Když před 66 miliony lety narazila do Země planetka, které se přezdívá Chicxulubský asteroid, způsobila celoplanetární pohromu. Vedla k vyhynutí dinosaurů a dalších forem života. Nyní vědci zjistili, že 200krát větší planetka naopak před 3 miliardami let napomohla rozvoji života na naší planetě..
Důkazem toho, že na Zemi dopadla na konci křídy planetka, která způsobila zatím poslední hromadné vymírání druhů v dějinách Země, je Cicxulubský kráter v oblasti Mexického zálivu. O posloupnostech průběhu tohoto destruktivního vymírání vědci stále vedou živé debaty, má se však za to, že umožnilo savcům, kteří za dob dinosaurů žili nočním životem, vyjít na denní světlo a postupně si podmanit všechny kontinenty.
Zatímco Cicxlubský asteroid přinesl zkázu života, jiná planetka umožnila jeho rozvoj na Zemi.
Zkáza versus rozvoj života na Zemi
V roce 2014 vědci zjistili, že až 200krát větší planetka, označovaná jako gigantická planetka S2, dopadla na Zemi před třemi miliardami let. Vědecký tým pod vedením profesorky Nadjy Drabonové z Harvardské univerzity se domnívá, že právě tato srážka napomohla rozvoji života na naší planetě.
„Víme, že poté, co se Země poprvé zformovala, stále poletovala v okolním vesmíru spousta sutin, které do naší planety narážely. Zjistili jsme však, že život na Zemi byl vůči těmto obřím kolizím odolný a že ve skutečnosti díky tomu vzkvétal,“ vysvětluje profesorka.
Zbytky gigantické planetky S2, která měla podle vědců k rozvoji života na Zemi výrazně přispět, se tým profesorky Drabonové vydal hledat do oblasti Barberton Greenstone Belt v Jihoafrické republice. Planetka měla asi 40 až 60 kilometrů v průměru a na Zemi zapůsobila jako „hnojivová bomba“.
Bakterie a jiné jednobuněčné organismy zvané archea se právě díky této srážce měly dostat ke klíčovým živinám, jako je fosfor, železo a uhlík.
Urychlení vývoje života na planetě
Planetky jako S2 zpravidla vznikly v raném období Sluneční soustavy, a proto obsahovaly řadu látek, které se v pozemských horninách nevyskytují. Byly rovněž zdrojem aminokyselin, základních stavebních látek života.
Před dopadem planetky S2 byla Země vodním světem, z moře vyčnívaly jen části pevniny. Život na planetě představovaly pouze primitivní mikroorganismy. Po srážce došlo k mnoha změnám. Silou nárazu se planetka S2 a část zemského povrchu odpařily.
To vytvořilo hustý mrak kolem Země, z něhož začaly pršet kapky roztavených hornin. Díky tomu se na planetu ve velkém množství dostal fosfor. Energie doprovázející srážku ohřála podnebí, takže horní vrstva oceánu začala vřít, což vedlo k tomu, že se do ovzduší vypařila voda.
Dopad planetky zformoval rovněž vlnu tsunami, která oběhla planetu a rozervala mořské dno. Tím se na povrch dostala voda z mořských hlubin bohatá na železo, které bylo dalším zdrojem energie pro bakterie.
Drabonová a její tým se na základě těchto zjištění domnívají, že dopad planetky S2 napomohl počátečnímu rozvoji života na Zemi.