Symbol vlastizrady a kolaborace, to je norský politik Vidkun Quisling. Snad jen Čech Emanuel Moravec byl k nacistickému režimu nebo přímo k Adolfovi Hitlerovi servilní tak jako on. Quisling reprezentoval směs rasismu, naivity, antibolševismus a především zmiňovanou kolaboraci.
„Ve všech svých myšlenkách jsem byl veden dvěma principy: láskou k Norsku a láskou k norskému lidu,“ prohlásil ve své osmihodinové řeči před soudním tribunálem, který jej po válce soudil. Právě před 77 lety, 1. února 1942, se tento muž stal norským premiérem..
Quisling se narodil 18. července 1887 v rodině protestantského pastora. Už od mala měl problém s navazováním sociálních kontaktů, nicméně jako student vynikal. Na střední škole byl vždy premiantem a měl téměř až neuvěřitelné paměťové schopnosti.
Spolužáci ho považovali za geniálního matematika, ale vynikal i svými znalostmi z historie, filozofie a teologie.
Maturoval v roce 1905. Mohl se stát lékařem, pastorem, vědcem nebo vojákem. Právě v roce Quislingovy maturity získalo Norsko nezávislost, do té doby bylo součástí Švédska. Zemi zaplavilo vlastenecké nadšení a Quisling se rozhodl vstoupit do armády.
Poté, co absolvoval vysokou školu, stal se nadějný důstojník členem norského generálního štábu.
V roce 1918 se stává norským přidělencem v sovětském Rusku a široké pláně Rusi jej zaujmou. Právě z Ruska pochází i jeho žena, o 13 let mladší Maria Pasakovová. Z Ruska si však Quisling přiveze ještě něco:
obdiv k bolševickému režimu a komunistické smýšlení. Kvůli jeho příklonu k extrémismu se s ním norský generální štáb rozloučil.
Postupně se jeho náhled na svět začal měnit. V roce 1931 se stal ministrem obrany v pravicové agrární vládě. Jako demokratickému politikovi se mu nedařilo, za svá rozhodnutí sklízel kritiku zprava i zleva.
V té době stále více a více obdivoval režim tvrdé ruky, který v roce 1933 zavládl v Německu.
V květnu 1933 založil Quisling stranu Nasjonal Samling (Národní jednota), která kopírovala Hitlerovu NSDAP. V norské společnosti proslulé svou svobodomyslností však velkou podporu nezískal. Ve volbách získal pouhá dvě procenta hlasů, nicméně Hitler věděl, že v Norsku má spojence.
V roce 1939 začala 2. světová válka, když si Německo a SSSR rozdělili Polsko. Na západě se vedla tzv. podivná válka, kde Němci na jedné a Britové s Francouzi na straně druhé na sebe vykukovali skrze válečná opevnění.
Pozornost generálních štábů se upnula na sever, šlo především o strategickou severní cestu, odkud se ze Švédska do Německa dovážela železná ruda.
V dubnu 1940 se z Norska stalo bojiště. Němci se vylodili v Oslu. Zatímco norská a britská armáda se Wehrmachtu postavila, Quisling mu podával pomocnou ruku. A to přesto, že se ho Hitler ani neobtěžoval o chystané invazi informovat.
Přesto Quisling invaze využil. Vtrhl toho dne do rozhlasu a prohlásil, že se ujímá vlády. Nebylo to nic jiného než státní převrat a rána do zad norské armádě. Jeho projev šokoval nejen Nory, ale i samotné Němce.
Nakonec však Hitler z Berlína rozhodl: „Quisling dostane naši podporu.“.
Quisling se stal premiérem, jenže nacisté jeho vládu už po šesti dnech rozpustili. Přesto byl tento bývalý nadějný matematik připraven Hitlerovi jakkoliv asistovat. Vedlo jej k tomu především přesvědčení o nadřazenosti nordické rasy a sny o árijské říši.
V roce 1942 se Quisling stal znovu premiérem, rozhodovací pravomoci však žádné neměl a byl jen ve vleku nacistů. Zůstal jim ovšem věrný až do hořkého konce.
Bilance jeho vlády čítala 900 deportovaných norských Židů, 500 popravených občanů, 700 studentů odvlečených do Německa. V koncentračních táborech bylo vězněno asi 40 000 Norů. Hned 9. května 1945, tedy den po německé kapitulaci, byl Vidkun Quiskling zatčen a obviněn z vlastizrady.
Byl shledán vinným a 10. září odsouzen k trestu smrti. 24. října 1945 byl rozsudek na hradbách pevnosti Akershus za přítomnosti veřejnosti vykonán.
