Má sotva deset metrů v průměru, přesto koncem loňského léta přitáhl pozornost. Objekt s označením 2024 PT5. se přiblížil k Zemi a získal přezdívku „miniměsíc“. Nyní se ukazuje, že toto těleso kdysi v dávných dobách bylo součástí našeho skutečného Měsíce..
Podle studie publikované tento měsíc v časopise The Astrophysical Journal Letters byl tento kus kamene pravděpodobně vymrštěn do vesmíru měsíčním impaktem, ke kterému došlo před desítkami tisíc let.
Je to přitom teprve druhý případ, kdy vědci našli spojitost mezi blízkozemním objektem a Měsícem, když tím prvním byl v roce 2021 objekt 469219 Kamoʻoalewa.
Taková tělesa se nazývají lunární ejecta. „Věděli jsme, že některá lunární ejecta by mohla být ukryta na blízkozemských drahách,“ uvedl Teddy Kareta, postdoktorandský výzkumník z Lowellovy observatoře v Arizoně, který byl vedoucím výzkumu.
Země se často setkává s podobnými tělesy, které se na krátký čas stávají dočasnými měsíci či kvazisatelity. Pokročilé observatoře, například systém ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System), jsou sestaveny tak, aby tyto objekty dokázaly detekovat.
A tak jejich pozornosti neunikl ani 2024 PT5, který byl poprvé zaznamenán 7. srpna 2024. Tento objev okamžitě spustil řetězec následných pozorování po celém světě. Dne 16. srpna jej Kareta se svými kolegy sledoval pomocí Lowellova dalekohledu v Arizoně a infračerveného dalekohledu NASA na Havaji.
Kareta poté porovnal vzory světla odrážejícího se od objektu s daty získanými z jiných mimozemských povrchů. Výsledky ukázaly silnou shodu s měsíčním materiálem bohatým na silikátová zrna, který přivezly mise Apollo. Navíc i dráha tělesa naznačovala, že jeho původ bude v okolních končinách.
Neobvyklá trajektorie vyvolala debatu o tom, zda by měl být 2024 PT5 vůbec označován jako „mini-Měsíc“. Na oběžnou dráhu Země totiž nikdy nevstoupil. Nicméně termín je stále volně používán v akademickém prostředí i populárním kontextu.
„Formálně vzato tento objekt neobíhal Zemi, ale byl jí jen velmi blízko,“ dodal Kareta.
