neustále lidskou pozornost..
Kudlanka nábožná je doposud jediným zástupcem kudlanek, který se trvale vyskytuje v ČR. To se však může snadno změnit, protože se Evropou šíří další druhy a je zřejmě jen otázkou času, kdy dorazí i k nám.
Se svými sedmi až osmi centimetry patří kudlanka nábožná (Mantis religiosa) mezi největší druhy hmyzu žijící na českém území. Svoji velikost kudlanky ovšem kompenzují nenápadným, zeleným či žlutavě hnědým zbarvením.
Dravý životní styl kudlanky se odráží i v jejím vzhledu:, mají velmi pohyblivou hlavu a nápadně velké oči. Dominantní je ale masivní a otrněný přední pár tzv. „loupeživých“ končetin, které také vedly k jejímu českému pojmenování, protože jméno kudlanka je odvozeno od slova „kudla“.
Kudlanka útočí ze zálohy, po zaměření provede extrémně rychlý výpad, kterým se zmocní své kořisti.
Kudlanky jsou opředeny řadou pověstí a mýtů, které se týkají především sexuálního kanibalismu, tedy toho, že samice během páření sežere samečka. Tento jev se u kudlanek skutečně vyskytuje, přestože k němu dochází přibližně jen v jedné třetině případů.
Dospělí samci žijí jen krátkou dobu, zpočátku proto pro páření vyhledávají především syté partnerky, které produkují více feromonů. Jak se jejich život chýlí ke konci, přestávají být vybíraví a více riskují.
V případě napadení však páření nekončí ani po ukousnutí hlavy samce, akt je řízen nervovou soustavou nacházející se ve zbytku těla.
Dospělé kudlanky potkáme od července do října. Po páření kladou samice na různý podklad vajíčka do pěnovitého obalu, tzv. ootéky. Vajíčka zde přezimují, larvy se líhnou v dubnu či květnu dalšího roku a po šesti až osmi svlecích dospívají.
Kudlanka nábožná byla ještě koncem 20. století vzácným obyvatelem jižní Moravy, ale díky teplejšímu klimatu a intenzivní dopravě se rozšířila téměř po celém Česku s výjimkou jižních a západních Čech, přičemž se nevyhýbá ani vyšším polohám.
Na naše jihovýchodní hranice navíc klepají dva nové druhy kudlanek. Jedná se především o velkou kudlanku zakavkazskou (Hierodula transcaucasica), která je podle některých studií je označovaná i jako kudlanka tenkozubá (Hierodula tenuidentata), kterou od naší kudlanky poznáme podle nápadných bílých skvrn a chybějících tmavých skvrn na vnitřní straně předních končetin.
Druhou je drobnější kudlanku Spallanzaniho (Ameles spallanzania), která se mimo jiné vyznačuje skákavým pohybem a zkrácenými křídly u samic.
Česká společnost entomologická ve spolupráci s Národním muzeem a Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy vyhlásila veřejnou mapovací akci s cílem dokumentovat současné rozšíření kudlanky nábožné v ČR. Pokud kudlanku nábožnou objevíte, dejte nám o ní vědět prostřednictvím aplikace iNaturalist, ať už využijete mobil přímo v přírodě nebo webové rozhraní později z domova.
