Počátky naší civilizace si hrdě spojujeme s vynálezem zemědělství. Jídlo už nebylo třeba namáhavě hledat, začali jsme si ho pěstovat. Pokud si myslíte, že tím jsme se odlišili od zvířat, pak se mýlíte. Někteří živočichové nás předběhli, dokonce o miliony let. Například termiti.
Pokud se dostanete do Zambie v období po deštích, průvodci vás nejspíš zavezou do savany k termitištím, aby vám ukázali ten div: Rostou z nich houby, a ne ledajaké. Ty největší mohou mít klobouk o průměru až 1 metru.
Ale i když nevyrazíte do savany, uvidíte menší exempláře na tržištích a nejspíš je dostanete i na talíři, protože jsou vyhledávanou lahůdkou. Termitovníky, jak se jim říká, mají masitou strukturu a výraznou chuť, která se trochu liší podle druhu.
Ten metrový, jinak Termitomyces titanicus čili termitovník obrovský, má lehce uzenou příchuť, jiné druhy zase ořechovou. V jihovýchodní části Afriky, kde rostou, jsou vyhlášenou sezónní pochoutkou.
Jsou nejen chutné, ale mají i vysoký obsah bílkovin, takže jediný obří klobouk dobře zasytí i početnou rodinu. Však je také termitovník obrovský označovaný za největší jedlou houbu světa. To ale není jediná zvláštnost, kterou přitahuje pozornost.
Z pralesa do savany
Houby samozřejmě dokáže ve velkém pěstovat i člověk – ovšem s jedním zásadním rozdílem. Tyto houby klidně mohou růst i bez nás. Termitovníky jsou ale na svých pěstitelích zcela závislé, během milionů let se vyvinuly tak, že neobejdou bez péče termitů.
Vztah je to vzájemný. Druhy termitů, které si houbu pěstují, by bez ní nepřežily. Funguje totiž jako jejich „externí trávení“. Původ této symbiózy je prastarý. V Tanzanii našli vědci zkamenělé termitiště s pozůstatky po pěstování houby a stáří fosilie určili na 31 milionů let.
To přibližně odpovídá době, kdy se dramaticky změnilo prostředí v této části kontinentu. Před 35 miliony let se pod Afrikou začaly oddalovat zemské desky a vznikla Velká příkopová propadlina. Ta odtrhla část krajiny porostlé deštným lesem od přísunu srážek.
Vegetace na to reagovala a husté lesy nahradila mnohem sušší savana. Pro tamní termity to představovalo zásadní změnu životních podmínek. Část termitů pak snaha přizpůsobit se vedla ke skoro geniální strategii – vlhké tropické prostředí se naučili udržovat ve svých hnízdech.
Vývojem důmyslného systému chodeb a spirálně vedených větracích průduchů u vnější stěny se jim podařil skvělý inženýrský kousek. V termitištích je téměř stabilní teplota kolem 30 °C, která kolísá jen o stupeň níž nebo výš.
A to nehledě na to, že v okolní prostředí savany může být odchylka mezi denní a noční teplotou i víc než 30 °C. Také vlhkost vzduchu udržují takřka konstantní kolem 90 %. Pro pěstování hub jsou to ideální podmínky.
K čemu to všechno?
Proč vlastně vkládají termiti takové úsilí do pěstování houby? Odpověď vědci našli v jejich trávicím ústrojí. Termiti sice platí za škůdce schopné rozložit cokoliv jim stojí v cestě, ve skutečnosti jsou spíš užitečnými likvidátory odumřelého rostlinného materiálu.
Ze zhruba 3 000 druhů termitů se jich asi 40 % živí starým dřevem, spadaným listím a dalším rostlinným odpadem. Ve schopnosti trávit mrtvou rostlinnou hmotu se jim sotva může vyrovnat jiný živočišný druh.
Přesto to ne vždy zvládají vlastní silou. Pomáhají jim sice mikrobi v jejich trávení, bakterie nebo prvoci, ale ani to nemusí stačit. A tak si některé druhy termitů našly pomocníka v houbě. A vybírali dobře.
Právě termitovníky mají schopnost dokonale rozložit dva polymery, které tvoří základ dřevní hmoty – celulózu, a ještě komplikovanější lignin. Termiti se pak pohodlně mohou živit tím, co houba rozloží a vyprodukuje, tedy lehce stravitelnými cukry a bílkovinami.
Na oplátku houbě poskytují materiál k růstu, natrávené dřevo a své výkaly jako hnojivo.
Na počátku je královna
Jak vlastně termiti své houbové farmy zakládají, sledoval společný výzkum dánských a čínských vědců vedený Michaelem Poulsenem z Kodaňské univerzity. Vědci zjistili, že příprava na pěstování houby je hned prvním krokem při zakládání nového hnízda.
U jeho počátku je rojení a nová královna a král, kteří se postarají o první generaci dělníků. Ta začne stavět hnízdo a shánět spory termitovníku pro první pěstování. Jak se termitiště rozrůstá, zdokonaluje se také dělba úkolů.
Starší dělníci přinášejí do hnízda kousky dřeva a další rostlinné zbytky a překládají je mladým termitům. Ti mají slabší trávicí schopnost, protože jejich mikrobiom se zatím nevyvinul. To je vlastně výhoda:
Spolu s dřevem totiž konzumují spory termitovníku, které tak procházejí jejich trávením nepoškozené, zato obklopené částečně rozloženým rostlinným materiálem.
Kateřina Pavelcová
Celý článek si můžete přečíst v čísle 2/2025.