Při pohledu na koťátko či štěňátko nás přepadne nutkavá touha se s rozkošnými tvory pomazlit a sevřít je pevně v náručí. Proč ale máme tendenci umačkat v objetí vše roztomilé?
Vědci z Kalifornské univerzity v Riverside se rozhodli zjistit, co se děje v mozku člověka, který spatří cokoli roztomilého. Proces definovali jako touhu „rozdrtit“ roztomilé věci, aniž by však měl člověk nutkání jim ublížit.
Výzkumu se zúčastnilo 54 jedinců ve věku 18-40 let – 20 mužů a 34 žen. Dobrovolníci byli napojeni na speciální zařízení, které jim měřilo elektrické signály v mozkových neuronech. Účastníci si prohlíželi fotografie dětí a mláďat, ale i jejich dospělé verze, které již působily méně roztomile.
Dalším krokem bylo vyplnění dotazníků, kde měli účastníci popsat, co cítí při pohledu na fotografie a v jak velké intenzitě.
Roztomilá agrese by měla podle vědců napomoci s emocionálními reakcemi při setkání s něčím rozkošným a k docílení zvýšené potřeby péče.
Vědci doufají, že v budoucnu by jejich práce mohla pokračovat výzkumem toho, jak duševní poruchy ovlivňují individuální zkušenosti s rozkoší. Zajímavými subjekty pro testování by byly matky s poporodní depresí, dále pak lidé, kteří nemají empatické cítění.
Studii předcházel výzkum psychologů z Yale v roce 2015, který dospěl k závěru, že pokud se díváme na fotografie roztomilých tvorů, pak to v nás vyvolává agresivní reakce, a čím roztomilejší tvor je, tím je reakce agresivnější.
