Více než půl století po misi Apollo 17 se lidé znovu vydávají k Měsíci. Program Artemis má vrátit člověka na jeho povrch, ale než k tomu dojde, přichází testovací mise Artemis II. Ta sice nepřistane, ale má jiný, stejně důležitý úkol:

znovu otevřít otázky, které o Měsíci zůstávají překvapivě nezodpovězené..

Čtyřčlenná posádka v lodi Orion poletí po takzvané volné návratové trajektorii kolem Měsíce a zase zpět k Zemi. Let potrvá zhruba deset dní a astronauti se dostanou dál než jakákoli lidská výprava před nimi, až několik tisíc kilometrů za odvrácenou stranu Měsíce.

Měsíc byl už celkem podrobně zmapován už během programu Apollo i samozřejmě i pozdějšími sondami. Přesto existují oblasti, které jsou takříkajíc stále panenskými oblastmi. Artemis II nabídne právě tohle:

přímé pozorování odvrácené strany, kterou sice známe z fotografií, ale z lidské zkušenosti jen minimálně, a to z celkem devíti misí Apollo.

Rozdíly mezi přivrácenou a odvrácenou polokoulí přitom patří k největším lunárním záhadám. Přivrácená strana je relativně hladká a pokrytá tmavými lávovými moři, kdežto odvrácená je naopak hrbolatá, s minimem moří.

Vysvětlení souvisí s rozdílnou tloušťkou kůry, která na odvrácené straně dosahuje až 60 kilometrů, zatímco na přivrácené je výrazně tenčí. Přesto není jasné, proč k tomuto rozdílu vůbec došlo.

Jedním z hlavních důvodů návratu na Měsíc je voda. V permanentně zastíněných kráterech u jižního pólu se nachází vodní led, který může sloužit jako zdroj pitné vody i paliva. Problém je, že jeho množství a dostupnost jsou stále jen v oblasti dohadů.

Robotické mise ukázaly přítomnost vodíku a molekul vody, ale jejich rozložení je nerovnoměrné. Artemis II sice nebude přistávat, ale poskytne detailnější snímky a data o potenciálních lokalitách budoucích výprav.

Jedna z největších neznámých není na povrchu Měsíce, ale v prostoru mezi Zemí a jím. Astronauti se poprvé po desítkách let vydají mimo ochranu magnetického pole Země, kde jsou vystaveni kosmickému záření.

Artemis II proto není jen let kolem Měsíce, ale tak trochu i biologický experiment. Posádka bude sledována pomocí senzorů, které měří spánek, stres i změny imunitního systému. Výsledky rozhodnou o tom, jak dlouho může člověk bezpečně zůstat mimo nízkou oběžnou dráhu.

Ne, že by se radiace během programu Apollo nesledovala, ale hlavním mottem programu bylo dostat se na Měsíc a vrátit se bezpečně zpět. Mise Artemis IV, která bude prvním vrcholem celého programu, kdy člověk opět otiskne stopy svých bot do měsíčního prachu, počítá však s tím, že lidé na povrchu našeho vesmírného souputníka stráví zhruba týden, takže se jedná o podstatně delší vystavení se vesmírné radiaci.

Na první pohled by se mohlo zdát, že návrat na Měsíc je jen otázkou zopakování Apolla. Realita je opačná. Technologie z 60. let už v použitelné podobě neexistují a současné mise musí splňovat mnohem přísnější bezpečnostní standardy.

Artemis II proto testuje zásadní prvky: životní podporu, navigaci i tepelný štít, který musí při návratu do atmosféry odolat rychlosti kolem 40 tisíc kilometrů za hodinu. Právě ten byl jedním z problémů už u bezpilotní mise Artemis I.

Navíc, Měsíc není jen cíl, ale i testovací polygon. NASA plánuje vybudovat dlouhodobou přítomnost v jeho okolí a využít ho jako mezistanici pro lety k Marsu.