Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby viděla, jak se u nich zákeřná pohlavně přenosná choroba vyvíjí.
PHS využila pověsti, kterou si u černošské komunity v okresu Macon ve státě Alabama vybudovala instituce, zaměřená na vzdělávání jejích členů. Tak bylo pod záštitou Tuskegee Institute „naverbováno“ na 600 osob tmavé pleti, nemajetných a nevzdělaných obyvatel zemědělského jihu.
Z celkového počtu jich bylo syfilidou nakažených 399, ti zbývající měli posloužit jako takzvaní kontrolní pacienti.
Budeme se dívat, co to s nimi dělá
Odborníci z PHS chtěli sledovat, zda syfilis přivodí kardiovaskulární poškození častěji než neurologické, a také, zda je nějaký zásadní rozdíl v průběhu choroby u bělochů a černochů. První fáze programu měla původně trvat půl roku, maximálně necelý rok, s následným nasazením léčby.
Jenže pak se situace změnila. Bylo rozhodnuto, že pacienti, kteří vlastně pořádně nevěděli, co za nemoc je sužuje, léčeni nebudou. Tímto zvráceným způsobem hodlala PHS získat co nejpřesnější poznatky o průběhu nemoci.
Její přístup se nezměnil ani tehdy, kdy se na trh dostal přelomový lék penicilin. K pacientům účastnícím se studie se toto antibiotikum vůbec nedostalo. A tak obludný projekt pokračoval až do roku 1972, když všechno prasklo díky článku ve Washington Star.
Následovala hromadná žaloba, podaná proti federální vládě. Mimosoudní vyrovnání dosáhlo částky 10 000 000 dolarů. Jenže peníze nemohly nic změnit ne dekádách utrpení a na úmrtích, jež byla chorobou způsobena. Oficiální omluva přišla až v roce 1997 z úst prezidenta Billa Clintona.
O dalších hrozivých experimentech se dočtete v čísle 11/2025 v článku 11 šílených experimentů, které změnily dějiny.
