Včera v 17:12 SELČ vynesla raketa Falcon 9 z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě evropskou sondu Euclid. Jejím cílem je odhalit povahu dvou záhadných složek našeho vesmíru: temné hmoty a temné energie, a pomoci nám odpovědět na základní otázku: Z čeho se skládá vesmír?.
Po startu a oddělení od rakety potvrdilo Evropské středisko kosmických operací ESA (ESOC) v německém Darmstadtu v 17:57 SELČ získání signálu z družice Euclid prostřednictvím pozemní stanice New Norcia v Austrálii.
„Úspěšný start družice Euclid znamená začátek nového vědeckého úsilí, které nám pomůže zodpovědět jednu z nejzávažnějších otázek moderní vědy,“ říká generální ředitel ESA Josef Aschbacher.
Euclid bude pozorovat miliardy galaxií do vzdálenosti 10 miliard světelných let a vytvoří největší a nejpřesnější 3D mapu vesmíru, přičemž jedním z jejích rozměrů bude čas. Tato podrobná mapa tvaru, polohy a pohybu galaxií by měla pomoci odhalit, jak je hmota v kosmu rozložena a jak se rozpínání vesmíru vyvíjelo v průběhu kosmické historie, což astronomům umožní odvodit vlastnosti temné energie a temné hmoty.
Pro dosažení svého ambiciózního vědeckého cíle je Euclid vybaven 1,2m reflexním dalekohledem a dvěma inovativními vědeckými přístroji: VIS, který pořizuje velmi ostré snímky galaxií, a NISP, který dokáže analyzovat infračervené světlo galaxií podle vlnové délky a přesně tak určit jejich vzdálenost.
Sonda a komunikace budou řízeny z ESOC. Aby bylo možné zvládnout obrovské množství dat, které bude Euclid získávat, byla modernizována síť antén ESA Estrack pro hluboký vesmír. Tato data bude analyzovat konsorcium Euclid – skupina více než 2 000 vědců z více než 300 institucí z Evropy, USA, Kanady a Japonska.
V následujících čtyřech týdnech se Euclid vydá směrem k Lagrangeovu bodu 2, rovnovážnému bodu soustavy Slunce-Země, který se nachází 1,5 milionu km od Země (přibližně čtyřnásobek vzdálenosti Země-Měsíc) ve směru opačném než Slunce.
Tam bude Euclid vmanévrován na oběžnou dráhu kolem tohoto bodu a řídící mise zahájí činnosti k ověření všech funkcí sondy, kontrole dalekohledu a nakonec zapnutí vědeckých přístrojů.
Vědci a inženýři se poté budou věnovat intenzivní dvouměsíční fázi testování a kalibrace vědeckých přístrojů a přípravě na rutinní pozorování. Následná mise by měla trvat šest let.
