Diamanty, krystalická forma uhlíku, jsou jedněmi z nejtvrdších minerálů, které známe. Zároveň se v lidské kultuře staly symbolem luxusu, a to jak ty čiré, tak ty barevné. Cena takového růžového diamantu začíná na nižších milionech a stoupat může až do závratných výšin..
Zbarvení diamantů do růžova je dáno působením vysokých teplot a tlaku, kdy dochází k deformaci krystalové mřížky diamantu a vytlačení některých atomů uhlíku z jejich původních poloh. Jsou to tedy vlastně poškozené diamanty.
Devadesát procent veškerých zásob těchto nerostů pochází z jediného místa. Tím je důl Argyle na severu Austrálie, který sloužil až do roku 2020. Podle nového výzkumu jsou růžové diamanty památkou na zánik jednoho z dávných superkontinentů.
Vedoucím výzkumu byl geolog z Curtinovy university v australském Perthu Hugo Olierook. Podle něj a jeho týmu vznik růžových drahokamů souvisí se zánikem jednoho z prvních pozemských superkontinentů Neny.
To mimo jiné naznačuje možnost, že dávné kontinentální spoje mohou skrývat další tyto barevné drahokamy.
Diamanty, které se po dlouhá léta těžily v Argyle, vznikly hluboko pod zemí, v blízkosti stabilních kontinentálních kořenů. Právě geologické pochody poblíž dnešního severozápadního okraje Austrálie vytvořily tlak potřebný k zabarvení kdysi čirých drahokamů.
Koncem 80. let 20. století tým vedený Robertem Pidgeonem, dnes emeritním profesorem Curtinovy university, zjistil, že diamanty poseté sopečné horniny v Argyle vyvřely zhruba před 1,2 miliardy let. V tomto období existovalo jen málo zjevných tektonických spouštěčů explozivních erupcí, které by mohly vynést diamanty z hlubin Argylu. „Austrálie v té době byla lodí, která vesele plula oceány,“ řekl Olierook.
Pidgeon si však svojí prací nebyl jistý a vrtalo mu hlavou, zda vše nemohlo být trochu jinak. Erupce, při níž vznikl argyleský diamantový důl, prorazila dávné jezero, které změnilo následně změnilo složení hornin, což mohlo ovlivnit přesnost datování.
O těchto obavách se zmínil v náhodném rozhovoru na chodbách univerzity s dalším geologem Denisem Fougerousem, který poté s Olierookem sestavil tým, aby se na to podíval blíže.
Vědci vytvořili nový odhad stáří hornin v Argyle pomocí laserového paprsku, který byl tenčí než lidský vlas. Z jejich analýzy vyplývá, že k erupci došlo zhruba před 1,3 miliardy let – tedy asi 100 milionů let před odhadem doktora Pidgeona.
„Nové datum se shoduje s dobou, kdy se Nena začala štěpit a ztenčovat podél geologických švů,“ řekl Dr. Olierook. Toto ztenčení pravděpodobně napomohlo tomu, že magma s diamanty vystřelilo na povrch poblíž okraje dnešní severozápadní Austrálie.
Přesto některé otázky zůstávají. „Toto je jen poslední část příběhu,“ řekl geochemik z Carnegie Science ve Washingtonu Steve Shirey, který nebyl členem výzkumného týmu. Například si klade otázku, proč se vůbec nashromáždilo tolik uhlíku, aby se v Argyle vytvořilo takové množství diamantů.
Jeho kolega David Phillips z Melbournské univerzity, upozorňuje, že nové věkové rozmezí vzniku Argyle by se mohlo ještě zúžit. „Závěry této studie mohou být správné, ale podle mého názoru vše zůstává ještě otevřenou otázkou,“ řekl.
