Podle kosterních nálezů mořské želvy obývají svět už 110 miliónů let. Obývaly tedy svět už v době dinosaurů. Jenže člověk se zasadil o jejich značný úbytek. To se podle celosvětové studie v posledních dekádách daří alespoň trochu měnit..

Foto: kareta obrovská (Chelonia mydas)/Wikipedia

Ekolog Antonio Mazaris z Aristotelovy univerzity v Soluni spolu s týmem vědců z celého světa přinesl povzbuzující výsledky ochrany mořských želv. Ta intenzivně probíhá posledních 70 let a populace mořských želv se začaly zvyšovat.

Výzkum se zaměřil na veřejně dostupné záznamy želvích hnízdišť na celém světě. Vědci využívali záznamy o jednotlivých druzích vedené 6 až 47 let zpátky.  Ze 17 zkoumaných oblastí došlo k nárůstu populace ve 12 z nich.

V mnoha oblastech navíc přibývají želvy každým rokem o něco více. Velmi povzbudivým závěrem je, že dokonce i malé populace se díky pečlivé ochraně dokážou obnovit.

Ochrana má smysl

Ukázkový příklad, že ochrana se vyplácí a kritický stav je možné vylepšit, vědci objevili na skupině ostrůvků French Frigate Shoals u Havaje. Tato oblast je chráněna i třeba díky výskytu tuleňů havajských (Monachus schauinslandi), kteří jsou místním endemitem a jediným druhem tuleně žijícího v tropických vodách.

Oblast je pod ochranou od roku 1973 a v té době zde žilo jen asi 200 jedinců druhu kareta obrovská (Chelonia mydas). V roce 2012 se zde vyskytoval již desetinásobek těchto až 200 kilogramových, býložravých želv.

Co želvy ohrožuje?

Dospělý jedinci žijící na volném moři prakticky nemají žádného přirozeného predátora. Ohrožovány jsou však lidským působením, které má za důsledek znečištění oceánů a také rybolovem. Zejména v oblastech, kde je lov ryb intenzivní mohou želvy uvíznout v sítích.

„Moře je plné sítí, které mají i desítky kilometrů a rybáři je táhnou za loděmi. Do nich se nechytají jen ryby, ale i ostatní živočichové jako želvy nebo delfíni,“ upozorňuje Hana Svobodová ze ZOO Hodonín.

Želvy ale dýchají plícemi a pro nádech se musí vynořit nad hladinu. Když se zamotají do rybářských sítí, často utonou. Z dospělých jedinců jsou nejvíce ohrožené samice, které se uchylují na pláže, aby zde nakladly vejce.

„Životní cyklus želv je typický tím, že se vrací na místo, na kterém se vylíhly, a to asi za 15 až 35 let, kdy jsou dospělé,“ objasňuje Svobodová.

Křehká rovnováha

Vedle lovení želvích samic kvůli polévce s údajně afrodiziakálními účinky nebo pro získávání želvoviny a dalších rituálních předmětů, jsou nejvíce ohrožena želví vejce. Mnoho národů je považuje za lahůdku.

Některé zdroje však uvádí, že to není moudré. Protože želví vejce mohou obsahovat spoustu těžkých kovů a dalších látek, které se do nich dostanou díky znečištění oceánů. V některých oblastech je sběr vajec a zabíjení samic tak rozšířené, že už se zde nenachází žádné volně žijící samice, které by nakladly vejce.

V ohrožení jsou také samotná vejce také kvůli rozvoji turizmu. Na plážích tak často dochází k narušení hnízd.  Vejce požírají a hnízda narušují také psy, prasata nebo varani. Pokud se mláďata přesto vylíhnou, mohou ztrácet orientaci díky světlům z letovisek.

A ani pokud trefí do moře, nemají zcela vyhráno. Živí se jimi totiž dravé ryby, mořští ptáci, hlavonožci a korýši.

Další hrozby

Znečištění moří přispívá k výskytu nemocí a infekcí. Oslabení jedinci také častěji trpí na parazity. Samozřejmě je ohrožuje i plovoucí odpad, do kterého se mohou zamotat a nebezpečný je také po pozření.

Důležitou součástí ochrany je tak nejen čištění oceánů, ale také pláží. Zabrání se tím vytváření překážek pro samice i líhnoucí se mláďata. I když se lidé rozhodnou želvám pomoci mohou jim spíše uškodit.

V Indonésii například existují záchytné stanice a odchov želvích mláďat probíhá v uzavřených bazénech se sladkou vodou. Mláďata jsou špatně krmena a tak si vzájemně okusují ploutve. Důležitá je také osvěta a vzdělávání místních obyvatel.

Podle doktora Mazarise lze želvy účinně chránit, protože víme, co je ohrožuje, a můžeme tyto faktory změnit. Jak dokládá mnoho oblastí a druhů zahrnutých ve studii.

Špatné zprávy

Mazaris ale upozorňuje, že i přes obětavou práci ochránců na celém světě, která trvá více než 70 let, je třeba být v optimizmu opatrný. Studie totiž přinesla také zjištění, že u některých druhů ochrana nemá kýžený efekt.

Populaci se nepodařilo zvýšit u kožatky velké (Dermochelys coriacea), které se vyskytují ve východním a západním Pacifiku. Kožatka žije na volném moři a dokáže se přesouvat na velké vzdálenosti, takže putuje mezi oceány.

Dokáže se potopit do hloubky až 1500 metrů a pravděpodobně to je důvodem, že jako jediná mořská želva má krunýř tvořený pouze z pevné elastické kůže.  Na břeh připlouvá pouze naklást vejce, a to jednou za 3 až 4 roky.

Dorůstá délky až 2 metry a váží kolem tuny. Jedná se tak o největší druh mořské želvy na světě a bohužel se nachází na Červeném seznamu kriticky ohrožených druhů. Z Indie před rokem 1930 kožatky velké úplně vymizely.

Na Srí Lance byla populace kolem roku 1994 téměř vyhubena a v Malajsii se rapidně snížila z tisíců samic na poslední dvě, které jsou schopné reprodukce.