Druhou největší planetu Sluneční soustavy si snad ani nelze představit bez jeho ozdoby v podobě prstenců. Tento šperk je přitom jen dočasný. Vznikl teprve před 160 miliony lety a za nějakých 100 000 000 let zase kvůli srážkám s mikrometeority zcela zmizí..
Od roku 2004 do roku 2017 dělala Saturnu společnost sonda NASA Cassini. Ta o žluté planetě, která se ovšem zblízka jeví jako modrá, přinesla řadu cenných poznatků. A byť Cassini je už v křemíkovém nebi, v roce 2017 zanikla po průletu prstenci řízeným pádem v Saturnově atmosféře, nasbírala tolik dat, že je vědci zpracovávají ještě dnes.
Tato data nyní odpovídají na otázku, kde se Saturnovy prstence vlastně vzaly. Vše napovídá tomu, že před 160 miliony lety Saturnovy slapové síly rozdrtily jeden z měsíců, který se k planetě přiblížil příliš blízko.
Vzniklé úlomky pak vytvořily charakteristický Saturnův klenot. Hypotetický ztracený měsíc dostal jméno Chrysalis.
Vědecký tým, který otázku zkoumal, si původně kladl za cíl vysvětlit, proč je Saturn nakloněn ke své ose přibližně o 27 stupňů. Teoretické modely naznačovaly, že tento sklon je pravděpodobně způsoben tím, že Saturn je uvězněn v gravitační rezonanci s Neptunem.
Jakmile mise Cassini získala řadu dosud neznámých informací, od vnitřního složení Saturnu až po dynamiku 83 měsíců planety, původní vysvětlení se rozpadlo. Nové detaily naznačovaly, že se Saturn v určitém okamžiku v minulosti dostal mimo dosah Neptunu.
To vedlo vědce k hledání jiných událostí, které náklon mohly způsobit. Scénář ztraceného měsíce poskytl nečekaně přesnou shodu s údaji.
„Zjistili jsme, že musíme navrhnout další satelit a pak se ho zase zbavit,“ řekl šéf týmu planetární odborník Jack Wisdom, který působí na Massachusettském technologickém institutu (MIT).
Wisdom a jeho kolegové provedli simulace, aby určili vlastnosti hypotetického měsíce. Ty naznačily, že před 100 až 200 miliony lety se Chrysalis dostal do chaotické orbitální zóny a zažil řadu blízkých setkání se Saturnovými měsíci Iapetus a Titan.
Nakonec se příliš přiblížil k Saturnu a toto dramatické setkání roztrhalo měsíc na kusy. Památkou na tuto událost jsou prstence.
Ztráta měsíce Chrysalis by vysvětlila dnešní sklon Saturnu a jeho prstenců. Odpovídalo by to také měřením chemických vlastností prstenců, které je datují do stáří asi 100 milionů let, ale které někteří odborníci odmítali, protože nebylo jasné, jak by se prstence mohly zhmotnit tak pozdě v historii planety. „Myslím, že jsme poskytli docela přesvědčivý argument,“ řekl Wisdom.
Simulace napovídají, že podobný osud jako hypotetický Chrysalis čekají i další měsíce ve Sluneční soustavě. V budoucnosti bude takto rozdrcen Marsův Phobos a Neptunův Triton. Dá se očekávat, že i v těchto případech budou výsledkem řádění slapových sil prstence kolem planet.