V Německu byla nalezena kostra středověké ženy, která vytvářela posvátné texty a která byla zapojena do rozsáhlé globální obchodní sítě, jež se šířila z dolů v Afghánistánu až k její německé komunitě..

Kostra ženy byla objevena na místě ženského kláštera, který existoval od 10. století až do jeho zničení požárem ve 14. století. Z historických záznamů vyplývá, že zde pobývalo 14 jeptišek.

Průzkum prokázal, že žena zemřela mezi lety 1000 a 1200, byla ve věku od 45 do 60 let a neměla žádné příznaky nemoci či traumatu. Pozoruhodným zjištěním však bylo, že měla ve své čelisti stopy po extrémně vzácném a drahém pigmentu – lapisu lazuli.

Prášková forma kamene lapisu lazuli, také nazývaný jako ultramarín, byla ve středověku používána k vytváření rukopisů a náboženských i světských textů. Údajně drahý kámen používali pouze nejkvalifikovanější, mimořádně zruční, písaři a malíři.

Ultramarín je cennější než zlato a jeho největší ložiska se nacházejí v Afghánistánu, v Chile či v Rusku.

Modrý pigment byl nalezen vědeckým týmem z německého Max Planckova institutu pro vědu o lidské historii a týmem z britské univerzity v Yorku. Drobné modré částice lapisu lazuli byly nalezeny na více místech v ženině čelisti, což znamená, že se do zubů dostávaly až po určité době.

Jakým způsobem se však pigment dostal do zubů? Podle badatelů žena při malování olizovala konec štětce, aby docílila větší preciznosti při své práci. S nálezem vyvstávají na povrch další otázky o roli žen ve středověké Evropě.

O ženách, produkujících posvátné texty, není mnoho zmínek, ale z nálezu vyplývá, že jejich písařské aktivity byly dosti rozšířené.

Pro středověk platilo, že umělec zůstával v anonymitě, což bylo jeho gestem pokory. „Zde máme přímý důkaz o ženách, nejen o malování, ale o malování s velmi vzácným a drahým pigmentem a na velmi mimořádném místě,“ řekla antropoložka Christina Warinnerová. „Bez použití těchto technik by příběh této ženy zůstal navždy skrytý.“.