Z pohledu vesmírných rozměrů to jsou nepatrné objekty. Trénovaný člověk by je po jejich rovníku zvládl obejít za jediný den. Přesto jsou to tělesa děsivá, která dokážou celé hvězdné soustavy rozemlít na prach.

Ano, řeč je o neutronových hvězdách. .

Na noční obloze vypadají hvězdy jedna jako druhá. Při bližším ohledání se však mezi sebou výrazně liší. Je to dáno jak tím, co dostaly do vínku při svém vzniku, tak tím, v jakém životním stadiu se zrovna nacházejí.

Nejpočetnějším typem hvězd jsou červení trpaslíci, relativně malé a chladné hvězdy, které tvoří 75 procent všech hvězdných těles v naší Galaxii. Ti si v klidu spalují svůj vodík, a až jim jednou palivo dojde, nic velkého se nestane, prostě jen vyhasnou.

Na straně druhé existují gigantické hvězdy, mnohonásobně větší než naše Slunce, které vyčerpání svého vnitřního paliva dají okolnímu vesmíru důrazně najevo. Třeba tím, že se promění v supernovu a následně se zhroutí do černé díry či se smrští do podoby neutronové hvězdy.

Když neutronová hvězda vzniká, dochází v ní k takovým fyzikálním procesům, které jsou jen obtížně představitelné. Drtivý tlak vtlačí elektrony vyskytující se dosud v orbitalech atomových obalů do atomového jádra.

Tím pádem se protony uvnitř jader promění na neutrony, které poté tvoří materiál jádra hvězdy. Hvězda sama je maličká, její průměr se pohybuje mezi deseti a třiceti kilometry. Oč je menší, o to je těžší a hustší. Hmota z ní o velikosti kostky cukru může vážit až miliardu pozemských tun.

To, že v závěrečných fázích své existence mohou být některé hvězdy složené jen z neutronů, předpověděli už v roce 1933 švýcarský fyzik Fritz Zwickey a jeho německý kolega Walter Baad. Prognóza byla naplněna po 34 letech, v roce 1967, když první neutronovou hvězdu detekovala severoirská astrofyzička Jocelyn Bellová Burnellová.

Jednalo se o pulzar, tedy rychle rotující neutronovou hvězdu vyzařující elektromagnetické záření. Mimochodem, když byly nalezeny první pulzary, z nichž některé zvládnou jednu otočku v řádech milisekund, někteří astronomové nad tímto neobvyklým projevem uvažovali, zda se nejedná o mimozemskou civilizaci.

Hustota neutronových hvězd je taková, že gravitace na nich je miliardkrát větší než na Zemi. Jejich tvář je odlišná od světů, které známe v našem okolí. Nevelkou kouli sice obklopuje atmosféra, ale ta sahá nanejvýš do výšky jednoho metru.

Překvapením byl loňský objev vědců ze Southamptonské univerzity, kteří zjistili, že na neutronových hvězdách mohou být pohoří. „Vzhledem ke zdrcující gravitaci jsou však nepatrná a dosahují výšky zlomků milimetrů,“ konstatuje astrofyzik Fabian Gittins, který výzkum vedl.

To mimo jiné znamená, že gravitační vlny, které neutronové hvězdy vysílají, jsou jen obtížně detekovatelné.

Vzhledem k fyzikálním vlastnostem těchto těles se je lidem jen těžko podaří prozkoumat zblízka. Avšak určitou představu, co by mohlo být uvnitř neutronových hvězd, věda přece jen má. Teoretické modely ukazují, že pod tenoučkou atmosférou obklopenou velmi silným magnetickým polem se nachází hvězdná kůra, tvořená ionty a elektrony.

Hlubší vrstvy by pak měly být královstvím supratekutých neutronů, přičemž se nedá vyloučit, že se zde nacházejí i jiné dosud neznámé částice či látky.

Při srážkách dvou neutronových hvězd vznikají těžké prvky, takže třeba materiál na zlaté či stříbrné šperky se zrodil právě při takové kataklyzmatické události. Zlato, stříbro a další podobné kovy jistě na Zemi najdou své využití. Avšak od jejich výrobců je dobré držet se co nejdál.