Drsní a silní bojovníci, tak nějak bývají Keltové zapsáni v obecném povědomí. Tedy, ne že by nebyli, avšak na přelomu věků, kdy nastala zlatá keltská éra, nebyli v tomto ohledu výjimkou. Nové objevy však přinášejí možná překvapivé informace o tom, jakým způsobem některé keltské kmeny žily..

Nový objev z jihozápadní Anglie přináší zajímavý vhled do společnosti keltského kmene Durotrigů, který před 2 000 lety pobýval na území dnešního Dorsetu. Analýza DNA ze zdejšího keltského pohřebiště odhalila, že tento kmen byl organizován podle mateřských linií, což vědci označují jako matrilokalitu.

Tento unikátní způsob uspořádání, kdy ženy zůstávaly ve svých rodných komunitách a muži se za nimi přistěhovávali po sňatku, byl v evropské prehistorii identifikován vůbec poprvé.

Vědci prozkoumali genomy 57 osob pohřbených na tomto místě a výsledky své analýzy publikovali v časopise Nature. Ukázalo se, že dominantní mateřské linie odpovídaly typickému modelu matrilokality, kdy ženy pocházely z oblasti Dorsteu.

Naproti tomu osoby s odlišným genetickým původem byly převážně muži, což naznačuje, že se přistěhovali z jiných komunit, aby poté žili s rodinami svých manželek. „Nepočítala jsem s tak silným důkazem matrilokality,“ uvedla docentka genetiky na Trinity College v Dublinu a vedoucí studie Lara Cassidy.

„Bylo to překvapení, ale při bližším zkoumání jsme si uvědomili, že archeologický kontext naznačuje, že ženy mohly v těchto společnostech dosahovat vysokého postavení.“.

Postavení keltských žen bylo předmětem zájmu okolního světa již od antických dob. Římští autoři se mnohdy pohoršovali nad jejich osobní svobodou, včetně té sexuální. V některých keltských komunitách byly ženy také váženými věštkyněmi a druidkami.

Římský historik Tacitus ve svém díle „Germania“ poznamenal, že keltské kmeny nečinily rozdíl mezi pohlavími ve velení vojska. Koneckonců, historické postavy jako Cartimandua a Boudica, vůdkyně keltských kmenů, vskutku dokazují, že ženy mohly dosáhnout nejvyšších pozic v kmenové hierarchii, včetně velení armád.

Cartimandua byla královnou kmene Brigantů, který žil na severu dnešní Anglie. Byla známá svou politickou zdatností a schopností udržet moc v době, kdy byla Británie pod římským tlakem. Její role byla pozoruhodná nejen proto, že vládla, ale i kvůli tomu, jakým způsobem se vyrovnávala s nájezdy a politickými zvraty.

Cartimandua byla také jednou z mála žen v historii, která se podílela na jednáních s Římem.

Archeologické nálezy také naznačují další střípky ze životů dávných kmenů. Například keltské ženy byly někdy pohřbívány s luxusními předměty, jako jsou šperky a zrcadla, což také ukazuje na jejich vysoké postavení.

„Je to součást trendu v archeologii, kdy se více spoléháme na data a materiální důkazy místo vnucování narativů, které potvrzují naše vlastní předsudky,“ podotkla prehistorička z Liverpoolské univerzity Rachel Pope.

Pohřebiště, které je ústředním bodem této studie, bylo objeveno v roce 2008 poblíž města Winterborne Kingston. Jedná se o vzácný nález, neboť obyvatelé Británie z doby železné po sobě zanechali jen málo lidských ostatků.

Lokalita, která stále podléhá vykopávkám, obsahuje generace příslušníků kmene Durotrigů pohřbené na jednom místě. „Je to vzácná příležitost studovat složení komunity z doby železné v Británii,“ uvedla Cassidy.

Analýza odhalila, že desítky jedinců pocházely z jediné mateřské linie. Mezi nimi byla dospělá žena, její dcera, dospělé vnučky a pravděpodobný pravnuk. Osoby nepříbuzné s touto linií byly převážně muži, zřejmě ti, kteří se přiženili do komunity.

Autoři studie zároveň zdůrazňují, že matrilokalitu nelze zaměňovat s matriarchátem, tedy systémem, kde ženy dominují ve všech oblastech moci. Podle Cassidy nabízí matrilokalita ženám lepší podmínky a větší míru nezávislosti než patrilokalita.

„Muži však v matrilokálních společnostech často zaujímají formální vedoucí pozice, například jako náčelníci vesnic. Nicméně jejich dcery, sestry a manželky mají prostřednictvím svého vlivu značnou moc,“ vysvětluje Cassidy.

Antropoložka z Univerzity ve Wisconsinu-Milwaukee Bettina Arnold považuje výsledky výzkumu za fascinující. „Skutečnost, že muži se ženili do komunit svých manželek a byli pohřbíváni mezi jejich příbuznými, je nová a otevírá otázku, jak daleko museli muži cestovat, aby se stali součástí těchto komunit.“ Tento aspekt mimo jiné naznačuje, že matrilokalita nebyla pouze otázkou společenské organizace, ale také mohla hrát roli v širších kulturních a ekonomických vztazích.

Pohyb mužů mezi komunitami mohl napomáhat šíření zboží, znalostí a technologií, což by mohlo vysvětlovat, jak keltské kmeny dokázaly udržovat komplexní obchodní a politické sítě napříč velkým územím Evropy.