Byl to vážený muž s významným postavením. Stal se děkanem svatovítské kapituly. Během dlouhého života ledacos viděl a mnohé zažil. Nasbíral spoustu zkušeností a moudrosti. Přesto ve svém životním díle ne váhal popustit uzdu tvůrčí kreativitě a psát tak trochu i lechtivě.

Je to 900 let, co zemřel kronikář Kosmas (1045–1125), známý jako autor Kroniky Čechů. Šlo o první ucelený text, pojednávající o českých dějinách. Při své práci na něm se Kosmas rozhodně nevyznačoval nějakou strohostí nebo stručným výčtem informací.

Jeho dílo lze označit různě, ale určitě ne jako nudné či suchopárné. Co byl tento člověk vůbec zač? A co po něm po uplynutí téměř jednoho milénia vypovídá jeho kronika?

Když vládli Přemyslovci…

Jako datum narození je u něj uváděn rok 1045. Lze přitom vycházet z toho, jak on sám interpretoval svůj život a věk. O jeho dětství se příliš neví. Historici nedokážou přesně říct, kdo byli jeho rodiče, ani kde poprvé pohlédl na svět.

Každopádně je zjevné, že nedostal do vínku osud chudého vesničana, který od svítání do soumraku dře na poli. Lze spíše usuzovat, že už od raného věku byl nějakým způsobem napojen na místo významné v oblasti tehdejší vzdělanosti, tedy na svatovítskou kapitulu na Pražském hradě.

V českých zemích vládl tehdy přemyslovský kníže Břetislav I. Toho v roce 1055 vystřídal Spytihněv II., o šest let později přišel na řadu Vratislav II., první český král s nedědičným titulem.

Za jejich panování Kosmas dospíval a studoval. V průběhu let se stal svatovítským kanovníkem. Rozhodně ale nešlo o člověka, který by si neuměl užívat obyčejných světských radostí. Koneckonců podle dochovaných informací žil se ženou jménem Božetěcha a měl syna Jindřicha.

Dozvědět se o nich může každý čtenář z kroniky, kde je její autor oba představil. Jde o důkaz toho, že k nim choval silné city.

Dost látky ke zpracování

Jak je možné, že coby kněz měl dítě i „lepší polovičku“? Odpověď je jednoduchá – koncept celibátu římskokatolických duchovních se v té době ještě tolik nerozšířil a rozhodně nebyl považován za něco povinného a samozřejmého.

Nicméně nutno podotknout, že církev byla z Kosmova pohledu klíčovým prvkem fungování společnosti a její význam považoval za obrovský. Časem získal kontakty u knížecího dvora. Byl také velmi vnímavý vůči interpretaci českých dějin.

Dobře viděl, a hlavně slyšel, jak legendy a příběhy, které kolovaly mezi lidmi, přetvářel ten, kdo je právě vyprávěl, a jak různá pojetí formovala i deformovala historické události. Tak se v jeho hlavě zrodila myšlenka zaznamenat tyto události černé na bílém, sesumírovat je v jednom komplexním díle, kde by měly správnou návaznost a tak nějak hlavu a patu.

Cíleně sbíral mytické příběhy i ústně předávané zkazky. Ke shromažďování informací mu pomohly rovněž styky ve vyšších vrstvách – ostatně on sám vystoupal ve společenské hierarchii hodně vysoko, stal se děkanem svatovítské kapituly.

Každopádně látky vhodné ke zpracování získal více než dost, včetně bájného příchodu Čechů do země v srdci Evropy.

Více se dočtete v čísle 2/2026