Inkontinence je souhrnné označení pro únik moči či stolice. Postihuje muže i ženy, přesto u žen je výskyt nemoci o něco vyšší. Uvádí se, těmito problémy trpí v průběhu života až 40 % české populace.
Číslo je alarmující, nicméně pouze zlomek nemocných své problémy řeší. Na vině je často stud a nedostatek informací – mnoho pacientů se nachází v informačních vakuu, o nemoci se příliš nemluví, je zatížena silným společenským stigmatem.
Potíže se objevují postupně, během času se prohlubují, mnoho pacientů proto postupně omezuje své sociální kontakty a uzavírají se doma. Řešení přesto existuje. Jedním z nich je tzv. sakrální neuromodulace, zákrok, který má až 95% úspěšnost.
Stimulátor v těle pacienta vysílá elektrické impulzy a tím obnoví správné fungování vylučování. Lidé se tak mohou vrátit zpět do plnohodnotného života, do práce, ke koníčkům, sportu.
Zabiják sebevědomí
Inkontinence se projevuje nejen samovolným únikem moči či stolice, ale také problémy s vyprazdňováním. Pro močovou inkontinenci je charakteristická především hyperaktivita močového měchýře nebo naopak zadržování moči, které v některých případech vyžaduje cévkování.
Společenské stigma je v tomto případě ještě mnohem větší. Nejen že časté „odbíhání“ na toaletu narušuje každodenní fungování, někdy si nakonec pacienti nedojdou ani nakoupit, ale potíže to působí i v zaměstnání, o které mnohdy přijdou. Nemoc však současně zabíjí sebevědomí, společenský život i volný čas.
„Neviditelný“ strašák
Počet lidí, kteří mají zkušenost se samovolnými úniky, se zvyšuje s věkem. Mnoho případů je však i mezi mladšími pacienty, a zejména pacientkami – nemoc se mnohdy objeví po porodu. Tímto typem potíží trpí až 40 % české populace a převážně žen.
Inkontinence stolice trápí zhruba 3,5 % jedinců do 65 let, s vyšším věkem číslo narůstá.
A proč tak vysoké číslo? Nemoc „není vidět“, není život ohrožující a také se obvykle zhoršuje postupně. Svou roli hraje i stud, pacienti o nemoci nechtějí mluvit ani se svými nejbližšími, stydí se o ní říct i lékaři a raději menší projevy přehlíží.
Na počátku potíží často stojí operace jiného problému, která naruší nervy v oblasti pánevního dna, dále poporodní poranění, poúrazové stavy, při kterých dojde k poranění míchy či mozku, někdy i jiná vážná onemocnění, jako jsou roztroušená skleróza či mozková mrtvice.
Co dělat?
K první pomoci v těchto případech patří inkontinenční pomůcky jako například inkontinenční prádlo, pleny, vložky a tampony, ale i podložky používané při spánku. Pomoci mohou také cviky na posílení pánevního dna, dostupné jsou i léky, které snižují aktivitu močového měchýře.
Moderní metodou, která léčí závažnější případy problémů způsobené postižením nervů, je implantace neurostimulátoru, který obnoví normální fungování vylučování. Malý stimulátor se vkládá přímo do těla, nastavení frekvence lze upravovat tak, aby se dosáhlo co nejlepších výsledků.
„Metoda sakrální neuromodulace je vysoce efektivní, zároveň i maximálně šetrnou metodou, která dokáže pacienta zbavit obtíží až o 95 %. Provádí se ve dvou krocích, nejprve je elektroda implantována tzv.
„na zkoušku“, po dobu čtrnácti dnů se zkouší účinnost terapie i nastavení stimulace, v této fázi je ovládána externím stimulátorem,“ popisuje MUDr. Julius Örhalmi, Ph.D., FASCRS, MBA z Nemocnice Hořovice.
„Ve druhé fázi je implantován dlouhodobý stimulátor do oblasti nad kostrčí ‚natrvalo’. Zákrok je však vratný, pokud by například příčiny inkontinence postupem času vymizely, je možné přístroj snadno vyjmout.“.