S objevy pocházejícími z Marsu se v poslední době roztrhl pověstný pytel. A přitom je jeden zajímavější než druhý. Čím dál více se tak blížíme odpovědi, zda je, či byl na čtvrté planetě naší sluneční soustavy někdy život..
Na většině svého povrchu připomíná Mars některou z pozemských pouští. Výjimku tvoří polární oblasti pokryté vodním či suchým ledem. Na první pohled by se mohlo zdát, že takové prostředí, kde vládnou nízký tlak, nízké teploty či minimální vlhkost, nemůže životu přát. Jenže, zdá se, že to není tak jednoduché…
Ne, život na Marsu nebyl objeven a zdaleka není jisté, zda tomu tak někdy v budoucnu bude. Možná, že jedinými organismy, které se kdy na Marsu objeví, budou bakterie, které ze Země přivezly ne zcela sterilizované sondy.
Ale výzkumy z posledních let ukazují, že status vyprahlé planety plné písku Marsu úplně nepřísluší.
Vozítko Curiosity se pohybuje v oblasti Galeova kráteru. Ten vznikl zhruba v době před 3,5 miliardami let, a dodnes tak nabízí pohled do geologické minulosti Marsu. Právě zde, v hloubce 5 centimetrů, rover nalezl organické molekuly.
Ty obsahovaly síru a uhlík. „Možnost, že se během budoucích misích najdou známky dávného života, pokud tam život byl, se tím zvýšila,“ řekl Ashwin Vasavada z Laboratoře proudového pohonu (JPL) amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).
Robot na povrchu Marsu se v tomto ohledu jistě nemýlí. Curiosity totiž disponuje analyzátorem půdních vzorků SAM, který pomocí miniaturní pece ohřeje vzorky na teplotu 500 °C. Přitom dojde právě k uvolnění organických látek. Curiosity už takové látky, tentokrát na bázi chloru, našlo již v roce 2013.
Rover také potvrdil kolísající hodnoty metanu v atmosféře Marsu. Na severní polokouli se obsah metanu v tenké místní atmosféře zvyšuje v pozdním létě a na podzim, naopak s nástupem zimy klesá. Metan nepatří mezi stabilní sloučeniny a ultrafialové záření, kterému na Marsu v pronikání k povrchu nebrání žádná ozónová vrstva, jej záhy zničí. To znamená, že musí být odněkud doplňován.
„Ačkoliv ani samotné organické látky, ani metan apriori neznamenají existenci života, důsledky pro astrobiologii mohou být potenciálně obrovské,“ podotkl planetolog Michael Mumma z NASA. Metan na Zemi produkují živé organismy, jeho zvláště velkým „výrobcem“ je říhající skot, vznikat ale může i během geologických aktivit, například při tavení magmatu.
Okolo geologické aktivity Marsu panují nejasnosti, i když jisté indicie (např. zvláštní otvory v povrchu planety) naznačují, že slabě aktivní stále je. Existence metanu na Marsu je však stále záhadou. „Byť předpokládáme, že je nejspíše abiotického původu, nelze zcela vyloučit ani to, že by jej produkovaly mikroorganismy,“ říká další pracovník NASA Christopher Webster.
Inu tak, jakmile byť sebebláznivější hypotéza není zcela vyloučena, je třeba s ní počítat.
Vzhledem ke své výbavě je Curiosity schopno mnoha složitých měření. Z nedávných výzkumů provedených v Galeově kráteru vyplývá, že pod povrchem rudé planety je voda v kapalném skupenství. Ještě před pár lety se přitom vědci domnívali, že na planetě je pouze led či pára.
Její klima je příliš chladné a tlak příliš nízký, aby zde mohla být tekutá voda bez jakýchkoliv příměsí.
Že kdysi na Marsu tekla voda, potvrdily už rovery Spirit a Opportunity. Podle výsledků před časem publikovaného výzkumu obsahoval praoceán na Marsu větší množství vody než současný pozemský Severní ledový oceán a v poměru k povrchu planety pokrýval stejnou část Marsu jako Atlantický oceán na Zemi.
Avšak to, že by na Marsu mohla téct voda v kapalném stavu i v současnosti, se zas tolik nečekalo. Napomáhá tomu fakt, že půda na Marsu je navlhčena kapalným roztokem chloridu sodného. Právě přítomnost soli významně snižuje bod tuhnutí vody.
Při smíchání s chloristanem vápenatým totiž může kapalná voda existovat i v teplotách okolo minus 70 stupňů Celsia.
Poslední čerstvý objev z Marsu se rovněž týká vody. Tentokrát ho však nemá na svědomí žádný z amerických roverů, ale evropská družice Mars Express. Ta rudou planetu obíhá od roku 2003 a přinesla již řadu cenných informací.
Mimo jiné detekovala na pólech Marsu vodní led či změřila hmotnost měsíce Phobos. Kromě toho pomáhala při výzkumu i americkým robotům, kteří přistáli přímo na povrchu Marsu.
Na základě dat získaných sondou Mars Express italští vědci došli k závěru, že pod povrchem planety se s vysokou pravděpodobností leží solné jezero. To by se mělo nacházet pod vrstvou ledu na jižním pólu planety, asi 1,5 kilometru pod povrchem.
Šířku jezera badatelé odhadli na 20 kilometrů, jeho hloubka zatím není zcela jasná. K objevu dopomohl radar MARSIS, který je součástí vybavení sondy Mars Express. „Odrazy z míst pod povrchem byly silnější než z povrchu.
To nám naznačuje přítomnost vody,“ podotkl šéf vědeckého týmu, který jezero objevil, Roberto Orosei.
Teploty a tlak na Marsu umožňují, aby se na jeho povrchu udržela kapalná voda jen v silném solném roztoku. Objevené jezero bude pravděpodobně také velmi slané, ale ze Země známe mikroorganismy, které se podobnému prostředí dokázaly přizpůsobit.
„Myslím, že je to první kandidát na místo, kde je život schopen vydržet,“ myslí si Roberto Orosei.
Objev jezera, podobně jako objev organickým molekul, automaticky neznamená, že by na Marsu musely žít nějaké organismy. „Nejsme blíž k tomu, abychom našli na Marsu život,“ upozornil Manish Patel z anglické Open University. Ale podle jeho slov to vědcům pomohlo ukázat, kde na Marsu mají hledat.
Badatelé předpokládají, že pod povrchem Marsu bude podobných útvarů ještě více.