Jasoň dymnivkový je kriticky ohrožený lesní motýl chráněný naší i mezinárodní legislativou. Dříve běžný druh vymřel v Čechách, na Moravě přežívá na pár posledních místech. Nejvíce jasoňů u nás donedávna žilo v Milovickém lese pod Pálavou.

Dnes tu motýl vymírá. Důvodem je nevhodné hospodaření, především těžba dřeva, následné frézování pasek a přezvěření zdejší obory. Ta je přitom součástí chráněné krajinné oblasti Pálava. Vlastní ji stát, jehož zákony jasoně chrání, spravuje ji státní podnik Lesy České republiky..

„Nedávno tu žily tisíce jasoňů. Dnes zbývají poslední kusy v jedné malé kolonii,“ říká Lukáš Čížek z Biologického centra Akademie věd. „Milovický les byl donedávna na motýly mimořádně bohatý. Dnes tu potkáte hlavně pár nenáročných druhů.

Pokles je velmi rychlý, jeho příčiny jsou zjevné. Navíc k němu dochází v chráněném území,“ dodává Lukáš Čížek.

Jasoň tak zřejmě bude následovat osud dalších zákonem chráněných motýlů, kteří z Milovického lesa v „péči“ státních lesníků už zmizeli, například okáče jílkového a hnědáska osikového.

Podle Martina Škorpíka z České společnosti entomologické jde bohužel o typickou ukázku neochoty státního podniku brát ohled na přírodní bohatství svěřených lesů. „Milovický les je suchý, stromy jsou většinou křivé a tenké, následné zalesňování je drahé.

Drahé je i frézování, které na pasekách zničí veškerou vegetaci a jasoně spolehlivě zlikviduje,“ kritizuje Martin Škorpík. Přitom by podle něj stačilo mírně změnit přístup. „Jasoňům vyhovuje výmladkové hospodaření, kdy se stromy nechají obrazit z pařezů.

Tak se tu hospodařilo tisíce let. A bylo by to i ekonomičtější, ušetří se za výsadby a ještě naroste více dřeva. Ochrana přírody se právě tohle snaží dlouho marně prosadit. Lesníci, bohužel, odmítají jakoukoli změnu zaběhaných postupů.

I v chráněných územích, v lesích, které patří státu, ochranáři často tahají za kratší konec,“ dodává Škorpík.

Podobně necitlivé je hospodaření státních Lesů v mnoha dalších přírodně cenných lokalitách, například v jihomoravských lužních lesích, které dlouhodobě devastují masivní těžby dřeva. Národní přírodní památku Hodonínská Dúbrava chtějí státní lesníci dokonce stříkat jedy z letadel.

Jde přitom o poslední místo, kde u nás dosud přežívá zákonem chráněný motýl okáč jílkový. Podobná místa s nejcitlivějšími druhy motýlů současně fungují jako obří přírodní „továrny na opylovače“, kteří dnes z naší přírody mizí závratným tempem a které potřebují nejen zemědělci a sadaři, ale i my ostatní. Kde jinde už podporovat přírodu než v chráněných územích, která vlastní stát?!

„Situace, kdy státní podnik na státní půdě systematicky likviduje živočichy, které zákony stejného státu výslovně chrání, je dost zvláštní,“ upozorňuje David Storch z České společnosti pro ekologii. „Naši předkové v krajině hospodařili tisíce let, a jasoňů i jiných bezobratlých tu bylo dost.

Problém přitom není v tom, že bychom nevěděli, jak hospodařit, aby jasoň přežil. Jenže státní lesy pokračují v nevhodném způsobu hospodaření, bez ohledu na přírodu,“ dodává ještě.