Sonda BepiColombo, společná mise Evropské a Japonské vesmírné agentury, dokončila jeden ze svých průletů kolem Merkuru. Následně zaslala snímky znázorňující krátery posetý povrch planety, kterou začne obíhat v roce 2026..
Ve čtvrtek se sonda přiblížila k Merkuru více než kdykoli předtím a zaslala ostré černobílé snímky nehostinného, skvrnitého povrchu planety při východu slunce. Sonda BepiColombo také poskytla vědcům první jasný pohled na jižní pól Merkuru.
Zachytila několik kráterů planety, včetně těch s neobvyklými prstenci. „Bylo to přesně to, co jsem doufal, že uvidím, ale v lepší kvalitě, než jsem očekával,“ uvedl vulkanolog z britské Open University David Rothery, který je členem vědeckého týmu mise BepiColombo.
Společná mise ESA a JAXA byla zahájena v roce 2018. Kolem Merkuru sonda začne obíhat v roce 2026, přibližně o rok později, než bylo původně plánováno. Zpoždění bylo způsobeno problémy s tryskami sondy.
Merkur je nejméně probádanou skalnatou planetou ve Sluneční soustavě. Vědci doufají, že pomocí mise BepiColombo, která zahrnuje dva orbitery (jeden zaměřený na samotnou planetu a druhý na sběr dat o okolním vesmírném prostředí), se jim podaří odhalit původ a vývoj planety studiem jejího složení, geologie a magnetického pole.
Merkuru je přitom obtížné dosáhnout, protože lety směrem ke Slunci způsobují vzhledem k silné gravitaci naší mateřské hvězdy zrychlení vesmírných lodí. Řada průletů kolem Země, Venuše a Merkuru pomáhá sondu BepiColombo zpomalit, než se nakonec usadí na Merkurově orbitě.
Čtvrteční průlet byl čtvrtým ze šesti plánovaných kolem Merkuru, přičemž sonda proletěla jen 166 kilometrů nad povrchem planety.
Snímky, které během těchto blízkých průletů posílá, jsou podle Rotheryho bonusem navíc. Obzvlášť ho zajímají prstencové kráterové baseny (velká kráterová struktura) Merkuru a to, zda mohou být spojeny se starodávnou vulkanickou aktivitou planety, která by podle něj mohla být dodnes mírně aktivní.
Sonda BepiColombo pořídila fotografie dvou prstencových basenů, Vivaldi a nově pojmenovaného Stoddarta. Jak přesně tyto prstence vznikly, zůstává stále záhadou.
Vědci i veřejnost se mají nač těšit. Do snímkování jsou totiž zatím zapojeny jen tři kamery. Výkonnější vědecké přístroje mise, včetně kamery s vyšším rozlišením a barevnými snímky, začnou pracovat až poté, co sonda vstoupí na oběžnou dráhu kolem Merkuru.
Pohled na jižní pól Merkuru je jen předzvěstí toho, co přijde, protože se očekává, že BepiColombo shromáždí lepší data z jižní polokoule, než to udělala americká sonda Messenger NASA, která byla v roce 2015 po jedenáctileté misi záměrně navedena k řízenému sebezničujícímu dopadu na planetu.
Merkur je plný tajemství. Má jádro, které je ve srovnání s jeho kamennou slupkou neobvykle velké. Na jeho povrchu se nachází vodní led, přestože je vystaven žáru Slunce a jeho atmosféra, tvořená kyslíkem, sodíkem, draslíkem či vodíkem, je extrémně řídká.
Planeta má své magnetické pole a je bohatá na těkavé prvky, jako je chlor, síra a draslík, o nichž se předpokládá, že by na planetách s vysokými teplotami rychle vyprchaly. To by mohlo naznačovat, že Merkur mohl vzniknout dále ve Sluneční soustavě, než kde se dnes nachází.
Po zbývajících průletech plánovaných na prosinec a leden stráví BepiColombo téměř dva roky kroužením kolem Slunce, než se na konci roku 2026 usadí na oběžné dráze kolem Merkuru.
FOTO: ESA