Co se vám vybaví, když se řekne slovo darkweb neboli temný web? Už název sám o sobě vyvolává v člověku představu, že se zde bude konat něco nekalého. Někteří už asi slyšeli zvěsti o tom, že se zde prodávají drogy, nelegální pornografie, zbraně či orgány. Co je na tom ale pravdy?

Asi vás to překvapí, ale povrchová část internetu dostupná pomocí vyhledávačů zabírá pouze 4 % veškerých dat na internetu. Je to obrazně řečeno pouze špička internetového ledovce. Co se ale skrývá pod ní?

Sestup do hlubin

Ta drtivě velká většina internetu, asi 95 % tvoří deepweb alias hlubinný internet. Tam se nacházejí skrytá data z různých sektorů a oblastí, která nejsou indexovaná vyhledávači. Najdeme zde například data z internetových bankovnictví a burz, protože zhruba 92 % peněz je v dnešní době čistě digitálních a někde tato data uložena být musí.

Dále zde nalezneme uzavřený obsah, pro jehož zobrazení se musíme přihlásit. Patří sem různé konverzace či informace z různých sociálních sítí a firemních intranetů. A na úplném dně skrytosti se pak nachází darkweb alias temný web, který zabírá zhruba 1 %.

Drogy, vraždy, porno?

Temný web se nazývá temným i proto, že se na něj nedostaneme bez speciálního softwaru. Internetové připojení je zde vrstevnatě šifrované s cílem co nejdůkladnějšího zakrytí identity koncového uživatele (více se o tomto šifrování rozepíšeme dále, pozn. red.).

Každopádně tato potenciální anonymita přitahuje spoustu lidí s nezákonnými úmysly. I proto zde existují stránky, na nichž se dá sledovat/nakupovat nelegální pornografie. Existují také stránky, které nabízejí služby nájemných vrahů.

A nakonec i další stránky, kde se dají kupovat zbraně, drogy či lidské orgány. Nicméně spousta těchto stránek je často falešných či přímo spravovaných policií a potenciální kupec se takto může dostat rovnou do vězení.

Mýty vs. realita

Každý lidský vynález se dá využít či zneužít. Vynález, který umožňuje lidem připojovat se na temný internet se jmenuje TOR – The Onion Router. Je naprosto legální si tento prohlížeč stáhnout i jej využívat.

Tor je vhodný pro všechny, kteří se chtějí skrýt před slídivýma očima. Takovýmito lidmi jsou i nezávislí novináři, whistlebloweři, opoziční političtí aktivisté v totalitních režimech či normální lidé, kteří dbají o své soukromí. Ani zdaleka tak neplatí, že by Tor využívali hlavně kriminálníci.

Bohužel někteří lidé zneužívají Tor pro ilegální a nemorální aktivity, o kterých byla řeč. Tato černá ekonomika je ale normálnímu uživateli skryta. Odehrává se totiž na speciálních skrytých stránkách Toru, které se nedají vyhledat normálními vyhledávači a nedají se otevřít v normálních prohlížečích.

Jak funguje Tor?

Čím se tedy Tor liší od ostatních prohlížečů, jako je například Google Chrome či Edge? Prohlížeč Tor je vystavěný na základu zdrojového kódu prohlížeče Mozilla Firefox. Je ale nastaven tak, aby neukládal žádné sledovací soubory cookies ani historii procházení. Tím uživatelům zajišťuje lokální soukromí podobně jako anonymní režim.

Dále umí alespoň částečně skrýt stopu prohlížeče. Minimalizuje jedinečnost každé uživatelské stopy pomocí technik, jako standardizace velikosti oken, využíváním angličtiny jako základního jazyka prohlížeče či nastavením stejné časové zóny pro všechny uživatele.

Zároveň dokáže zamaskovat i naši IP adresu a ochránit tak naše webové soukromí. Ne nadarmo se Tor jmenuje v angličtině „cibulový prohlížeč“. K zamaskování IP adresy koncového uživatele totiž používá metodu vrstevnatého šifrování dat. Princip je jednoduchý.

Barvy a zámečky

Prohlížeč nejprve obalí námi posílaná data třemi vrstvami šifrování – zelený, žlutý a červený zámeček. Přes ISP (poskytovatel našeho připojení k síti) data pošle postupně k třem serverům odpovídajících barev, z nichž každý dešifruje vždy jednu vrstvu šifrování, a pošle data dále.

Je to podobné, jako když loupeme vrstvy cibule, až se dostaneme na jádro, kde jsou naše data. Poslední server pak naváže spojení s internetovou stránkou, která vrátí odezvu a proces se obrátí. Nyní se „cibule dat“ opět nabaluje a k nám do prohlížeče Tor přijde třikrát šifrovaná odpověď stránky, kterou si rozlouskneme pomocí našich 3 klíčů a stránka se nám tak načte.

Výhodou tohoto uspořádání je, že ISP sice zná naši IP identitu, ale neví, na kterou stránku naše data směřují. Vidí jen, že se připojujeme k prvnímu Tor serveru. Druhý Tor server dělá prostředníka mezi servery.

Třetí Tor server pak ví, na kterou stránku naše data směřují, ale nezná naši IP identitu, protože data přicházejí s IP adresou předchozího serveru. Tor prohlížeč se připojuje ke svým serverům rozmístěným po celém světě náhodně, to pak ještě více znesnadňuje případným internetovým špehům sledování internetové komunikace.

Josef Kučera

Celý článek si můžete přečíst ve vydání 7/2025.