Hladina napajedla se vlní masivními těly. Krokodýli čekají. Vědí, že jejich kořist přijde. Zvířata potřebují pít. Žízeň je silnější než strach z mocných čelistí, jejichž stisk se rovná rozsudku smrti.

Je to loterie! Někdo vyvázne a někoho roztrhají hladoví dravci.

Patří bezesporu mezi nejúspěšnější predátory vůbec. Krokodýli se svým zabijáckým instinktem vládnou bezpočtu vodních toků po celé planetě od Severní, Střední a Jižní Ameriky přes Afriku až po Asii a Austrálii.

Koneckonců do řádu krokodýlů patří rovněž aligátoři, kajmani či gaviáli. Tito plazi přitom byli postrachem už v dobách dinosaurů. Nedávno byl světu představen nový druh pojmenovaný Kostensuchus atrox, jenž žil v období pozdní křídy.

Ten se mohl pochlubit více než 50 zuby podobnými těm, jaké cenil obávaný tyranosaurus.

Příbuzní s opeřenými letci

Krokodýli spadají do podtřídy plazů nazvané Archosauria, což lze přeložit jako vládnoucí ještěři, byť fakticky o ještěry nejde. Do stejné skupiny náleží kupříkladu i pterosauři nebo dinosauři, z nichž z některých se v rámci evoluce vyvinuli ptáci.

Právě ti jsou spolu s krokodýli posledními žijícími zástupci archosaurů. Ačkoli při jejich srovnání lze těžko hledat nějaké podobnosti, jedná se de facto o příbuzné.

Může se zdát, že i když jsou si evolučně blízcí, patří každý do úplně jiného světa. Ptáci na nebe a krokodýli do svého vodního království. To ale není tak úplně pravda. Koneckonců mnoho opeřenců je ve vodě jako doma a zdržují se s nadsázkou řečeno v krokodýlím sousedství.

Známé jsou také historky o ptačí dentální péči, kdy malí „zubaři“ vyzobávají z krokodýlí tlamy zbytky jídla. Nicméně tento symbiotický vztah není údajně nijak prokazatelně doložen a jde jen o mýtus.

Opomíjení druhohorní predátoři

Souhrnně se pro žijící krokodýly a jejich vyhynulé příbuzné používá označení krokodylomorfové. První zástupci krokodýlí rodiny, náležící do podřádu Protosuchia, se na modré planetě objevili v období triasu před více než 200 miliony let.

Tehdy také došlo v souvislosti s Karnskou pluviální epizodou, která některé druhy vyhubila a dalším dala příležitost k „rozletu“, k jakémusi evolučnímu boomu, a to nejen u krokodýlovitých plazů, ale třeba i u dinosaurů.

Během jury se krokodýli nadále vyvíjeli. Ti z podřádu Protosuchia sice vyhynuli, existovali však jiní. Ačkoli jura a křída jsou považovány za éru dinosaurů, krokodýli jim bezesporu zdatně sekundovali. Jsou tak trochu opomíjenými predátory tohoto období.

Stali se obávanými lovci, z nich někteří si klidně troufli i na větší dinosaury. Celkově lze krokodýly zařadit mezi evolučně nejúspěšnější zástupce živočišné říše. Dokonce jsou občas označování za živoucí fosilie.

Imperátor vládne v severní Africe

V období spodní křídy kralovalo sladkovodní říši v severní Africe krokodýlí monstrum z čeledi Pholidosauridae, pojmenované Sarcosuchus imperator. Do češtiny by se tento název dal přeložit jako masitý císařský krokodýl.

V žebříčku největších krokodylomorfů, jací kdy chodili po naší planetě, dosahuje tvor s chytlavou přezdívkou SuperCroc neboli superkrokouš rozhodně předních příček. Podle původních odhadů měřil od špičky tlamy po konec ocasu více než 12 metrů.

Jen pro srovnání, největší současní krokodýli se mohou pochlubit zhruba poloviční délkou. Uvedené rozměry činí ze sarcosucha, co se velikosti týče, konkurenta slavného Tyrannosaura rexe. Soupeřit by s ním mohl i podle jiných měřítek.

Koneckonců vědci stanovili jeho hmotnost na více než 8 tun. Oproti tomu působí nejmohutnější dnešní plazi jako pomyslná lehká váha. Nutno ovšem podotknout, že poslední výzkumy vykreslují sarcosucha o poznání lehčího a menšího.

Přisuzují mu hmotnost „jen“ kolem 5 tun a délku necelých 10 metrů. I tak by ale zůstal jedním z největších krokodylomorfů v historii Země.

Více se dočtete v čísle 12/2025