Žít v 17. století nebyl žádný med. Značnou část jeho první poloviny zabrala třicetiletá válka, náboženské nesváry byly na denním pořádku, do toho řádila inkvizice a řada lidí končila na hranici v plamenech.
A aby toho nebylo málo, tu a tam kontinent obešla morová epidemie. Do této doby přichází v roce 1643 v rodině Newtonů v anglické osadě Woolsthorpe na svět malý Isaac..
Jeho otec byl v té době již mrtvý a matka nemohla tušit, že její malý synáček ovlivní lidstvo tak, jako málokdo jiný. Isaac později proslul nejen jako vědec, ale i jako teolog či alchymista. Zvláště jeho dílo Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica je dodnes vnímáno jako jedna z nejzásadnějších prací v dějinách vědy. Newton otevřel nové, dosud netušené obzory ve fyzice, matematice i astronomii.
Zdálo se, že Newtonovi bude předurčena dráha statkáře, ale o zemědělství příliš velký zájem neprojevoval. Ani ve škole nijak nevynikal, spíše se držel v ústraní. Někteří badatelé nadhodili myšlenku, že možná trpěl Aspergerovým syndromem.
Jeho nejoblíbenější činností v dětství bylo vytváření nejrůznějších mechanických hraček.
Díky svému slušnému sociálnímu původu Isaac mohl vystudovat univerzitu. Zde se ještě z velké části jako východisko pro poznání považovalo dílo Aristetolovo, avšak Newtona více zaujala moderní díla Galileova nebo Descartova.
Roku 1665 dosáhl titulu bakaláře, záhy však jeho univerzita v Cambridgi musela být kvůli morové epidemii uzavřena. Newtonovy kroky tak zamířily domů.
Legenda praví, že jednoho krásného dne Newton odpočíval pod jabloní, když tu jedno přezrálé jablko opustilo svůj strom a spadlo mladému vědci na hlavu. V tu chvíli Newton měl přijít na principy gravitace.
Jak to tak bývá, legendy si postupem času začnou žít vlastním životem. Nicméně, tato není tak úplně vymyšlená. Na Newtonově rodném statku jabloně skutečně rostly a s přicházejícím pozdním létem z nich jejich plody padaly.
Když to Newton pozoroval, napadlo ho, jaká síla stojí za tím, že jablka míří přímo k zemi. Tak si otevřel cestu k objevu gravitační síly.
Vzhledem k tomu, že Newton znal Keplerovo dílo, na základě jeho analýzy pohybu Měsíce kolem Země mohl zformulovat gravitační zákon. Klasická fyzika tak získala velmi důležitý pilíř, když do svých znalostí přidala zjištění, že působení mezi tělesy je vyjadřováno gravitační přitažlivou silou.
Gravitace svým působením drží pohromadě i celé galaxie, tak daleko však tehdy Newton ještě nemohl uvažovat. Ovšem jak gravitace působí v kvantovém světě, na to věda hledá odpověď dodnes.
Jenže u gravitace Newton zdaleka neskončil. Kromě toho, že se vrátil na univerzitu v Cambridgi, kde se stal učitelem, bádal i nadále. Pro fyziku jsou důležité jeho zákony týkající se pohybu, tedy zákon setrvačnosti, zákon síly a zákon akce a reakce.
Právě tyto výsledky své práce publikoval ve zmíněné knize Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, která vyšla v roce 1687.
Newtonovy schopnosti se projevily i ve studiu dalšího z fyzikálních oborů optiky. Zjistil, že světlo se skládá z barevného spektra a kromě řady dalších objevů sestrojil i první zrcadlový dalekohled, který se obzvlášť hodil pro astronomická pozorování.
Tento vynález mu otevřel cestu k členství v prestižní Královské společnosti, jejímž členem se stal v roce 1672. O 31 let později se stal i jejím předsedou.
Kapitolou samou o sobě je pak Newtonův spor s německým matematikem Liebnitzem, kdo první objevil matematickou derivaci. Konflikt trval léta a oba badatelé se nikdy nedokázali smířit, natož se dohodnout.
Z historických pramenů vyplývá, že derivaci nebo též kalkulus objevil první Newton. Liebnitz však na ní přišel nezávisle na něm a svůj objev jako první publikoval.
Vědě a teologii zasvětil Newton celý svůj život. Nikdy se neoženil. Když mu bylo 51 let, psychicky se zhroutil. Vliv na to možná měla přepracovanost a intelektuální vypětí. Ale možná svou roli sehrála Newtonova záliba v alchymii.
Chemikálie totiž testoval vlastním jazykem a častokrát se nadýchal výparů ze rtuti. Nakonec se však dožil požehnaného věku 84 let, zemřel v roce 1727 jako poslanec britského parlamentu a byl mu vystrojen státní pohřeb.