V nedávné době realizovali tuzemští odborníci studii, v jejímž rámci zjišťovali, jak se obyvatelé Česka staví k sociálním robotům. V rámci tohoto výzkumu se zabývali rovněž tím, že porovnávali postoje Čechů k ostatním lidem a zároveň i k neživým pomocníkům.
Experti z Ústavu informatiky Akademie věd ČR, Masarykovy univerzity v Brně a Anglo-americké vysoké školy v Praze odhalili do jisté míry překvapující souvislost. Ukázalo se, že osoby, které mají tendenci lidem spíše důvěřovat, jsou rovněž ochotnější akceptovat roboty na poli sociální interakce.
Ovšem ti, kteří si při kontaktu s jinými lidmi zachovávají více ostražitosti, jsou podobným způsobem nastaveni i vůči sociálním robotům. Studie tedy podle expertů nabourává zakořeněnou představu založenou na tom, že ti, kdo nechovají valnou důvěru k „živým“, budou naopak v tomto směru otevřenější vůči robotům.
A co takhle robotický pes?
Je-li řeč o důvěře mezi člověkem a robotem, představují rovněž zajímavé téma takzvaní robotičtí psi. Takoví psi dokážou ledacos. Není těžké představit si jejich využití u armády nebo různých záchranných složek.
Ovládáni na dálku mohou prohledávat potenciálně nebezpečné oblasti, aniž by byl ohrožen něčí život. Leckoho ovšem může zarazit, že se s nimi počítá i jako s „parťáky“ do domácností.

Pravda, u takového psa nehrozí, že se vymočí na koberec, roztrhá nové boty nebo pokouše pošťáka. Lze s ním i vyrazit na procházku. Je ale možné nahradit nezměrnou lásku, kterou dokáže nejlepší přítel člověka dát, jeho věrnost a oddanost?
Lze nějak nasimulovat pouto mezi psem a jeho páníčkem, tu hlubokou bezmeznou důvěru? Taková představa se mnohým jeví jako zcela absurdní a nesmyslná. Nicméně i tak může budoucnost v řadě rodin vypadat.
Více se dočtete v čísle 5/2026 v textu: Roboti součástí našich všedních životů? Jak se k tomu staví Češi?